Zlatá Sindibádova cesta

Princezna Parisa od posledních zaznamenaných peripetií Sindibádova života stačila po šťastném manželství zemřít (aspoň v to optimisticky doufám), Sindibád stačil patřičně zestárnout (vlastně nepatřičně, protože striktně vzato o tři roky), zošklivět a především mu za tu dobu zmodraly oči. I když osobně u mužů světlé, pokud možno modré, oči beru jako příjemný bonus, u Sindibáda (a dalších postav z Orientu) to poněkud ruší. Hned na počátku Sindibád projeví pozoruhodnou zdobivost, když malému okřídlenému ďáblíkovi (který byl proti obloze tak o pět čísel větší, nějak jsem čekala draka, který křídly zakryje celou loď a on to takový čumáček zamračený) ukradne zlatou ozdobu a pověsí si ji na krk. V království Marabia potká jednoho padoucha a jedno maskované dobračisko. Zajímavé, že tady je zlo tak nevábné, to není typická vlastnost zla. Ale je to pohádka. Pak se Sindibád potká s vidinou, vyfasuje jednoho mladého závisláka a protože je duše ušlechtilá, zapracuje jen tak mimochodem na morální nápravě světa. Bytosti temnoty nejsou špatné, ale výskyt Kálí, kentaura a griffa během krátké doby, při současném výskytu jakýchsi Aboridžinců pro mě byl poměrně matoucí. Nemá Indie dost vlastních podivných bytostí, aby nemusela sahat po těch Řeckých? Chtěla jsem napsat něco ošklivého na adresu Margiany, ale ona byla jen dokonalým ztělesněním archetypu křehké ženy potřebující ochranu hrdinsky založeného muže, který jí statečně a neochvějně pomáhá z život ohrožujících lapálií, které by se jí bez něj nikdy nepřihodily, navíc je mimořádně hezká a vlastně mi proti mé vůli byla sympatická, potvora jedna. (14.01.2014)

Druhý z troch filmov o Sindibádovi, ktoré Ray Harryhausen vytvoril pre štúdio Columbia. V týchto filmoch mal na starosti triky a ich aj spoluprodukoval. Tento druhý Sindibád je trochu pomalejší ako ´The 7th Voyage of Sinbad´ z roku 1958. Uvidím, aký bude tretí film ´Sinbad and the Eye of the Tiger´ (1977). (06.03.2016)

V porovnání s filmy Sedmá Sindibádova cesta (1958) a Sindibád a Tygří oči (1977) je zde méně scén s monstry, která vytvořil tvůrce speciálních vizuálních efektů Ray Harryhausen. V první hodince hrdinové musí vzdorovat oživlé lodní soše a větší množství akce je teprve v poslední půlhodině, kde je k vidění oživlá šestiruká socha bohyně Kálí, jednooký kentaur a kočka s ptačí hlavou a křídly. (12.07.2012)

Toto ďalšie Sindibádovo dobrodružstvo sa dá považovať za najtemnejší príbeh o slávnom námorníkovi z Bagdadu. Spomínam si, že ako malý som sa strašne bál tento film pozerať a pritom ma úplne fascinoval. Ako inak, prispeli k tomu krásne triky Raya Harryhausena, pričom najväčší strach išiel s jednookého Kentaura, ktorý aj dnes pôsobí až démonicky (hodný toho, aby bol uctievaný ako božstvo) a úžasne. Treba však spomenúť, že tento film trpí určitou absenciou výraznejších monštier, nakoľko šesťruká Kálí pôsobí výborne a súboj s ňou sa dá považovať za to najlepšie vo filme, no ten divne pôsobiaci griffin mi prišiel dosť odfláknutý. Ďalšia vec ktorá šokuje je, keď vezír odhalí spod masky svoju spálenú tvár, čo je rozhodne nechutné avšak naozaj pôsobivé. Veľmi zaujímavo je vybraté aj prostredie, ostrov Lemuria pripomína svojou architektúrou oblasti Indie alebo Kambodže. Na druhej strane však treba podotknúť, že pokladať architektúru za dielo primitívnych domorodcov je úplne absurdné. Scenár je mierne nedotiahnutý a objavuje sa v ňom množstvo porekadiel (v stenách žijú myši a myši majú uši, atď.), ktorú sú však často veľmi diskutabilné, avšak na celkovej rozprávkovosti príbehu to nijak neuberá. Zlatú Sindibádovu cestu treba brať ako oddychový, ktorý je aj dnes veľmi zábavný a pritom napínavý a rozhodne sa dá považovať za jedno z najlepších Sindibádových dobrodružstiev. (02.12.2007)

║Rozpočet $982,351║Tržby USA $11,000,000║Tržby Celosvetovo $-║ Tvorba postavičiek a trikov od Ray Harryhausena sa proste nazaprie a tento dobrodružní film povyšuje na viac než by sa mohlo v konečnom výsledku čakať. /80%/ (01.06.2009)