Leť, ptáku, leť!

Tento pohodový film se mi moc líbil, a to jsem si ho pustil až teď, kdy už mám po čtyřicítce. Patří do kategorie těch zábavných filmů pro děti a mládež, jaké se dnes netočí. Protože by to nikdo ani neuměl. K žánru se asi nejvíc blíží filmy typu Snowboarďáci, ale ve srovnání s tímto ptačím letem dostávají hned několik drtivých KO. Vezměme si, kolik vtipných situací a nahláškovaných dialogů přinesla ta linie se třemi rebely jedoucími po vlastní ose. Zatímco současný film by se v každé situaci, která přinesla pobavení, nekonečně vrtal, tady se každý gag rychle uzavřel a jelo se dál. Linie výletníků se starým učitelem zaváněla výchovným působením, ale ve srovnání se současnými filmy povinně chrlícími hyperkorektní poučky to bylo naprosto v pohodě. Včerně rozuzlení POZOR SPOILER, kdy žáci ocenili kvality svého učitele ve chvíli, kdy viděli, jakou úctu k němu chovají jeho dávní žáci ze Slovenska, z nichž jeden už je předseda JZD ve středním věku atd. Moc milý film. (12.03.2023)

Sokolové byli rozprášeni, Skauti také... pro malé a odrůstající děti zbyla tedy jen ČSTV, Jiskra a Pionýr. Ten si kladl za cíl nejen vychovávat zdravé tělo budoucích pracujících, a ve zdravém těle i zdravého ducha, a hlavně aby ten duch byl i ideově uvědomělý. Soudě podle komentujících musím smutně konstatovat, že se řadě z nich tato éra slila ve vzpomínky na tábory a poklidná léta a prázdniny... Nic proti létům ani táborům. Vadí mi tam ta ideová pachuť a rudé šátky... Samozřejmě i já zavzpomínal při dívání se na tento film na dobu, kdy cyklisté měli jen ukrajiny, esky a favority tu více tu méně vytuněné... Stany vážily 20 kg, smrděly po pogumavaném impregnovaném plátnu a člověk měl co chvíli nějakou tu část těla opřenou o jednu z výstuhových tyčí.... Města ještě neznala cykloterorismus a cyklisté proti tomu měli na silnicích volněji. Vždyť v tom roce 1978 na to vysněné embéčko dosáhla jen každá třetí rodina.... Průhledy na slovenské hory byly asi jediné nad čím srdce mohlo při sledování v klidu zaplesat. Milovníci kvákajícíh kytar si přijdou na své... Film sám je o ničem a abych glosoval obsah, pokud tento film ihned zavrhnete, protože je o pionýrech, uděláte dobře. Dávám dva ventilky od duší. * * (30.09.2014)

Mám moc ráda tento nestárnoucí příjemný rodinný film, který dýchá prosluněnou letní prázdninovou atmosférou a pokud mám čas, ráda se na něj vždy podívám znovu. Je natáčený skoro celý v krásné tatranské přírodě. Připomíná mi letní prázdninové podnikové tábory a seznamovací středoškolské tábory na Jablůnce. Taky mi připomíná školní zážitek, kdy se spolužáci snažili žertem vyhodit třídního šprta jménem Drozd z okna s výkřikem : Leť, ptáku, leť! Žádná šikana, jen legrace, bylo to v přízemí. Ve filmu je cítit mládí, dobrodružství, humor a radost ze života. Současné děti nebudou mít mnoho vzpomínek na školní léta, snad jen, jak seděly na lavičce v parku a bušily do mobilu. (06.03.2021)

Tenhle film si pamatuju z dětství a měl jsem ho tenkrát docela rád. Sice jsem si už moc nepamatoval, o čem to bylo, ale vim, že tehdy mi třeba Magda Reifová připadala jako dospělá ženská. A teď na to čumim a řikám si "ty vole, dyť je to dítě". Většina lidí tady píše, že je to nostalgie. Pro mě tak trochu taky, takže dám 2 hvězdičky. Jinak bych dal asi odpad, protože je to strašná píčovina. A hlavně mi neuvěřitelně lez na nervy ten zrzavej kokot, co pořád ztrácel nějaký věci. Toho bych tim pionýrskym šátkem asi musel uškrtit. P.S. Docela prdel je sledovat ve filmu O. Vetchýho. Vyskytuje se skoro v každym druhym záběru, ale dělá jenom křoví, takže za celej film snad řekne jednu větu. (01.05.2011)

Když propukne léto.... V dětství jsem té partě hříšníků, kteří (pro)následují své kamarády, záviděl, co všechno zažili. Vtipný prázdninový příběh, navíc okořeněný sportem. Co na tom, že byl natočen k 30. výročí založení Pionýrské organizace SSM, pohledy na slovenskou krajinu a klukoviny jednoduše ten "budovatelskopionýrský" podtext lehce potlačí. (08.07.2008)