Noční tíseň

Noční tíseň či noční můra či mol (ten je fyzicky vidět v jednom obraze). Dejme tomu mol (je také jen na tři písmena jako v polštině) - hmyz, kterého se bojíme, že nám sežere nejenom veškerou konfekci v šatníku, ale i šaty, které máme na sobě, a my budeme nazí nejen vzhledem k ostatním, ale i sami k sobě (jak se také stalo jedné z žen). Tomasz Zygadło si vystavěl logicky uzavřený příběh, a také ho dobře zfilmoval. Nervové zhroucení moderátora "linky důvěry", který se snaží pomoci jiným, i když ví, že nedokáže pomoct ani sám sobě. Nervové zhroucení, které prodělává krok za krokem, končí hůř, než by se dalo čekat: končí harmonií u "rodinného stolu", Jan už ale není skutečný, je už jen obrazem, loutkou, obklopen těmi, které dosud vodil na provázku. (25.10.2021)

ocenenia : MFF Moskva 1981 - Najlepší herec (Roman Wilhelmi) (13.01.2012)

Skvělá hudba! Šanzony jak od Bulise, temnota jak od Psích vojáků, artificiálnost jak od Vargy a při tom všem melodika jak od Szymanowského. Neznal jsem. Zajímavá je černobílost snímku: čiší z něj nepohoda sedmdesátkového socialistického tábora, upocené tesilové obleky, všudypřítomný kouř od cigaret, nemytost, nevyspalost, rozpadlost měst, zima od nohou. Morální neklid. Vzpomněl jsem si na Vláčilův Hadí jed. Pro mě byl tenhle konkrétní morální neklid chvílemi pomýlený, zpozdilý (kdo by dnes věřil médiím – ale pamatuju tu dobu: volání do rádií, touha objednat si písničku), navíc: klamná exkluzivita prostředí – v realismu mě nezajímají „elity“, radši bych (pokud) viděl tehdejšího bezdomovce, lidi, kteří neměli na dobré jídlo anebo žili na vesnici, než o osobnosti moderátora, který na sebe navíc bez vzdělání bere úlohu psychologa – prostě nepravděpodobné jak v zasazení do proudu, tak směrem k dnešku (kdysi v časopise Mladý svět takhle lidé prý psali nějaké Sally). Občas mi přišel poněkud chaotický a nepřesný střih, snad se pletu, v tomhle se úplně nevyznám. Celek filmu valí před sebou celou dobu těžký patos, který je tu asi největší slabina a hapruje mi napříč celou touhle vlnou od Zanussiho po Hollandovou (Kieślowski pro něj našel řešení v podobě poetizace): když se hovoří o těžkých věcech, tlačí se na pilu a pro nás pepiczky to pak prostě nefunguje. Veškeré scény z vysílání pro mě byly tímhle poznamenané a pak jsem se jen těžko dostával do civilnější reality se zrcadlově přesnými odrazy problémů u respondentů hlavního hrdiny. Herci skvělí, jak ženy, tak muži. Jeden vedle druhého, pro mě méně známí. Výtečné bylo, když se rozdělil obraz a zvuk při scénách ve studiu: tam to chytalo velmi filmový švunk – to je taky cesta, zdá se mi. Jinak je to celé síla a krása, rezonuje to ve mně. Zprostředkovává to podobný úchvat jako filmy typu Magnolia. (11.09.2024)