Interiéry

Můžete navrhnout sebelepší interiér, přesně podle učebnic, sladit všechno do nejmenšího detailu, ale pokud do něj nevložíte cit, osobnost, lidskou teplost zbude jenom prázdná skořápka. Stejně tak je to i s lidskou duší. Můžete být chodící encyklopedie, odborník na slovo vzatý, ale bez citu budete jen prázdná schránka. Neskutečně chladný a depresivní film o chladných a depresivních lidech. Allen natočil film bez své postavy groteskně rozbíjející vážné téma a náhle je to film dost vážný a chladný. Možná je lepší být veselým hlupáčkem, než neurotickým intelektuálem válející se ve své beznadějnosti a tvůrčí krizi. (30.04.2008)

Depresárna "ze života" nepřinášející žádné povzbuzení, žádné náznaky řešení, žádnou naději ani žádné filosofování kolem, jenže nevzbuzující ani takřka žádnou ematii, žádný zájem o postavy, žádné emoce, prostě nic. Interiéry pouze skoro dokumentárním způsobem ukazují, jak se někdy věci mezi lidmi mají, kam směřují jejich myšlenkové pochody a jak se chovají. Jindy i s těmito vlastnostmi některý film funguje (a někdy velice dobře), ovšem v případě Interiérů jsem nenašel žádný závažný důvod a hodnotu, proč se na film dívat, co vlastně má divákovi přinést. (30.06.2008)

Woodyho pomníček pro Ingmara - pitva vztahů, které hnijou a kvasí v prostředí škrobených rozhovorů o moderním divadle, interiérovém designu a frustracích nedoceněných literátů. Nejen zhrzená matička je psychicky labilní, prakticky všechny postavy jsou více či méně pokřivené, takže je jen otázka času, kdy se ta vší silou udržovaná konstrukce zhroutí. Takhle nějak si představuju peklo. Allen sice na Bergmana nemá, místy to trochu smrdí levnou pózou, ale přesto - takhle hutnou atmosféru bych od něj nečekal. Škoda, že v poslední době rezignoval na experimenty a vážnější témata a točí jen nedbale zábavné taškařice. (23.09.2012)

Bez špetky tušení do čeho se pouštím a s pražádnou úctou k Woody Allenovi jsem byl potěšen. Je to překvapivé, protože všechny jeho komediální filmy nenávidím a toto drama mi předvedlo jinou tvář Allena a jeho nitra. Skrze tři sestry, každou v jiné postavení k trápící se matce, u které ani sebevražda není ničím výjimečným, poznáváme příběh, který se opakuje každý den v mnoha rodinách světa. Tématicky je mi velmi blízký a proto velmi oceňuji, jak s ním Woody Allen naložil. Pomalé scény, někdy vytvořené jen jako spojnice mezi myšlenkami a pocity osoby ke svému okolí, jsou z počátku působivé a vystihující, ale brzy jich je až příliš. Herecky jde o skvěle uchopený a zahraný film, v kterém nikdo neční nad ostatní a jejich výkony jsou příjemně uvěřitelné. Bohužel si neumím pořádně představit druhé nebo třetí shlédnutí, protože Interiéry mi dokázali dát dost napoprvé, ale nevím, zda bych v nich objevil znovu něco poutavého. (15.08.2008)

Scénář: Woody Allen .. Intimní, chladné drama, velice. V úvodu téměř dokumentárně stavěný snímek, hutně vážný o nemoci rozvodu, umírání. Akorát, že mě hysterické pochody staré, puntičkářské a silně nesympatické ženské vůbec nijak neoslovují. Ani její dcery, trpící podobným neurotickým rozpoložením nebodují. Po výborné Love and Death nebo Annie Hall otočil Woody Allen nakrátko o sto osmdesát stupňů a za sebe dodám, že k silně nezáživnému, odcizenému tématu. Interiéry mi totiž tentokrát nic nepředal ani nepřidal. (28.10.2007)