Mr. Robot

Ani po piatej-šiestej epizóde mi žiadna z postáv neprirástla k srdcu. Hlavný outsider je fádny (a vo svojej závislosti nepresvedčivý), všetko okolo neho ešte väčšia šeď alebo otravná póza. Hackerské aktivity a vlastne všetko okolo nich stále naivnejšie a na efekt. Nebaštím im to, môžu si nechať. V súčasnom rozmachu seriálovej tvorby sa je kam obrátiť, tak prečo strácať čas s povrchnými TV radovánkami, no že? (a to som Oplevovi pár rokov dozadu radil, aby sa vrátil do televízie... no nie... vráť školné a vezmi do rúk lopatu) (16.01.2018)

When you see a good move, look for a better one. O Mr. Robotovi by se nesporně dalo napsat mnohé. Například o vypiplané formální stránce, kterou jistě pěkná řádka článků zanalyzuje (ty úvodní titulky, to rámování postav do spodní třetiny/rohů obrazu apod.). Ať již co se týče nápadité práce s nespolehlivým vypravěčem, prolamováním čtvrté stěny, stejně tak jako se vyrojí rozbory do detailů promyšleného chladně vycizelovaného „fincherovsky-depalmovského“ (audio)vizuálu a jeho roli (speciálně pak od druhé řady, kdy Esmail režíruje již vše sám) či o tom, jak to vykradlo německý snímek Who Am I. O tom, jak je díky důmyslné struktuře jedno, jestli ony zvraty prokouknete v úvodních desítkách minut či až je tvůrci sami vyjeví, protože v obou případech to funguje, jelikož se s divákem hraje uvědomělá hra "vy si myslíte, že to víte a my moc dobře víme, že vy si myslíte, že to víte" po celou sezónu. Ovšem ono to na pointě stejně nikterak nestojí. Budou se pět ódy (nejen) na Malekův a Wallströmův výkon, stejně jako se vyrojí bezpočet článků o tom, jak je tu konečně dílo, které neprasí na Linux přísahající komunitu světa hackerů, blackhatů a jim podobných. Fóra budou přetékat diskuzemi řešícími význam každé věty, narážky a odkazu. Ovšem co zbývá „obyčejnému“ divákovi, kterému je v(ý)še uvedené jedno a chce prostě jen vidět dobrý seriál? Tak takový divák je na tom zdaleka nejlépe, jelikož jemu Mr. Robot v kostce nabízí „sakra zdařilý palahniukovsky anarchistický hackerský Fight Club říznutý v korporátní linii Underwoodovic nesmlouvavě nekompromisním pragmatismem“. Což už by i divákovi, který má o komunitě z odvrácené tváře moderních technologií obrázek jedině na základě románů s Lisbeth Salander, mohlo stačit k vyzkoušení pilotní epizody. Jestli mu sedne či ne je sice věc zcela jiná, ale Mr. Robot je i v dnešní vlně nebývale kvalitní televizní tvorby natolik unikátní a odvážný, že nabízí mnoho důvodů proč mu dát šanci i navzdory jeho občasným problémům s tempem vyprávění. A kdo ví, třeba si zrovna vás tvůrci hacknou a propadnete tomu. | S1: 5/5 | S2: 4/5 | S3: 5/5 | S4: 5/5 | (07.09.2015)

Taxem na to dneska přišel. Klíčem k nové, moderní a necenzurovatelné filmové publicistice jsou uvozovky! Když si i vrchní pokrytec ve své erudované kritice dovolí pro něj zcela abstraktní „vylízané pičky“ i jemu daleko srozumitelnější „vyfajčené ftáky“, aniž by se velkohubě nepozastavoval nad tím, jak se tu pak věřící matky hystericky křižují a ubozí školáci končí s doživotními psychickými újmami ve svěracích kazajkách, považuji to okamžitě za etalon zdejší inkvizice a jdu do toho naprudko, uklidněn HOMOujištěním, že co je v uvozovkách, to se vlastně vůbec nestalo. *** „Jo, kurva!!!“, zvolal jsem nadšeně po zhlédnutí prvního dílu … „A do piče, napsal jsem na seriózním filmově-publicistickém serveru „kurva“!“ … „Kurva, řekl jsem v předchozí větě „do piče“!“ … Ups, trochu jsem se zamotal v pekelném kruhu, no nic jste naštěstí přes samé uvozovky neviděli, tak pojďme znovu: „Jo, kurva!!! “, zvolal jsem nadšeně po zhlédnutí prvního dílu, „konečně něco alespoň trochu reálného o opravdovém hákování, a ne jako obvykle, když nějaký homodebil naboří čínským tabletem bez internetu během pěti vteřin Pentagon, zadáním všemi těmi Anonymousy přísně utajovaného příkazu „Hekni Pentagon“ do ukrutně profesionálně rutnutého, nejnovějšího Androidu 6.0 Dželyšit.“ „A do piče!“, prohlásil jsem po přetrpění následujících devíti epizod, ve kterých se ta počáteční naděje nekompromisně odebrala směrem k „prdeli“ a já osm a půl hodiny čuměl, namísto pronikání do vysoce zabezpečených serverů, na deliktické pronikání do duševních pochodů nějaké nesympatické psychosmažky. K tomu všemu byla hlavní postava opravdový hnusák s vizáží přišlápnuté ropuchy, jehož jediným hereckým počinem bylo valit bulvy v jednotvárné etudě „snažím se urputně „vysrat“, tudíž jsem neměl ani možnost k němu jakkoliv přilnout. Ale jak se tak dívám na ta zdejší červená čísla, byla to asi děsně kůl píce pro všechny ty iluminátskými báchorkami vypláchlé „šulínky“, co když zrovna nečumí na pomatené „pičoviny“, postávají s hadrem přes xicht před Mekdonaldem, kde v rámci úplně vlastního, „hlubokého a zcela opodstatněného antikorporačního a antiglobalizačního přesvědčení“ demonstrativně potěžkávají dlažební kostky. (08.10.2015)

