Můj život jako pes

Ingemarovi v životě chybí pořádná mužská osobnost, která by ho tak trochu popostrčila. Nemocná matka mu nedokáže poskytnout skutečnou lásku a oporu. Ani s chlapcovým sebevědomím to není dvakrát růžové. Vše se změní až po odjezdu na venkov ke strýci, kde nalézá sám sebe. Poetický snímek švédského režiséra Lasse Hallströma nabízí Ingemarovo první oťukávání s láskou, přátelstvím.. Nic proti obyčejnosti, ale tvůrce měl přeci jenom trochu přitvrdit na příběhu, taková ta staromilská atmosféra a poetický, pomalu plynoucí příběh mi třeba u Hallströmových Pravidel moštárny sedly o mnoho více!! (08.02.2011)

V přítomnosti nám život může připadat tak trochu pochmurný, takový život jako pes. Ale po mnoha letech se ty vzpomíniky přemění v něco krásného. Prožili jsme první lásky, utrpení a naše nejbližší potkala smrt. Avšak život není jen o smrti. A o tom je právě tento milý švédský film. Nahlédnutí do dětské duše, která občas štěká jako pes. (23.01.2011)

V podstatě docela milý film o dětství, s několika vtipnými momenty a několika momenty k zamyšlení.. ale jako celek to na mě působilo prostě tak nějak neslaně nemastně.. Říkám, milý film, ale to je asi tak všechno. A nejde mi do hlavy proč se Ingemara pokouší každá holčička v jeho věku ´´dostat do postele´´:-) Když se to stalo potřetí, už jsem si ťukal na hlavu. A říkal jsem si jestli je to opravdu nutné. Tedy z hlediska scénáře. (15.04.2013)

Je mi líto, ale přesto, že jsem docela milovníkem severských filmů, nemohu hodnotit lépe. Hned po prvních slovech českého dabingu jsem myslel, že vyletím z kůže. Vřele doporučuji sledovat film v původním znění a zapnout si k němu české titulky. Dále mi vadily historické nepřesnosti. Netuším, kde se vzala informace, že pes Lajka žil ve Sputniku 5 měsíců. Je sice pravda, že teprve na sklonu roku 2002 se svět dozvěděl, že Lajka v raketě zahynula již několik hodin po startu, ale v době, v které se film odehrává se šířily zvěsti o tom, že Lajka žila několik dní a zahynula v důsledku nedostatku vzduchu nebo že byla otrávena. Nikdy nikdo netvrdil, že by žila do doby, než jí došlo všechno žrádlo! Také se mi moc nechce věřit, že by někde mimo hlavní město bylo možno přijímat koncem 50. let na švédském venkově televizní signál na pokojovou anténu. Ale i když odhlédnu od nesnesitelného českého dabingu a od historických nesrovnalostí, film si u mě moc nepolepší. Postrádal jsem jistou dějovou kontinuitu. Film je slepen jen z útržkovitých dějů a než se divák stačí vžít do dané situace, je děj někde jinde. Nikdy se nejde do hloubky nastíněného děje, potažmo problému. Nepřesvědčily mne ani herecké výkony. A to jak dětí, tak ani dospělých. Přes všechny nedostatky, o kterých jsem se zde zmínil, je film koukatelný a podívat se na něj není ztrátou času. (Pondělí 29.03.2010) (29.03.2010)

Perfektni a misty dojemny drama o detech a dospivani, ktery ma fakt paradni a takovou pohodovou atmosferu, prijemnou hudbu a hlavne skvely deti, protoze se fakt chovaj jako deti a nejsou to zadny machrici a opravdu tu asi neni ani jedno dite, ktery by nejak rusilo. Jedinej problem filmu je, ze jde tak trochu od nikud nikam, nic moc se tu vlastne nedeje, deti jen tak blbnou a neni tu ani zadnej poradnej konec. Ale tak nak to ani moc nevadi, obcas je film vtipnej, obcas dojemnej a tech 90 minut pohodove utece. (22.03.2009)