Ostrovní zprávy

V tomhle filmu jde především o naději. Naději nás všech, kdo jsme příliš sami, příliš obyčejní, příliš nudní, příliš nesmělí, příliš zařazení do své malé levné škatulky, příliš naivní romantici, příliš velcí zastaralí dinosauři. O naději na to, že se ze svých škatulek vymaníme, nebo se ty škatulky začnou líbit náhle i jiným lidem. Tenhle film je poetičtější víc, než by se na první pohled zdálo. A nemám na mysli zrovna jen styl vyprávění nebo prostředí natáčení, ale spíš lidi, kteří tu jsou popisovaní. Připadalo mi to jako americká obdoba našich starých vesnických komedií, kde se každý s každým zná a s každým je z některé strany příbuzný. Zároveň ale mají takovej ten zvláštní přístup k životu, určitým způsobem velice praktický, ale zároveň zvláštně lyrický. Příběh je pomalý, s občasnou humornou nebo dramatickou vsuvkou, ale není ostatně takový i celý lidský život? A herecky nemám co vytknout. Možná dokonce přijdu na chuť i Julianne Moore, která se mi tu ve snad druhým filmu vůbec opravdu líbila. (02.09.2007)

Krásné záběry chladivé ostrovní přírody, velmi hezká a funkční hudba a především hned několik zvučných autorských jmen. V neposlední řadě ale také hezký příběh, který mohl být možná přepsán trochu funkčněji, o což by byl výsledek ještě lepší. V rámci žánru však velmi silný průměr, který vás určitě v několika scénách minimálně potěší... (21.10.2002)

Upřímně řečeno, já na filmy Lasse Hallströma ulítávám. Jeho filmy jsou vždy specifické, ať už lokacemi kde se odehrávají, nebo chraktery, které se v jeho filmech vyskytují. Hallström umí vdechnout svým filmům tak specifický život, že je jednín z nejoriginálněji tvořících režisérů současnosti. Ostrovní zprávy jsou přesně tím co jsem výše popsal. Jsou specifické, malebné, nonšalantní a neotřelé. Kevin Spacey a Julianne Moore tvoří nádhernou dvojici. Film je plný takové čisté lásky, romantiky a neočekávaných zjištěních, která v mžiku změní pohled na celý snímek. Zkrátka typický Hallström. Jediným minusem je tak trochu neočekávaná Spaceyho proměna, zhodnotil bych ji jako velmi nepravděpodobnou. Ale to je vše co mohu vytknout. (16.01.2006)

Hallstrom točí filmy o medziľudských vsťahoch, v ktorých viac -menej vyhráva, no tento bol tak neosobný a neprirodzený, že som mu mal problém veriť. Neviem, nevadili mi ani inhibovaní kanadskí burani, ani J. Moore (tá čarodejnica) a Spaceyho mám rád, veď kto je úplne normálny. Zasa na druhej strane tam boli veľmi podarené zábery napr. sťahovanie domu, na ktoré sme si už u pána Režiséra zvykli. (08.06.2006)

Quoyle (Kevin Spacey) je takový obyčejný ňouma - ani ženskou snad neměl. Jednoho dne se připlete do hádky dvou milenců, a než se rozkouká, je ženatý s onou slečnou, Petal (Cate Blanchet) a potomek je na cestě. Když pak po pár letech Petal zemře po autonehodě, rozhodně se Quoyle (podporovaný svou tetou Agnis (Judi Dench)) vzít život do svých rukou a odstěhuje se - is Agnis a dcerkou do zapadlého rybářského městečka. Zde se zdá, že by mohl najít ztracenou sebedůvěru, ale hlavně dozvědět se něco víc o sobě a své rodině... Lasse Hallström není režisér, který by se vyžíval v točení blockbusterů, ale naopak v takových vcelku nenápadných filmech, které v sobě obsahují zázračné kouzlo obyčejného života. Do svých filmů se mu také daří vybrat příjemné herecké obsazení (Kevin Spacey, Judi Dench, Julianne Moore) a už vůbec se nebrání zneužít seriózní herečku Cate Blanchet do role šiblé ženštiny. Na druhou stranu (a tím mne překvapilo asi úplně nejvíc), nechal Rhyse Ifanse hrát docela normálního člověka! Hezká hudba, prostředí - to všechno už jen dokresluje nádhernou Hallstromovu fantazi.. (20.05.2011)