Čokoláda

Moc příjemný film, který je stejný jako to, co má v názvu (v tom nejlepším slova smyslu). Hádejte, na co asi dostanete během jeho sledování neovladatelnou chuť? Dobré herecké výkony velmi sympatických a trefně zvolených herců, krásná hudba Rachel Portman, kamera a prostředí francouzského venkova jenom podtrhují atmosféru filmu. (08.08.2004)

Já byl tuhle u řeky. Nikdo z kočovníků nevypadal jako pan Depp. Ale zase na druhou stranu, neznám paní co u nás vaří Milku. Prej je to umění. Přitom fialovou krávu jsem viděl tenhle tejden dvakrát. Jednou zvracela za barákem a jednou močila s kamarádem vedle zastávky. Sexy. Nejsem si jist, ale prej je třeba si věci trošku idealizovat. (06.07.2010)

Takový milý, sladký a voňavý film - aby ne, když je v něm obsaženo tolik čokolády...Samozřejmě, Čokoládě se dá vyčíst až příliš velká uhlazenost a happyend, je to evidentně přeslazený snímek, ale takový už je režisér Hallstrom, od něj se temný film čekat nedá. A jednou za čas neškodí, když se člověk nasytí sladkostmi nebo romantickým filmem tohoto ražení. Zvlášť, když v něm prim hraje Julliete Binoche a Johnny Deep...Celkový dojem: 85 %. (20.06.2006)

Pozoruhodná óda na čokoládu je holdem skutečně svobodnému lidství. Přesně a citlivě položená doba i místo děje (francouzský venkov té doby byl stále tvrzí výrazně katolického konzervatismu v podstatě starého feudálního režimu) přesně postihuje počátek prudkého hodnotového zlomu evropské společnosti, který se mohl udát kdekoliv - v Normandii právě tak jako v Province, v Kalábrii stejně jako v Aragonu, v Edinburghu srovnatelně jako v zapadlé kyperské nebo řecké vsi. Anonymní městečko, které se vědomě nevymanilo ze středověkého krunýře svých hradeb, místo, kde se téměř zastavil čas, reprezentuje jen jedno z posuzovaných pojetí života. Tím druhým je polyteistickou, zčásti ještě totemistickou mytologií podmalované putování dvou poutnic, matky a dcery, jejíž vzpomínka je hlavní dějovou linií neobvyklého příběhu. Konfrontace, která nemá vítěze, protože silnější je vždy ne ten, který ve jménu pýchy bere a odnímá, ale ten, kdo nerezignuje na pokoru a umí přijímat. Protože brát není dávat. Zhruba tak lze vystihnout zdánlivě průzračné mravní poselství tohoto mimořádného filmu. Severák, vítr drsné Skandinávie, vábí k těkání z místa na místa vždy a každého, a hopsavý klokánek dětské fantazie Pantoflíček, ho musí, chtě nechtě, následovat. Po velkém zlomu, po návratu k sobě samému, po odplynutí drsnosti, která skrývá až chlapeckou plachost navenek nesmlouvavě nesmiřitelného aristokratického starosty maloměsta se vlastně nic nemění. Jen lidé jsou tu na sebe milejší a zdvořilejší, pozorněji sledují své úspěchy i nezdary. Stařenská Madona drsného pábení v jedinečném podání Judi Denchové právě tak jako virtuózní magie něžné krásky Juliette Binochové nebo pokorný návrat k smysluplnému, vnitřně bohatému a tvořivému životu trampského tuláka a předchůdce beatniků i hippies v jedné osobě v podání Johny Deppa vedle dalších skvělých výkonů propůjčují tomuto poselství zvláštní neokázalou naléhavost. Naléhavost, která prostotou pravdy i střídmostí formy, v níž ji podává, je zváště působivou. Krajinná dvojkamera Rogera Bratta a Jeremy Brabena uchvacuje jak zasazováním města do jeho krajinného rámce, tak důsledným a důkladným mapováním a vychutnáváním zdánlivě všedních míst jeho ulic a zákoutí (zejména to platí o soše Reynaudova předka před kostelem a radnicí na plácku, který plní funkci centrálního náměstíčka). Vnějšková všednost mnohdy nezasvěceným jakoby nenabízela nic jiného než urousanou, vlastně opotřebovanou všednost; teprve bližší pohled naznačuje, že osobitost a výraznost nejsou zvláštním, ale všeobecným lidským kulturním statkem, který je dostupný pro každého z nás. Oslňující skandinávská obdoba českého čapkovského či fričovského všedního dne na rozhraní věků zůstává trvalým poselstvím-vzpomínkou, která do nás vstupuje spolu s rychle odeznívajícími posledními záběry filmu. (09.11.2008)

"Čokoláda" je poriadne presladený film. Napriek tomu som si na ňom ako divák pochutnal. Švédsky režisér, Lasse Hallstrom s citom jemu vlastným, natočil príjemný snímok plný ľudskosti, s až rozprávkovo poetickou atmosférou. Príbeh o slobodomyslenej mladej žene, ktorá vnesie čerstvého ducha a šťastie do zapadnutej francúzskej dediny. Svojim príkladom (a čokoládou) prebudí prostú radosť zo života u miestných, konvenciami spútaných, obyvateľov. **** (27.09.2009)