Przypadek
Náhoda
Blind Chance
Blind Chance
Režie:
Krzysztof KieślowskiScénář:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Krzysztof PakulskiHudba:
Wojciech KilarHrají:
Bogusław Linda, Tadeusz Łomnicki, Zbigniew Zapasiewicz, Boguslawa Pawelec, Marzena Trybała, Jacek Borkowski, Jacek Sas-Uhrynowski, Jerzy Stuhr (více)Obsahy(1)
Obraz generace, která vstoupila do života v mrazivých sedmdesátých letech. Stále ostré Kino morálního neklidu... Tři příběhy s jedním hrdinou představují různé alternativy životního ukotvení mladého studenta medicíny Witeka. Každá z nich se odvíjí od náhody, zda se Witekovi, odjíždějícímu na pohřeb otce, podaří dostihnout ujíždějící vlak. V první povídce se stane aktivním komunistou, v druhé členem disentu a ve třetí si jako lékař plní lidské závazky umrtvený v občanské lhostejnosti. Tři alternativy existenciálního dramatu odhalující bolestnou nemožnost morální volby v nemorální společnosti nabízejí sugestivní obraz života socialistického Polska v letech 1978–81. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (101)
skvelý Boguslaw Linda, vynikajúca hudba, pôsobivá kamera, výborná dramaturgia, mrazivá skutočnosť s explozívnym záverom a o réžii ani nemusím hovoriť . . . prvý film ktorý som od jedného z najväčších režisérvo Poľska a najväčších géniou európskej kinematografie 20. storočia videl sa mi páčil - a tento nie veľmi vzrušený stav neviem opodstatniť. Áno, páčil sa mi, áno, je to dobrý film, ale . . . dokonca ani to ale nie je mi celkom jasné, možno to, že som generácia, ktorá nič z toho nezažila a o situáciách o ktorých pojednáva tento film dokonca neviem veľa ani z iných zdrojov, čo, priznávam sa, hovorí o mojej obmedzenosti a neveľkej rozhľadenosti, ja si to priznám, ale tento film mi bohužiaľ asi práve preto uniká . . . možno časom zmúdriem a dozviem sa isté veci a snáď potom . . . ()
V hlavní roli náhoda! Tři možné životy jednoho člověka Witka Długosze. Každý příběh začíná obyčejným zpožděním a dobíháním vlaku, zdánlivě je všechno stejné jako v tom předchozím.V běhu se srazí se starší ženou a rozsype jí peníze, zakutálená mince za kterou si šťastný bezdomovec kupuje pivo, nákup jízdenky a pokus o naskočení do ujíždějícího vlaku. A potom už je člověk ve vleku nevyzpytatelné náhody, která ovlivní život, která vychýlí z cesty. Určitý čin v určité situaci, kouzlo setkání a život se vydá jiným směrem. Téma tří možných životních cest na křižovatce osudu, kdy okamžik (několik vteřin) změní plány, sny, přesvědčení. Přitom kolikrát si každý z nás za život řekne "Kdybych tenkrát ...". Jenže Krzysztof Kieslowski mě právě přesvědčil, že nic není tak jednoduché a tenhle povzdech je v životě naprosto zbytečný. ()
Po letech viděno (asi potřetí či co - vždycky zapomenu peripetie). Film je spíš na 4 hvězdy, ale je to mé dospívání a vždy jsem pro něj planul. Co z něj není živé je samozřejmě pathos, ale i ta zvláštní filmovost, která u Kieslowského přečněla i do devadesátek - a je to i ta filmovost, která nás k němu, pankáče předposrané - táhla si zaplakat. Když z ní pominu děsný filmový závěr tohoto (který ale tehdy rezonoval v mé citlivé adolescentní duši a nezapomněl jsem na něj - sladká bezvýchodnost, že?) je to, že umělci jsou umělečtí, fízlové fízláčtí, mladí muži nadšení atd. Co z toho naopak živé zůstalo je obrovská pochybnost o tom, co stojí za to - zejména u první varianty příběhu. A pak ještě herectví všech zúčastněných - to je neskutečné! ()
Jedno ze základních filmových děl spadajících do kategorie tzv. filmů morálního neklidu 80. let. Zároveň jde o nejzásadnější Kieslowského film před tím, než natočil svůj mistrovský Dekalog. Kieslowski ve snímku rozehrává tři varianty života svého hrdiny studenta medicíny Witeka a na jejich pozadí vykresluje společenský život na přelomu 70. a 80. let, rozklad komunistického režimu a neklid ve společnosti, který vyústí v revoltu pod hlavičkou hnutí solidarity. Kieslowski sice pracuje s motivem náhody, která může zásadním způsobem změnit lidský život, zároveň ale věří tomu, že je možné vlastními činy a rozhodnutími svůj život ovlivnit a modelovat přes nepřízeň doby. Film přinesl mimořádnou vlnu popularity pro představitele hlavní role Boguslawa Lindu, který se v následujících letech stal jedním z nejvýznamnějších, ne-li nejvýznamnějším, polským hercem. Ve všech třech liniích příběhu se protkávají osudy nejenom Witeka, ale i vedlejších postav, takže skládačka, kterou režisér předkládá, je divácky velmi atraktivní. Je to film o morálce a vymezování lidské svobody. Celkový dojem: 90 %. ()
