Mladý papež

Místy to sice působí jako „jedeme dle zajetého syžetu quality TV za každou cenu“, ale to rozhodně neznamená, že by to bylo na škodu. Ambivalentní postava mladého papeže jakožto echt tmářského katolíka nevěřícího v nic než sebe sama a který své vlastní tápání/hledání skrývá pod rouškou echt tmářského katolictví a mocného nekompromisního starozákonního Boha, jehož lásky jsme nehodni. Pokud si rochníte v machiavelistickém kutí piklů plném dialogových výměn, kdy každá věta je dvojznačná a kdy se pod zdánlivě přátelskými větami o ničem odehrává nevyřčená hmatatelná tenze, ve které má stejnou váhu věta jako mlčení, tak je Mladý papež zcela jistě pro vás. V této poloze totiž exceluje. Problematické jsou zatím občasné WTF pasáže à la CGI klokan, které jsou… Prostě WTF. Také některé postavy příliš šustí papírem, ale výkony to bez výjimky zachraňují. Svébytný Sorrentiniho styl rozpoznáte okamžitě. Občasné náhledy do běžné rutiny života „za klášterními zdmi“ sympaticky civilní, symbolikou (většinou) ne prvoplánové, zdánlivě apolitický papež s jasnou agendou versus politikaření kardinálů skvostně satirické, vypointované přemítání o jsoucnu i Bohu nelaciné, suchý humor trefný, fotbalová Neapol přítomna, podvratné v papežovi jakožto přesném opaku toho současného progresivního, skvělé výkony (korunované duem Jude Law a Silvio Orlando), audiovizuálně vypiplané a dle očekávání nulové, co se dějovosti týká. Tohle je o postavách, nikoli příběhu a zvratech; takový "thriller vnitřní víry". Nedá se však mluvit o vyváženosti zážitku; jsou tu vpravdě božské pasáže stejně jako ty dosti hluché, na kterých je nejlépe poznat, že deset epizod není zcela opodstatněných. To jsou (ne)kvality Mladého papeže v kostce. (09.11.2016)

Od doby, kdy si uvědomíte, že to Sorrentino celé vztáhne na parent issues, se modlíte, aby už to co nejrychleji uzavřel a totálně nezdecimoval všechno, díky čemu byla polovina seriálu tak dechberoucí. Tentokrát to bylo o fous, nicméně je otázkou zdali mě bude jeho obecná tendence stahovat všechny pravdy světa do jednoho jednoduchého bodu v budoucnu spíše stimulovat či iritovat. Na druhou stranu nezapřu, že tahle otázka je, více nežli pro něj, pro mě. (30.12.2019)

Velký překvápko. Očekával jsem břitkou kritiku nebo naopak přiblblou agitku katolické církve, ale ono se z toho vyklubalo rafinované, soustředěné, vyzrálé, inteligentní a dojemné pojednání o víře (rozhodně ne jen v boha) a hledání životní rovnováhy (ne jen papeže ale každého člověka). Je to nekompromisně nečernobílé. Je v tom krásně jemný (a přesto často černočerný) humor. Je v tom hromada pravdivých monologů a dialogů které jdou až na dřeň. A je to, jen tak mimochodem, i estetická lahůdka. Čím víc, každým dalším dílem, vylézal na povrch fakt, že se tenhle seriál nesnaží sdělit žádný názor, že se nevrhne velkohubě do řešení neřešitelného, že je to "jen" tiché hledání lásky, tím víc a víc si mě to omotávalo kolem prstu.. (03.04.2017)

+4* Tak jsem podruhé zkusil tento oceňovaný Sorrentinův seriál a konečně se mi ho podařilo dokoukat do konce (při prvním pokusu jsem vydržel jen první čtyři díly, protože mě papež svým chováním silně iritoval). Tentokrát jsem se obrnil větší trpělivostí a silnými nervy a stálo to za to. Téma je zajímavé a rozhodně hodně provokativní a dobře ukazuje instituci církve, která má blíž k byrokracii než k náboženství. Mladý papež je opravdu nezkušený a se svými ideály musí (i se svými nejbližšími) projít hodně zkouškami, aby se mu k osvícení přidalo i kus lidskosti a pochopení. Myšlenkově nabitý seriál, který však není pro každého. Takže nakonec zvyšuji na 4 hvězdičky a můžu doporučovat dále a zároveň se těšit na jeho pokračování. [ PŘÍBĚH: 3 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (22.02.2017)

Katolická církev je jedna z mála živých připomínek Římské říše. Její nepřerušené dějiny trvají téměř dvě tisíciletí. Od prvních dní byla vysoce centralizovaná, neústupná a naprosto přesvědčená o své pravdě. To jí umožnilo přežít stovky let pronásledování a vyvražďování, až se stala mocnou a nezničitelnou silou. Přečkala konec antické civilizace, staletí temna, reformaci, osvícenství, komunismus i sekularismus. Postupem času přijala mechanismy, díky nimž se smířila s původně nedůvěryhodně přijímanými myšlenkami, jako je evoluce, nebo možnost mimozemského života. Za dlouho dobu své existence vyvinula řadu pojistek určených k odstraňování vnitřních hrozeb a je do jisté míry blbuvzdorná. Ale co když tento mechanismus selže? Co když konkláve zvolí papeže, jehož názory nezná a nedokáže je usměrňovat? Pius XIII se zdá být papežem mimo čas. Bojovným, radikálním, mocichtivým, jako stvořeným pro táhlé boje o vliv v 11. století. V moderním světě ovšem jeho politika může církvi zlomit vaz. Tolik úvod do děje. Je to Paolo Sorrentino, takže vizuál, atmosféra a herci nemají chybu. Scénář bohužel skvělý není. Děj se často motá na místě a občas jsem měl pocit, že se režisér opájí vlastní výjimečností a točí jen sám pro sebe. Zápletka je zbytečně roztahaná a napětí postupně řídne. Na každý úderný moment, nebo zvrat připadají dlouhé minuty oslavy prázdnoty. Sice efektní, do jisté míry úchvatné, ale přece jen prázdnoty. Jedinečnost projektu a špičková úroveň formální stránky ovšem i tak drží dojem vysoko nad průměrem. (05.11.2016)