Stále spolu

Absolutně nevím, co si mám myslet o tomhle dokumentu... Co si mám myslet o tom profesionálním otci, to vím. Takhle krásně vymyté mozky (nejlíp je to vidět na dvou nejstarších synech) se jen tak nevidí, to se mu podařilo. Celkově je mi těch dětí líto, protože sice budou umět lézt po stromech, ale jak obstojí mimo rodinu, to ví pánbůh. Trochu mi tam chybělo vysvětlení ohledně té nejstarší dcery, kterou nechali v Česku a která pak najednou měla dítě. Kdybych k dokumentu nečetla články všude možně už dříve, byla bych hodně zmatená, co se to tam děje a proč. Takhle mám jen pocit zmaru nad devíti (matku nepočítám) lidskými životy. Učí je nezávislosti a svobodě a oni na dotaz, jak si představují život, odpoví, že nemají žádné plány ani na zítra. Nač mít taky plány, když vám je někdo udělá. (09.12.2015)

Můj plný počet je ne za obsah, formu, nebo za nějaké poselství, nýbrž za působivost a nezapomenutelnost - tenhle dokument jen tak z hlavy nedostanu. Co se Mlčochových týče - zpočátku mě tahle početná famílie bílých cikánů nadchla a její způsob života mi přišel idylický a já si představoval, jak úžasné by bylo se v takové rodině narodit, jak úžasné by bylo mít takové divošské dětství a žít ve srubu uprostřed lesů a luk a nemuset chodit do školy a mít spoustu bráchů a sester a být součástí takové archaické rodinné tlupy, navíc když mí rodiče by byli vysokoškoláci a ne nějací pologramotní zdegenerovaní sourozenci Lakatošovi. Ovšem ona idylka začala brát postupně pomalu za své. S nelibostí jsem třeba zjišťoval, že děti jsou (snad až na nejstarší dceru a flamencového muzikanta Prokopa) v lepším případě podivně roztěkané a sociálně zaostalé, v horším případě zaostalé i mentálně, že "profesionální otec" Petr je i profesionální pobírač sociálních dávek a hlavně obratný manipulátor a domácí tyran, v jehož diktátorském patriarchálním systému nemůže vlastně žádné z jeho dětí nikdy úplně dospět, leda by tlupu opustilo, nebo že matka Simona je i přes své vysokoškolské vzdělání pouhá submisivní domácká puťka, jejíž sféra vlivu končí za hranicí maringotkového kuchyňského koutu. A Mlčochovic zimní spanilé jízdy do Španěl mi tak trochu evokovaly současnou invazi přemnožených barevných na starý kontinent. Ale ruku na srdce - kéž by bylo takových posedle se množících asociálů mezi původními Evropany mnohem víc, jsou mi nekonečněkrát milejší a bližší, než invazivní asociálové neevropští a radši budu svými daněmi živit je, než arabáče nebo zulukafry. (24.09.2017)

Velice zajímavé a poutavé téma, bohužel však ne moc šťastně zpracované. Chybí jakákoliv konfrontace, vysvětlení, pohled z venčí. Autorka míchá postupy. Vše už zde bylo řečeno v komentářích přede mnou, jen bych dodala, že mě mrazí z toho, jak kromě těch úplně malých dětí, jsem za celou dobu u ostatních nezahlédla ani náznak úsměvu nebo jiné emoce projevující štěstí. (22.05.2015)

Jestli nám Captain Fantastic ukázal spíše tu ideálnější variantu alternativní anarchisticko-survival rodiny, tak tenhle dokument předvádí jak se to dá dělat neslavně... Jestli děti Fantastica měly všech pět pohromadě, dokázaly samostatně myslet a zpracovávat informace které aktivně čerpaly, tak děti podivína Petra nejsou schopné vypotit souvislou-nedejbože smysluplnou-větu. Nechápu na jakém principu funguje systém domácího vzdělávání když tady jsme viděli 3 děcka u přezkoušení naprosto nedostatečně koktat a blábolit a stejně pak tatínkovi hlásili, že dostali za 1 ..Jak k tomu přijdou děcka chodící normálně do školy které musí podávat výsledek o několik levelů vyšší aby se dostali aspoň na dostatečnou úroveň.?! Je sice hezké jak děcka umí lézt v korunách stromů a nikdo se o ně nebojí, ale jinak jim evidentně schází jakákoliv intelektuální strava. Nikdo tam nečte a jediným zdrojem informací, "mouder" a znalostí je tak otec, který ale ve svém přesvedčení o vlastní dokonalosti nejspíše už taky nepříjmá nové znalosti a informace...... Fantasticův model mi připadá smysluplný a sympatický, ale podle všeho stačí jen málo aby se to celé zvrhlo do Mlčochova fiaska. (01.11.2017)

Po shlédnutí filmu http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10486813722-stale-spolu/, po přečtení několika rozhovorů s režisérkou Evou Tomanovou a především pod dojmem bonusu k filmu http://www.ceskatelevize.cz/porady/10486813722-stale-spolu/21256226454/bonus/21418-beseda-s-tvurci/ se nemohu ubránit dojmu, že celým dokumentem nenápadně prosakuje autorčin despekt k Mlčochovým a jejich způsobu života, dokonce bych řekla, že prosakuje skrytě a velmi rafinovaně. Jak jinak působí oba manželé Mlčochovi v diskuzi o filmu (bonus) než ve filmu samotném! Za ty roky, kdy E. Tomanová dokument připravovala, musela nashromáždit takové množství materiálu, že prostříhat film tak, aby zvýšila jeho kontroverznost a následně diváckou přitažlivost a prodejnost filmu, byla jistě hračka. V bonusu na mne naopak udělal velmi příznivý dojem producent Jiří Konečný, který prošel vývojem od negativního postoje k rodině až po její chápaní a neskrývané sympatie, které zdůvodňuje tím, že nyní už je sám otec tří dětí a leccos pochopil. - - - Co se týče samotné rodiny Mlčochovy, je mi jasné, že mnohé dráždí jejich životní styl až k nepříčetnosti jako rudý hadr krocana. Naše společnost je sice až k sebezničení tolerantní, ale běda tomu, kdo se odváží žít jinak než ostatní! Dočká se poplivání a odsouzení napříč časopisy, bulvárem i komentáři na csfd. Ve společnosti, která neuznává žádnou autoritu, včetně na prvním místě autority Boží, musí autoritativní otec působit jako exot či dokonce zvrhlík. Znám mnoho rodin, které se považují za konzervativní nebo tradiční co se víry týče, ale s výchovou svých dětí mají velké problémy a nedokáží je přes veškeré své úsilí tradičně vychovávat, což je celkem pochopitelné v liberální společnosti obklopující je kolem dokola. V tomto bodě snahu Mlčochových izolovat sebe i své děti od společnosti plně chápu. A ještě něco: Ono i to tzv. "domácí vzdělávání" je u nás mnohým trnem v oku (v "pokrokovém" Německu je dokonce zakázané). (29.11.2015)