Přepsáno v únoru 2019. Náhoda je dalším z filmů Krzysztofa Kieślowskiho, který musel několik let čekat, až vykoukne na svět v okleštěné, a dnes známé, podobě. Náhoda je existenciální pohled filmového tvůrce, který si pohrává s nejistotou a absurditou života. Náhoda je srovnáním tří variant životních postojů dobového života komunistického Polska. Představuje možnost aktivní, rezistentní a pasivní a nepřestává věřit na prostou lidskou slušnost, byť je samotná víra zdeformována do pouhého torza naděje. Žádná z cest se nevyhne zklamání, ani přehodnocování životních hodnot. Náhoda je hledáním a niterným zkoumáním morálních postojů a životních hodnot uprostřed nekompromisně výhružného stavu politického uspořádání společnosti. Hlavní postavou odlišných životních cest existencialismu je Witek Długosz (velmi zajímavý Bogusław Linda), student medicíny, vyrovnávající se se ztrátou otce. Náhoda formuje jeho budoucí kroky. Buduje, stoupá, přesto stále naivně věří v morálku. Podporuje druhou stranu, přesto touží především po osobním štěstí. Stojí mimo politické vášně, přesto se ho vše osobně dotýká a ovlivňuje. Důvěřivost je předností i slabinou. Witekovou ženou aktivní cesty je Czuszka (pozoruhodná Boguslawa Pawelec), jeho první láska a aktivní členka nelegální opoziční strany. Witekova naivita je rozhodující pro zachování vztahu odlišných politických postojů. Dlugoszovou láskou rezistentní verze je Werka (elegantní Marzena Trybała), sestra jeho kamaráda z dětství. Vztah je nejživočišnější, potřebuje se chvíle k načerpání dalších sil ke zvolenému způsobu života i k poznání nejúplnější svobody. Ženou pasivní možnosti je Olga Matwiszyn (zajímavá Monika Gozdzik), Witekova spolužačka z vysokoškolských studií medicíny. Život se opájí svým rodinným štěstím a úzkostlivě se vyhýbá všem náznakům čistě osobního postoje k politické situaci. Poklid a spokojenost je hlavním životním cílem. Důležitou postavou Witekova aktivního zapojení je Werner (velmi dobrý Tadeusz Łomnicki), starý komunista s vlastní zkušeností nespravedlnosti politického uvědomění. Přesto, a možná právě proto, je jeho podpora oficiálním strukturám nejpohodlnějším způsobem života. Výraznou postavou je Adam (vynikající Zbigniew Zapasiewicz), přední komunista, Wernerův dlouholetý kamarád a Witekův mentor při jeho stranické cestě vzhůru. Neohroženě jde za svým přesvědčením výhodnosti moci i pomocí obratné rétoriky a chlácholení. K výraznějším postavám patří také děkan (zajímavý Zygmunt Hübner) lékařské fakulty lodžské univerzity. Je ušlechtilým mužem, přesto se nepříjemné konfrontaci s politickou mocí nedokáže vyhnout. A je zde Witekova stará teta (příjemná Irena Byrska), bývalá aktivní komunistka a domácí svého synovce v jeho rezistentní životní verzi. Z dalších rolí: aktivní člen opozice a na vozík upoutaný katolický kněz Stefan (sympatický Adam Ferency), obratný přední člen komunistického svazu mládeže (dobrý Jerzy Stuhr), přední člen vzbouřených narkomanů v léčebně (Piotr Skarga), Witekův spoluvězeň a romantický člen opozice Marek (Jacek Borkowski), Witekův kamarád z dětství a Werčin bratr Daniel (Jacek Sas-Uhrynowski), komunistickými pohůnky agresí zastrašovaná starší žena (Stefania Iwińska), či ošetřovatelka Witekova otce Kasia (Kazimiera Nogajówna). Náhoda je svíravým pocitem doby v zajetí komunistického diktátu života. Nenabízí rozhřešení, dotýká se víry i její ztráty a kresli neměnnost postojů. Ani pasivita a čisté soukromé zaměření není osvobozující pro morální hodnoty. Náhoda je noční můrou před smrtí a pochmurným stavem doby. Jedinečné existenciální uchopení si pohrává se souvislostmi. () (méně) (více)
Galerie (29)
Zajímavosti (2)
- Ačkoli se film dokončil už v roce 1981, z důvodu politické cenzury se své premiéry dočkal až v roce 1987. (džanik)
Reklama