1944: Přinuceni k boji

(Proti) válečný film o osudu Estonska, s jehož obyvateli manipulovali Hitler i Stalin. První polovina filmu je věnována hlavně vojákům pod vlajkou SS, druhá opačné straně - Rudé armádě. Dojímali mě hlavně civilisté, stařenka, které vůbec netušila, kdo u nich zrovna táboří a kdo je nepřítel. Pokaždé to přece byli Estonci. Oba hlavní hrdinové jsou velmi sympatičtí a filmu neškodí ani lehká romantická linie ve druhé polovině. Určitě stojí za to vidět. (29.06.2015)

U nás nebyla situace za II. světové války nic moc, ale zdá se, že zbytek Evropy na tom byl skoro ještě hůř. Estonci očividně neměli na výběr a třikrát museli měnit barvy, samozřejmě s následnou perzekucí za své přeběhnutí. Když jsem se tak díval na tenhle pěkný válečný film, říkal jsem si, proč se něco takového nenatočí také u nás? 80% (20.07.2017)

Geniální koncept filmového vyprávění, v němž se v půli příběhu změní hlavní hrdina i celkový rastr připomíná stejný model z Lynchovy Ztracené dálnice, jenže tady je to zcela racionální přechod mající ilustrovat bezvýchodnost malého národa uvězněného uprostřed dvou okupačních mocí, dvou diktátorů, dvou ideologií, dvou totalit...Estonci uvízlí mezi Hitlerem a Stalinem, mezi hnědou a rudou totalitou, mezi fašismem a komunismem, násilně rozdělení do dvou stran ideologické barikády... Vysvětlení takového paradoxu, jako je každoroční hrdý pochod veteránů z jednotky SS v současném Talinu... (12.07.2017)

Po dlhšej dobe zase celkom kvalitne natočený vojnový film z čias druhej svetovej vojny, tentokrát vďaka krajine vzniku aj s celkom netradičnou zápletkou, ale nesadlo mi to až tak dobre, ako by som chcel. Pre samotných Estóncov sa možno jedná o silnú záležitosť, ale mne to dejovo moc nevyhovovalo. Ešte prvú polovicu sa mi na to pozeralo celkom dobre, no keď sa nečakane zmení hlavná postava a začne pomaly úplne nový film z pohľadu druhej strany, na čo som bol inak vopred zvedavý, ako s tým tvorcovia naložia, nakoniec mi to nevyhovovalo a môj záujem o dianie už opadol a dopozeral som to skôr len zo zotrvačnosti, čo ma dosť mrzí. Inak hlavné postavy neboli zlé, obsadené a aj zahrané boli celkom obstojne, len práve kvôli tomu deju som si k nim nedokázal vytvoriť vzťah. A samostatnou kapitolou sú bojové scény, ktoré sú až prekvapivo kvalitne zvládnuté, no čiastočne ich kazí jeden veľký zápor. Je to presne ten typ vojnovej akcie, ktorý mám veľmi rád, teda vojaci brániaci zákopy pred útokom presily s podporou tankov a podobne, pričom je to pomerne veľkolepé a veľmi dobre natočené, ale kazí to extrémna úmrtnosť vojakov. Tu nie sú prakticky žiadne zranenia, muži kričiaci od neznesiteľných bolestí a všetko to, čo robí bojisko hotovým peklom, ale jednoduco každý po zásahu okamžite padne, pričom to ale pôsobí tak viditeľne neuveriteľne, že sa mi cez to vôbec nedalo preniesť. Ani v tých starších a najnaivnejších vojnových filmoch mi to nikdy až tak neprekážalo, ako práve tu. Takže pozretie neľutujem, vojnových filmov a hlavne v tomto období, kedy už nie sú v móde nie je nikdy dosť, pričom aj tu sa mi viacero veci páčilo, ale celkovo mi to príde len na ten priemer, čo ma mrzí. 55% (15.08.2015)

Velké překvapení a jeden z nejlepších válečných filmů za poslední dobu. Estonští tvůrci natočili plnohodnotný válečný film, který se může měřit i s těmi nejlepšími americkými bratříčky. Velmi oceňuji, že tvůrci dali divákovi možnost nahlédnout na obě strany barikády a ukázali, jak to měli Estonci za války těžké, jelikož půl národa likvidovali nacisté a druhou půlku komunisté. Film nabízí velkou spoustu bojových scén, zejména ze zákopu, které lze řadit mezi ty nejlepší ve svém žánru. Ano, dramatická část a samotná zápletka je trochu naivní a přehnaná, ale to je zejména kvůli tomu, aby neznalý divák pochopil souvislost, proč proti sobě bojují občané jednoho státu v různých uniformách. Moje hodnocení 80%. (05.04.2016)