Můj život jako pes

Místy až hrabalovský film očima malého rošťáka (na prahu dospívání ) situovaný do Švédska někdy před 50 lety. Kluk vyrůstá v neúplné rodině jen s maminkou (která ač smrtelně nemocná je téměř neustále duchem někde uprostřed svých románů), starším bratrem a milovaným psem. Prožíváme s ním kus jeho smutně-veselého mládí. Opravdu zážitek! (23.08.2008)

Je mi líto, ale přesto, že jsem docela milovníkem severských filmů, nemohu hodnotit lépe. Hned po prvních slovech českého dabingu jsem myslel, že vyletím z kůže. Vřele doporučuji sledovat film v původním znění a zapnout si k němu české titulky. Dále mi vadily historické nepřesnosti. Netuším, kde se vzala informace, že pes Lajka žil ve Sputniku 5 měsíců. Je sice pravda, že teprve na sklonu roku 2002 se svět dozvěděl, že Lajka v raketě zahynula již několik hodin po startu, ale v době, v které se film odehrává se šířily zvěsti o tom, že Lajka žila několik dní a zahynula v důsledku nedostatku vzduchu nebo že byla otrávena. Nikdy nikdo netvrdil, že by žila do doby, než jí došlo všechno žrádlo! Také se mi moc nechce věřit, že by někde mimo hlavní město bylo možno přijímat koncem 50. let na švédském venkově televizní signál na pokojovou anténu. Ale i když odhlédnu od nesnesitelného českého dabingu a od historických nesrovnalostí, film si u mě moc nepolepší. Postrádal jsem jistou dějovou kontinuitu. Film je slepen jen z útržkovitých dějů a než se divák stačí vžít do dané situace, je děj někde jinde. Nikdy se nejde do hloubky nastíněného děje, potažmo problému. Nepřesvědčily mne ani herecké výkony. A to jak dětí, tak ani dospělých. Přes všechny nedostatky, o kterých jsem se zde zmínil, je film koukatelný a podívat se na něj není ztrátou času. (Pondělí 29.03.2010) (29.03.2010)

V přítomnosti nám život může připadat tak trochu pochmurný, takový život jako pes. Ale po mnoha letech se ty vzpomíniky přemění v něco krásného. Prožili jsme první lásky, utrpení a naše nejbližší potkala smrt. Avšak život není jen o smrti. A o tom je právě tento milý švédský film. Nahlédnutí do dětské duše, která občas štěká jako pes. (23.01.2011)

-4* upřímný film o strastech při dospívání. I když malý Ingemar neprožívá ve své rodině tolik radosti, tak je na vše pohlíženo s nadhledem a hledá se to lepší. A ten rozdíl výchovy dětí tehdy a teď je tak markantní až je to děsné. Všechny děti jsou spratci, ale mezi sebou se přece nějak srovnají. Příjemně optimistický a nostalgický film pro celou rodinu - jestli to tedy ještě teď někoho zajímá... ;-( [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (05.03.2016)

budu pět chválu na tento film, kde jen mohu. Po ohromně dlouhé do době film, který mne dostal. Krásné i hnusné, negativní i pozitivní, dojemné a velice silné. Je o tom, jak je dětská duše citlivá, tvárná a otevřena všemu, co se k ní dostává. Výchova nemocné matky selhala jak mohla. Sama vychovávat 2 syny není jistě jednoduché, ale oni za to přece nemohou. Po odchodu mladšího ze synů ke strýčkovi si chlapecvšak matku idealizuje, jakoby si nechtěl nic špatného pamatovat. Nicméně, jeho zkušnosti nezmizí a projevují se. (01.01.2011)