Velbloud uchem jehly

Červená knihovna, když ne postavená na hlavu, tak aspoň položená na bok; realita, která musí vypadat jako virtualita, aby byla reálnější; zazobaná zlatá mládež a podnikavá chudina, která se pilně činí, aby se stala zazobanou; obracené mužské a ženské role a charaktery neboli totální matriarchát v patriarchálním světě; neskrytá reklama na mléko a čokoládu a podvodné vymáhání "sociálních" dávek - tento film rozhodně není tak jednoduchý, jak se jeví na první pohled. Satirický obraz prvorepublikových poměrů, vykreslený ve filmu, byl pro tehdejší diváky mnohem snadněji čitelný, než pro dnešní publikum. Důvtip satiry však nedokáže zastřít naprosto hluchá místa tohoto snímku, které jsou vadou na jeho celistvosti a rytmu. (28.12.2011)

Trochu naivní komedie o tom, jak chudé děvče Zuzanka (Jiřina Štěpničková) ke štěstí přišla. A když měla příležitost v podobě bohatého ženicha Alíka (skoro pořád mlčící Pavel Herbert), zasekla drápek a vhodným manévrováním nakonec dosáhla svého. Díky postavám nevlastního otce Zuzany, žebráka Pešty (výborný Hugo Haas) a pánů ředitelů Bezchyby (Jindřich Plachta) a Andrejse (František Roland) je také příjemně vtipná. Samozřejmě museli bojovat proti nepřejícnosti těch, kteří si to nepřáli, proti Alíkovu otci, továrníkovi Vilímovi (Rudolf Deyl), Alíkovo nastávající snoubence Nině (Adina Mandlová), kterou začal zajímat až tím, že na ní vyloženě prděl, a její matce Štěpánkové (krásně sebestředná Růžena Šlemrová). Nemohla chybět přísná Zuzančina matička Peštová (Antonie Nedošínská) a zobrazení dekadentní zkaženosti zlaté mládeže, kde ženy se zajímají o mužské věci a muži o ženské s nádherná postavou samolibého Freda (vynikající Jan Pivec). Sice jednoduchá, ale příjemně zábavná s kvalitními hereckými výkony. (07.03.2010)

Já souhlasím, procpat velblouda uchem jehly nejde, stejně tak jako chtít napravovat dospělce - líného spratka.. Tuším, že v žánrovém zařazení už chybí jen „pohádka“.. Nicméně koukatelné pro mě celkem bez problémů, Pavel Herbert je bulík k pohledání, Jiřinu Štěpničkovou vidím ráda kdykoli, kdekoli, no a od čokolády směle k mléku.. (14.07.2021)

Tenhle snímek je rozhodně nad dobovým průměrem. Při pohledu na hodnocení, nebo jména Hugo Haas či Antonie Nedošínská ve mě nebujela velká naděje, že se bude snímek jakkoliv vymykat dobovým klišé, protože právě tato jména je vlastně spoluvytvořila. Ale určitá naděje tu byla. Pro Hugo Haase i Otakara Vávru to byla režijní prvotina, takže to chtěli zkusit jinak. Hugo Haas tu vlastně vůbec nehraje hlavní roli, ten v podstatě jen hláškuje a konečně nehraje obtloustlého milovníka, co se neustále převlíká a lže, ale starého nemocného chudáka co neustále lže. A moc mu to sluší. Hlavní role tu ale mají Jiřina Štepničková a zcela neznámý Pavel Herbert a tahle dvojice je pozoruhodná. Do té doby jsem neviděl v čs filmu takovou sympatickou a explicitní vzpurnost mládí, a to bylo moc příjemné. Stejně tak mě potěšila velice silná ženská role v podání Jiřiny Štěpničkové, kdy je to hlavně ona, kdo tahá za nitky a je ve vztahu ta, co má pod čepicí. A nakonec, a to je nejdůležitější, ani Voskovec s Werichem neuměli ve svých filmech tak hezky poukázat na nerovnosti v tehdejší společnosti a na dobové neduhy. Na jedné straně totální nuzáci, kteří se musejí podvodem dělat ještě nuznější, aby dostali od zpovykanců almužnu, na druhé straně děti továrníků, které nemusely nikdy nic dělat, bohatství jim spadlo do klína a jejich životní priority a vůbec životní styl jsou zcela mimo realitu běžného člověka. Slyšel jsem, že prvorepublikový film žil v nějaké bublině a řešil jen své zbohatlické problémy. Tenhle film dokazuje, že to tak není. Už úvodní scéna s okny činžovního domu je báječná. Otazníkem přeci jenom zůstává herecký výkon a vlastně i postava Pavla Herberta, u kterého nedokážu vůbec říct, jestli je záměrně takhle zvláštní, nebo neuměl hrát. Vlastně celá ta jeho role je až příliš neuvěřitelná a je to prazvláštní kombinace hlouposti, naivity, sebevědomí a dobrotivosti, a to celé zabalené v takřka nulových emocích. Ale tak proč ne. Tenhle film není úžasný, celkově je "jen" dobře koukatelný a velmi příjemný. Ale oceňuju na něm hodně právě to, že je jiný a že jsem to od něj vůbec nečekal. (31.07.2023)

Jeden z mých nejoblíbenějších prvorepublikových filmů. Terminus se k němu už vyjádřil poměrně vyčerpávajícím způsobem. Za sebe bych dodala, že i obsazení a pojetí ženských postav se vymyká tehdejšímu hlavnímu proudu (až na obvyklou šarži Růženy Šlemrové). Antonie Nedošínská zachází v tradiční roli matky do extrémějších poloh, než u ní bývá zvykem. K dceři se hlavně na začátku filmu chová dost ostře (fyzicky trestat dospělou dceru bylo asi v té tobě a v dané společenské vrstvě celkem obvyklé, ale rozhodně nebylo obvyklé zobrazovat to ve filmu). Její vztah k Peštovi (z filmu ani jasně nevyplývá, že by byli manželé!) je daleko méně bodrý a asexuální, než bývá ve dvojici s Pištěkem. Dcerka z bohaté rodiny Adiny Mandlové je evidentně inteligentnější, emancipovanější a "poťouchlejší", než by divák očekával. Hlavně její nonverbální komentování nejrůznějších situací je výborné. Je vidět, že své konkurentce spíš závidí její nezávislost a jedině kvůli své ženské hrdosti (ne kvůli touze dostat se pod čepec) se snaží získat Alíka. No a konečně Jiřina Štěpničková. Výborná herečka, která dokázala v každé své roli zabránit případné schematičnosti. Její ráznost, s jakou začne dirigovat Alíkovu domácnost, láskyplné, ale přesto dost zlomyslné napodobování jeho výslovnosti, nejrůznější variace oslovení "Bulíčku". No a kdo kdy slyšel, aby chudé děvče odmítlo nabídku k sňatku od továrníkova syna s tím, že ho k sobě nechce poutat?! Velbloud uchem jehly zkrátka stojí za pozornost z mnoha důvodů. (28.03.2006)