Body/Ciało
Telo
Obsahy(1)
Duše a tělo jedno jsou a minulost se vlévá do přítomnosti... Po tragické smrti matky zůstává Olga se svým otcem. Ten se uzavřel do sebe a jen těžko hledá cestu ke své dceři, a mnohdy ji vlastně ani nehledá. Olga vyčítá otci jeho způsoby, cynismus, nezdravé jídlo a alkohol a stále více se odcizuje. Otec ví, že dcera jí čím dál tím méně. Vážnost situace se ukáže, až když Olga zkolabuje a musí nastoupit léčbu. Psycholožka Anna vnímá velmi citlivě Olgu i jejího otce a nabídne jim pomoc… Její komunikaci s mrtvými se oba vysmějí. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (46)
Scénáristický domeček z karet, který se snaží maskovat vypočítavost zápletky zbytečným přidáváním situací a vedlejších postav, které tam ve výsledku nedávají žádný smysl, akorát nutí přemýšlet, zdali tam náhodou nejsou proto, aby film dokázal naplnit celovečerní stopáž. Když se má děj posunout vpřed, používá k tomu nejstarší metody (například potřebujeme, aby postava udělala něco, co by nikdy jinak neudělala, takže jí opijeme) a o to víc nebaví celková pointa filmu, která má podobu ironického úsměšku a mávnutí rukou. Kamera dělá co může a některé scény by si šlo určitě půjčit do nějakého schopného filmu, tohle je samo o sobě zaprděná nuda. ()
Tělo v mnoha svých podobách - postarší a otylé, jež se zabývá ohledáváním mrtvých těl, mladé a křehké, které se nemá rádo i středního věku využívané jako prostředník, médium. Každé z nich se musí vyrovnat se ztrátou blízké osoby a toto trauma je nakonec sblíží. Małgorzata Szumowska za svoji precizní režii získala Zlatého berlínského medvěda a nutno podotknout, že zcela po právu. Pečlivě budovaná atmosféra je dílem množství zajímavých záběrů a kamerových kreseb. Čtyři hvězdičky. ()
Tripolárny koncept vnímania tela sa mi páčil, ale značná lyrizácia deju mi veľmi prekážala. Popis sľuboval tragikomédiu, no nič také som tam nepostrehol. Skôr to bola čistá dráma, ktorá mala veľký potenciál, ale veľkou slabinou bol najmä spomínaný dej, ktorý sa v podstate nikam nehýbal a staticky zostal na rovnakej méte počas celého trvania filmu. Nič proti filozofickým filmom, ale tu bola napokon celá podstata tak trochu pochovaná pod tou lyrikou. Ale aj tak to malo svoje čaro, najmä anorektická línia s Olgou. ()
(50th KVIFF) Tou spoustou nenápadného humoru, který na sebe nijak neupozorňuje a spousta lidí ho v rámci jinak vážného dramatu o vážných vecěch může přehlédnout, mi Tělo lehce evokovalo Hausnerovou. Film na mě působil zvláštně odtažitě, přitom ovšem laskavě - což se tak trochu popírá a sám netuším, jak to Szumowská udělala. Určitě festivalový nadprůměr. 70 % ()
Přestože se tu hodně mluví o spiritismu a mrtví dokonce píšou skrze médium dopisy svým pozůstalým, jedná se o film ze života. Ze života mnohdy smutného a zoufalého, ale je třeba žít a nacházet cesty ke svým blízkým, když jsou vztahy z nějakých důvodů zpřetrhány. Janusze Gajose si pamatuji jako mladého velitele tanku č.102 - Rudy, Jana Kosa z legendárního seriálu Čtyři z tanku a pes. Svého zaneprázdněného prokurátora, který má po smrti své ženy velké problémy s dcerou - anorektičkou hraje velmi dobře. Bez příkras a civilně natočené rodinné drama se mi moc líbilo. ()
Reklama