Náhoda

V hlavní roli náhoda! Tři možné životy jednoho člověka Witka Długosze. Každý příběh začíná obyčejným zpožděním a dobíháním vlaku, zdánlivě je všechno stejné jako v tom předchozím.V běhu se srazí se starší ženou a rozsype jí peníze, zakutálená mince za kterou si šťastný bezdomovec kupuje pivo, nákup jízdenky a pokus o naskočení do ujíždějícího vlaku. A potom už je člověk ve vleku nevyzpytatelné náhody, která ovlivní život, která vychýlí z cesty. Určitý čin v určité situaci, kouzlo setkání a život se vydá jiným směrem. Téma tří možných životních cest na křižovatce osudu, kdy okamžik (několik vteřin) změní plány, sny, přesvědčení. Přitom kolikrát si každý z nás za život řekne "Kdybych tenkrát ...". Jenže Krzysztof Kieslowski mě právě přesvědčil, že nic není tak jednoduché a tenhle povzdech je v životě naprosto zbytečný. (14.10.2005)

Po letech viděno (asi potřetí či co - vždycky zapomenu peripetie). Film je spíš na 4 hvězdy, ale je to mé dospívání a vždy jsem pro něj planul. Co z něj není živé je samozřejmě pathos, ale i ta zvláštní filmovost, která u Kieslowského přečněla i do devadesátek - a je to i ta filmovost, která nás k němu, pankáče předposrané - táhla si zaplakat. Když z ní pominu děsný filmový závěr tohoto (který ale tehdy rezonoval v mé citlivé adolescentní duši a nezapomněl jsem na něj - sladká bezvýchodnost, že?) je to, že umělci jsou umělečtí, fízlové fízláčtí, mladí muži nadšení atd. Co z toho naopak živé zůstalo je obrovská pochybnost o tom, co stojí za to - zejména u první varianty příběhu. A pak ještě herectví všech zúčastněných - to je neskutečné! (12.10.2021)

Jsem v pokušení Zrovna tomuhle Kieślowského snímku bych leccos vytknout - amatérský vzhled, časové skoky, občasný zmatek v ději, inflaci zbytečné nahoty. Ale od další vytýkání upustím už proto, že režisér nutí diváka přemýšlet a žasnout nad nesamozřejmostí věcí, dumat o osudu, náhodě a prozřetelnosti, o svobodné volbě a o vlastních včerejšcích, dnešcích a zítřcích. Po zhlédnutí tohoto filmu se člověk aspoň na chvilku musí stát filosofem, byť třeba proti své vůli. Takové důsledky čučení na plátno či obrazovku jsou navýsost blahodárné. (30.07.2008)

Woody Allen povedal ("skorocitát"): "Je príšerné vedieť koľko vecí v našom živote jednoducho nemáme pod kontrolou". Náhoda- pre mňa vo veľkej miere fenomén ktorý determinuje naše životy, voluntaristi "to" volajú osud, whatever- je to o tom istom! Už len tá odvaha a tvrdohlavosť, natočiť v roku 81 tak otvorene kritický film voči systému je pozoruhodná. K tomu je Kieslowski macher, ktorý pobral toľko filmovej empatie a inteligencie ako minimálne 10 "obyčajných" režisérov dokopy. Náhoda je skvelou psychologickou sondou, ktorá sa odohráva v nešťastnom období zvráteného socializmu (ale mohlo sa to odohrávať hocikedy a hocikde, tá základná myšlienka je aplikovateľná na všetko!). VŠETKO v tomto filme je vynikajúce, (bol) som nadšený a záverom úplne konsternovaný! Že by naj film od Kieslowskeho?:) (10.09.2007)

Asi vám bude připadat, že melu ještě víc z cesty než obvykle nebo se pozastavuji nad zcela normálním, ale jsem trošku rozhozená z jedné diskuze, kterou jsem náhodou vyslechla pár hodin před zhlédnutím Náhody. Jeden můj spolužák prohlásil, že kdyby lidi víc četli Baudelaira, mohlo se zabránit holocaustu. Myslel to samozřejmě ironicky, byla to reakce na vyzdvihování Baudelairova pojetí dobra a zla v člověku. Zjednodušeně řečeno má každý v sobě obé, a co se právě projeví, závisí jen na situaci kolem, právě na těch náhodách. Je skutečně možné, že to, čeho se dopouštíme, není předem určeno např. naší povahou, ale přichází zvenku. Dokážu si představit, že kdyby tento film byl trochu jasnější, měla bych z něj i nějaké to trauma (nebo radost?), jak jsem proti vyššímu řízení bezmocná, ale byl na mě příliš komplikovaný. I při plné pozornosti jsem se ztrácela a víc než reflexe doby se mnou cloumala jedna děsná odbarva vlasů. (08.11.2007)