Mladý papež

Tenhle seriál s poetikou projektů Juliena de Casabianca je chytrý, drzý, poťouchle vtipný... zkrátka boží! Sirotek Lenny, sestra Mary a klokan pěkně provětrají faldy půlce Vatikánu (a té druhé mozkové závity)! Tohle jsem tedy vážně nečekala. (28.11.2018)

Rozkoukával jsem tento seriál nadvakrát. Poprvé mě totiž vůbec nechytl. Ovšem doslova mě ohromil Jude Law jako podivínský papež s podivínskou povahou. To mě později motivovalo dát tomuto dílu druhou šanci. A kupodivu od poloviny mě to drželo a nepustilo. Rozjezd tohoto díla je pomalý. Ba co víc, charaktery se zde vyvíjejí až minimalisticky. V podstatě mi prvních pět epizod žádná nepřirostla k srdci. O to více jsem byl šokován, že díly poslední jsem zkoukl naráz. Excelentní práce s postavami i přímo božský výkon Jude Law a dalších zde zobrazených charakterů. Bravo Paolo Sorrentino! 80% (08.01.2021)

Marek Hamšík, ako jedna z modiel kardinála Voiella, čoby skalného fanúšika Neapola na tapete mobilného telefónu....pobavilo, aj potešilo. Lenže tento seriál je našťastie zďaleka o niečom úplne inom. Po prvých častiach sa mi v hlave vynorilo jedno konštatovanie z iného nemenej vydareného seriálu (Terapia) o tom, že rodičia by nemali mať deti, lebo im len ničia život. Lenže tento seriál nebol ani o tomto, aj keď vzťah "mladého pápeža" Lennyho k jeho rodičom bol tiež veľmi významným formujúcim momentom celého obsahu. Mladý pápež ako už samotný názov napovedá bol v prvom rade o pápežovi, akého by si možno mnohí veriaci v súčasnosti aj želali. Konzervatívny, neústupný....zdanlivo. Lenže tento prvotný zámer vytvára priestor pre ďalší vývoj. Napadá ma, či tí ktorí kritizujú túto sériu za výsmech či odsúdenie cirkvi, túto minisériu skutočne dopozerali do konca, alebo videli len jej prvú časť. Sebastredný pápež, ktorý údajne neverí v Boha...nuž každý kto seriál videl do úplného konca vie, že to tak úplne nebolo. Vlastne si osobne nedokážem predstaviť veriaceho, ktorý by vo svojom živote nezapochyboval. Nie, tu nie je nad čím sa poburovať, len odporúčam pozorne sledovať a hlavne pozorne počúvať a aj keď som po dosledovaní váhala, či dám 4 alebo 5 hviezdičiek, po krátkom zvažovaní som dospela k záveru, že tomuto seriálu vlastne nemám čo vytknúť. Nakoniec teda plný počet . Lenny mi bude vážne chýbať a dúfam, že ma za to nikto nebude chcieť poslať do Ketchikanu. (14.11.2018)

Sorrentinova tvorba šla vždy tak nějak trochu mimo mě, ale Mladého papeže jsem si musel pustit kvůli tak kladným recenzím, ve kterých je zejména Jude Law vychvalován až do nebes. Prvně musím podotknout, že tento seriál není zacílen na úplně obyčejné mainstream publikum, ten styl se totiž vymyká všem zažitým tabulkovým hodnotám. Ta artovost mě sem tam dokázala naštvat, ale díky NĚMU jsem si dokázal výsledný produkt užít. Jude Law zde totiž září na všechny světové strany. I z původně nezajímavě vypadající scény dokázal vytvořit nezapomenutelnou momentku. Ten samotný audiovizuál předčí většinu existující seriálové konkurence, ať už se jedná o prosté hrátky s kamerou či perfektní obrazovou kompozici (viz. úvodní titulky). Na vyšší hodnocení mi tedy bohužel schází lepší dějová propletenost (pár vedlejších linek mi přišlo nadbytečných) a možná trochu větší gradace ke konci. Ale Nového papeže s Johnem Malkovichem navíc si v budoucnu nenechám ujít, to by nešlo :D Za mě 7,5/10 (09.11.2021)

Ačkoli zde skutečně může divák cítit pocit jakéhosi mírného rozezlení nad neuspokojivým (ne)rozuzlením, je ona rodičovská záležitost, tvářící se jako zápletka a hlavní motor papežova nevyzpytatelného a striktního jednání, v klidu odložitelná na vedlejší kolej. Jedná se o klasicky esteticky působivý Sorrentinův obraz Vatikánu a starobylé instituce, která za svými zdmi ukrývá bohatou směsici jedinců a charakterů, morálních dilemat i pokrytectví. Kromě vizuální stránky a zajímavého servírování teologicko-společenských a psychologických otázek, tkví nejsilnější stránka seriálu v oné nejednoznačnosti, ve které se všechny postavy a okolnosti pohybují a odvíjejí. Hranice mezi dogmatičností a moderností, vypočítavostí a morálností, zlem a křehkostí, mocí a bezmocí, láskou a odstupem se téměř stírají. A když se Jude Law, ono ztělesnění nepochopitelného střetu bigotní agrese a empatického citu zároveň, ono ztělesnění starozákonního i novozákonního v jednom, v papežském odění a za zvuků elektronické hudby prochází se zapálenou cigaretou chodbami paláce plného renesančního umění - kdo by to nemiloval? Jeho projev ze stínu před plným náměstím v úvodu seriálu patří k tomu nejlepšímu, co jsem za poslední dobu viděl. (20.03.2022)