Comédie de l'innocence
Comedy of Innocence
Comedy of Innocence
Režie:
Raoul RuizScénář:
Raoul RuizKamera:
Jacques BouquinHudba:
Jorge ArriagadaHrají:
Isabelle Huppert, Jeanne Balibar, Charles Berling, