Stále spolu

Tomuto dokumentu se dostává ohromné, podle mě nezasloužené pozornosti. Čas potřebný k jeho sledování by se dal využít mnohem účelněji, a to platí i v případě, že byste se rozhodli pro jiný dokumentární titul. Tady jde v podstatě o jedinou věc - líbilo by se mi/nám žít podobně, jako žijí oni? Realizace filmu pak vygenerovala ještě jednu méně očekávanou otázku - co si myslet o otci Mlčochovi? Odpověď na tu druhou otázku je pak nakonec možná ještě důležitější, než ta první - prvoplánová. Starej Mlčoch je (podle mě) idiot a někde na samotě bych se z něj o to rychleji totálně zbláznil. A film? Povrchní. Poznáte to tak, že v rámci diskuze po projekci zazní nekonečná řada otázek a tvůrci mají na všechny odpověď. Do filmu ale tyto informace nezapracovali. Často jistě záměrně. Paní Tomanovou jsem vždycky vnímal jako tendenční, arogantní novinářku. Žena, která má vždycky o všem jasno a vždycky ve všem pravdu mě osobně svým dokumentem prostě a jednoduše nadchnout nemůže. (29.07.2015)

Inakosť verzus tradícia. Žitie na okraji s spoločnosti verzus kresťanstvo, otcovská autorita a rodina. Celkom by ma zaujímalo, čo všetko zobrazené pred kamerou zodpovedá skutočnosti, či napríklad už zrejme dospelí synovia sú stále tak pod otcovskou nadvládou, alebo sa niekedy aj búria. Hádiek tu totiž nie sme svedkami nikdy. Rozhodne verím, že ak si niekto takýto štýl života vyberie, môže byť šťastnejší, ako väčšina obyvateľstva. Neznamená to však, že automaticky aj byť musí a že ja som v paneláku odsúdený na trápenie. O to Tomanovej nešlo, len mi pripadá, že sa dá nájsť aj zlatá stredná cesta, ktorá vylučuje existenčné problémy a to je napríklad život na vidieku a prípadne dochádzka do mesta za prácou. Poznám ľudí, čo zmýšľajú podobne, ako táto rodinka a vďaka takémuto kompromisu vedú šťastný život. (02.03.2017)

Dokument Evy Tomanové je postaven na určitě zajímavém a nosném tématu, jak jinak nazvat samozvaného profesionálního otce, který se uprostřed šumavských hvozdů v maringotce stará o početnou rodinu, která každou zimu migruje za teplem do jižních krajin. Zhlédnutí dokumentu vyvolává samozřejmě spoustu otázek, ale na velkou většinu z nich tvůrci nedokáží nebo spíš ani nechtějí odpovědět, otázka je jestli to byl od nich záměr nebo se někde něco v průběhu vzniku nepovedlo. Za dokumentem stojí zajisté spousta poctivé práce a je to i vidět. Zvlášť, když se na začátku uvažovalo jen o televizní produkci. Je zde cítit i určitá ambice být alespoň částečně časosběrnou sondou, ale chybí mi tu jakékoli časové ukotvení a divák během sledování vnímá jen změnu ročního období a místa, ale aby přesně věděl, kdy a kde se nachází na to tvůrci asi pozapomněli. Svou hlavní výtku bych, ale směřoval k tomu, že tady režírovala hlava rodiny silná osobnost Petra Mlčocha a paní režisérka měla těžce svázané ruce, protože svérázný inženýr kybernetiky je prostě středobodem tohoto malého universa. Moje celkové hodnocení je rozpačité, protože dokument klouže po povrchu a tváří se, že je něčím víc. (18.07.2015)

.....aneb Mlčoch Family. Některé scény mě velmi pobavily, u některých jsem byla rozpačitá a u dalších vzteklá. Když to shrnu, děti jsou velmi fyzicky zdatné, ovšem projevují se u nich značné logopedické vady a problémy v sociální komunikaci. Nemyslím si, že to budou mít ve společnosti v dalším životě lehké nebo společnost s nimi. Otec je totální patriarcha, je vidět, že ani nenechá pořádně ty děti vyjádřit svůj názor, alespoň ne před kamerou, vždycky si odpoví sám, a matce se jenom divím. Dokument byl na zajímavé téma, ale trochu zdlouhavý a stále hlavně o otci. Dodatek: Včera jsem ty dva nejstarší syny viděla muzicírovat na Náplavce. Jenom by mě zajímalo, jestli z těch vydělaných peněz taky něco dostanou. (19.08.2016)

Kdybych neměl možnost číst rozsáhlý rozhovor s Evou Tomanovou v Reflexu, měl bych tendenci posuzovat její dílko shovívavěji. Jenže právě v onom rozhovoru natolik odhalila svůj pohled na projekt, že výsledek považuju za fatální prohru. Na první pohled chybí dokumentu konfrontace. Jenže co si budeme povídat, pokud by režisérka vyvolala v panu Mlčochovi pocit ohrožení, pochopitelně by ucukl a z filmu by nic nebylo. Přesto se dalo postupovat odvážněji a nasbírat podstatně víc materiálu. Bylo možné vyzpovídat příbuzenstvo, sousedy, využít několikaměsíční odluky nejstarší dcery od šéfa rodiny atd. Eva Tomanová ale udělala největší chybu v tom, že se nechala, stejně jako zbytek rodiny, panem Mlčochem ochočit. Ztratila odstup a na projektu je to zkrátka znát. V podstatě ani nepochopila, v čem spočívá síla materiálu, který objevila. Na rodinku Mlčochových se dá nazírat v podstatě třemi způsoby. Za prvé jako na projev alternativního životního stylu, ale ten je podle mého zcela nepodstatný. Za druhé jako na projev patriarchálního uspořádání společnosti, kde nejstarší muž představuje vůdce klanu, který rozhoduje o fungování komunity. A za třetí, a to je podle mého úsudku právě případ mlčochovské famílie, jako na komunitu fungující v duchu a podle mechanismů náboženských sekt. Extrémně dominantní, manipulativní a sebevědomý muž měl to štěstí, že narazil na extrémně submisivní manipulovatelnou ženu s nízkým sebevědomím, a výsledkem je přesně to, co má divák možnost pozorovat. Spousta mužů musí panu Mlčochovi závidět, protože dostat tenhle materiál do ruky znamená užívat si svou absolutní dominanci a utvářet svoji partnerku k obrazu svému. Vůbec tady nepomáhá, že paní Mlčochová má vysokou školu a není hloupá. K sektářskému způsobu života a nejrůznějším ideologiím inklinují mnohem víc vzdělaní lidé. Kdyby Tomanová pochopila, oč tu jde, mohla krásně zachytit prostředí, které je jinak kameře naprosto nedostupné, protože nejrůznější Parsifalové nebo Škrlové jsou dost chytří na to, aby si drželi média od těla. Pan Mlčoch rozhoduje o všem a i když teoreticky nic nebrání členům rodiny odejít, ve světě mimo rodinu by neobstáli, protože o tom světě nic neví a neumí se samostatně rozhodovat. Celkový dojem: 35 %. (16.07.2016)