Stále spolu

Film začíná tým, že otec tejto rodiny obuje deťom roztrhané topánky, z ktorých im vykukujú prsty, aby vydieral úradníčky. Tie sa našťastie nedajú. A už táto scéna vykreslila charakter človeka, ktorý síce tvrdí, že žije alternatívne so svojou milujúcou rodinou, ale podľa mňa je to celkom slušný sociopat. Osobne som prekvapená, že ho aspoň jedno dieťa neposlalo do hajzlu. Celý film pôsobí len ako ukážka bielej spodiny, a urážka alternatívneho bývania. Bývať na lúke a dokázať sa sám uživiť je krásne, ale bývať na lúke, vydierať okolie aj svoju rodinu a žiť v bordeli medzi kopou špiny, zavretých starých chladničiek a ... no presvedčte sa sami. Každopádne ako dokumentu tomu chýbajú rozhovory. Získali sme len pohľad na niekoľko utláčaných detí, niekoľko nevychovaných opíc, reklamu na gumové topánky a jednu nešťastnú manželku. S tým sa neuspokojím. Na druhú stranu držím palce malej Viktorke, aby ten katastrofálny chaos prežila, a vyrástla z nej osoba trochu emancipovanejšia. (18.05.2022)

Téma rozhodně zajímavé.. Ale tím to končí. Dokument "Stále spolu" nemá dle mého názoru žádnou vypovídající hodnotu. Manipulativní a lehce despotický otec má režisérku pevně v rukou a je znát, že vše, co opustilo střižnu, je pod jeho diktátem. Škoda, mohlo z toho být něco nestranného. Takhle jen okrajově vnímáme vztah podřízené rodiny a tatíka, co si zakládá na tvrdém patriarchátu. |kino doma - aerovod| (01.05.2021)

Silné téma, slabé zpracování. Dokument o "jiných lidech", vyznávajících jiné životní hodnoty, ne ty diktované konzumní společností. Je položena spousta otázek, na které se ovšem v dokumentu nenachází odpověď. Škoda, že mnohdy zajímavé sekvence jsou nechány bez bližšího vysvětlení či dalšího komentáře. Dokument tak vyznívá do ztracena. Na konci si člověk pomyslí: No, dobrý, a...? (23.01.2016)

Ano, mnoho lidí pracuje, aby samozvaní profesionální rodiče mohli nakrmit ze sociálních dávek své koktající nesamostatné děti. Více Mlčochů rovná se zkáza společnosti. Dospělí kluci ze sebe sotva dostanou srozumitelnou větu a asi pouze čekají na večer, aby mohli za maringotkou masturbovat a myslet na spolužačku, kterou ze strachu v životě neosloví. Moc pěkná iluze rodiny. (09.12.2015)

Dokument Evy Tomanové je postaven na určitě zajímavém a nosném tématu, jak jinak nazvat samozvaného profesionálního otce, který se uprostřed šumavských hvozdů v maringotce stará o početnou rodinu, která každou zimu migruje za teplem do jižních krajin. Zhlédnutí dokumentu vyvolává samozřejmě spoustu otázek, ale na velkou většinu z nich tvůrci nedokáží nebo spíš ani nechtějí odpovědět, otázka je jestli to byl od nich záměr nebo se někde něco v průběhu vzniku nepovedlo. Za dokumentem stojí zajisté spousta poctivé práce a je to i vidět. Zvlášť, když se na začátku uvažovalo jen o televizní produkci. Je zde cítit i určitá ambice být alespoň částečně časosběrnou sondou, ale chybí mi tu jakékoli časové ukotvení a divák během sledování vnímá jen změnu ročního období a místa, ale aby přesně věděl, kdy a kde se nachází na to tvůrci asi pozapomněli. Svou hlavní výtku bych, ale směřoval k tomu, že tady režírovala hlava rodiny silná osobnost Petra Mlčocha a paní režisérka měla těžce svázané ruce, protože svérázný inženýr kybernetiky je prostě středobodem tohoto malého universa. Moje celkové hodnocení je rozpačité, protože dokument klouže po povrchu a tváří se, že je něčím víc. (18.07.2015)