Sázka na nejistotu

Film z prostředí finančnictví. To opravdu není pro většinu lidí moc přitažlivé téma. Ale režisér Adam McKaysi si dal za cíl ukázat tohle důležité téma nejen realisticky, ale co nejvíc cool. Což je někdy fajn, ale taky to často mine cíl. Například hned zkraje vysvětluje jeden ekonomický termín Margot Robbie ve vaně, jakoby proto, abysme víc dávali pozor. Jenže když dostanu scénu s Margot Robbie ve vaně, tak opravdu nebudu přemýšlet o ekonomice. Vlastně pokud jsem předtím dával pozor, tak teď je moje pozornost dokonale rozptýlena. Různých cool triků je tam více, především prolomení 4. stěny anebo si občas režisér řekne, že místo toho, aby divákovi doslova řekl, v jakém roce se film zrovna odehrává, tak nám předvede montáž věcí, které v té době frčely v popkultuře. Zajímavý nápad, mně se i docela líbil, ale obávám se, že naopak tím opět přispěje k tomu, že bude film spíš méně než více srozumitelný (ne každý se orientuje v tom, jak vypadala jaká dekáda...). Celkově se film neustále snaží vysvětlit různé poměrně složité aspekty, které vedly ke krizi. Obvykle to dělá opravdu zajímavě, film si udržel moji pozornost... Ale přesto to stejně nebylo nijak zvlášť pochopitelné. Nevím toho teď o tolik víc, než jsem věděl před zhlídnutím filmu. Film láká i na různé dobré herce, často i v pidirolích, kteří si evidentně maximálně užívají své excentriky. Hodně fajn je sociopatický nerd Christian Bale, ale osobně mě nejvíc bavil Steve Carell. Jeho drsňácký protiva, který je ale hnaný nějakým vyšším principem dobra a nemůže se zastavit, je fakt skvělý. Big Short je hodně zajímavý film, který bohužel nedokáže pořádně vysvětlit ekonomickou krizi, ale něco málo se z těch všemožných pokusů dozvíte a jako drama s kvalitními herci to funguje. (7/10) (21.06.2020)

Chápu, co chtěl film sdělit, i když ekonomice nerozumím. Jenže to v kostce ukázalo v součtu asi tak 15 minut filmu, včetně závěrečného (ne)poučení se v řadách vládnoucích a nejvyšších. Zbytek filmu je brilantně zahranou velkou šíleností (nemluvě o roztěkané kameře a střihu), kde všichni hážou pojmy, kterým málokterý divák rozumí. Navíc jsem sledovala pouze v originálním znění a ekonomická slovíčka jdou bohužel mimo mě - ale myslím si, že ani český překlad by mi nepomohl vyznat se v tom, co to je, když se mluví o CDO, tedy zajištěné dluhové obligaci atd. I když se film snaží tyto pojmy názorně a prakticky vysvětlit běžnému divákovi, stejně se v tom člověk zase rychle ztratí. Přesto musím říct, že děj tak nějak pěkně odsýpal a i přes dlouhou stopáž jsem se ani moc nenudila. Ale to nemění nic na tom, že jsem na konci filmu měla velký WTF pocit - aneb o čem vlastně to celé bylo, co se tvůrci snažili říct a proč na takovou šílenost najali takovou brilantní smečku herců. (22.02.2019)

Jsou to sice finančníci, ale možná právě díky dosud komediálnímu režisérovi Adamu McKayovi je tenhle pro mnohé svět divných výrazů, čísel a těsně uvázaných kravat srozumitelný, hravý a polidštěný. K tomu připočítejme několik výtečných herců (u mě vede asi asociální Christian Bale, cameo Margot Robbie ve vaně je zase nadmíru cool) a solidní drama s černohumornými prvky je na světě. Samozřejmě na úplně jinak dravého Vlka z Wall Street to nemá, nicméně těch konverzačně hutných 130 minut se zvládnout dá. Tak na 70%. (10.01.2016)

Pokud máte problém i s běžným daňovým přiznáním, budete se v termínech ztrácet, i kdyby Margot Robbie z té vany vylezla úplně. Na druhou stranu, takhle precizně vést herce a pak si stotřicetiminutovou konverzačku nechat sestříhat do takhle dynamického celku, který nenudí, i když mu ve finále vlastně nerozumíte, beru jako unikátní ukázku režijních schopností. Od režiséra prvoplánových komedií slušný posun. (16.01.2016)

Shortujeme o sto šest, swapujeme CDO na druhou, vytvoříme tranše sekuritizací a miliony jsou v kapse! Filmy s podobným tématem nedokázaly látku podat tak přístupně a záživně dohromady. ///Snímek je naplněn vtipnými hláškami, vzrušenými výkřiky a opepřenou hantýrkou amerických finančníků. Kapitolou samou pro sebe je vizáž aktérů, která je svou přehnaností skoro až podvratná. Pitt má ohavný účes s brýlemi á la „strýček pedo“, Gosling tmavou paruku a solárkový mejkap, Carell ošklivě odbarvené obočí a světlou kštici, jednooký Bale pak naducanou parukou ve stylu devadesátek. Světoví hezounci tak dobrovolně podstoupili zohyzdění. Vyprávění jako kdyby za hlavní postavu zvolilo swap úvěrového selhání (CDS), kterému sekunduje zajištěná dluhová obligace (CDO) a vyvrcholením běžných narativních vzorců, kdy se například dvojice dá dohromady nebo se vypátrá vrah, je nalezení viníka, kterým je zcela nehmatatelná syntetická CDO. Postavy tak slouží spíše jako vysvětlovači událostí, které se kolem nich v zatím abstraktním světě financí odehrávají. Vzájemně si vysvětlují složité operace (a tím i nám), což graduje, když se Goslingova postava otočí do kamery a začne oslovovat přímo diváky./// S dravým stylem filmu úzce souvisí právě kamera, která velice rychle snímá aktéry, a to hlavně v polodetailech. Styl kameramana Ackroyda je okamžitě rozpoznatelný a citlivému pozorovateli se může zvednout žaludek jako třeba u Letu číslo 93 nebo Kapitána Phillipse. Kamera během scén zaostřuje a pátrá, jako kdyby se nejednalo o předem secvičené scény. Dojem autenticity zvyšuje použití skutečných záběrů různých osobností, opuštěných domů a živořících lidí, kteří v důsledku krize přišli o dům, práci nebo obojí. Rychlý střih v kombinaci se zoomováním vyvolává dojem okamžitého a nepřipraveného zachycení události jako v dokumentech, čemuž nahrává i určitá míra improvizace, kterou McKay hercům dovolil.¨/// Jeden z nej filmů roku 2016. [Kino] (20.01.2019)