Mr. Robot na vás dýchne svojí temnotou a už jste jeho. Celý seriál se táhne ve velmi ponurém duchu. Vše špatné, co jste si jen v hloubi duše mysleli, se tu potvrzuje. Moderní technologie jako novodobé peklo. Hlavní postava Elliot, narušený mladý muž, který nevěří nikomu a ničemu. Ani sám sobě. Jeho monology s imaginárním kamarádem, z počátku vcelku nevinné, se rozrůstají do obludných rozměrů. Elliotova neschopnost čelit světu kolem sebe, ho postupně dostává na dno svých psychických sil. Z deseti epizod jsou dvě slabší, kdy to spíš připomíná halucinogenní výjev těžkého feťáka, kdy neježe Elliot neví co je reálné, ale neví to už ani divák. Přes to, to do děje zapadá. Dílky do sebe hezky zapadají a začíná opravdová jízda. Další postavy, které na mě nechali silný dojem, jsou Darlene a Tyrell. I ostatní postavy byli skvělé, ale tyto tři postavy pro mě byli stěžejní. Darlene díky originálnímu šatníku a podstatnou roli v Elliotově životě. Bez ní by to prostě nešlo. A Tyrell, prostě psychopat a loutka, co víc dodat. - "Get a blank office stare on my face. This is how they do it, isn't it? How they're able to watch the world fall apart around them? Because to them, this is normal. It's all they know." (02.02.2018)

Už mě otravuje, jak je každej US seriál psanej dle stejnýho mustru, tzn: Hlavní postava postavená na protichůdnosti cílů (Dexter: masový vrah/policista, Knick: doktor/feťák). Jako kdyby se nedala napsat zajímavá postava jinak.. Nejen že zde je hlavní postava hacker a v normálním životě bezpečností IT technik, ale kromě toho to musí být social freak, feťák a na to ještě schizofrenik. Eklektický scénář nejvíc doplácí, že pořádně neví, jakým směrem se vydat. Po pilotu jsem byl nadšený a chtěl jsem víc to, v čem je Mr. Robot nejnápaditější, a to samotné hackování lidí, ale místo toho jde cestou, kdy se z Elliota stává druhej Michael Scofield či Walter White - geniální mozek, který dokáže vše jako je i hacknutí věznice a útěk věznů. Celá tahle Prison Break/Shayla linie se v kontextu jeví jako nejvíc zbytečná a nemá na kauzalitu žádnej vliv, ale i na psychologii postav. Nejúmornější je ale abstákový díl, kterej mi hodně připomněl vatovej díl Breaking Bad s mouchou. Pokud Dexter měl jako trofeje sklíčka s krví, tak Elliot má cdčka s hacklými daty, a takhle nějak funguje celý seriál, tedy koncetrát osvědčených postupů a přístupů, které už byly tolikrát viděný. Např. linie Wellicku až moc vykrádá Underwoodovi. Bohužel nepoučení diváci tenhle seriál zase budou vynášet do seriálových žebříčku podobně jako v loni True Detective, přitom se ale nejedná o nic převratného. Včetně tolik zmiňované obrazové stránky, neboť s podobnou vizuální koncepcí, kdy eyeliny jsou ve spodním kvadrantu, pracuje soustavně Tom Hooper. Nejlépe v King's Speech, kde tím ze standardního UK dramatu udělal něco mnohém víc. To nic nemění na tom, že miluji Bambul. (18.09.2015)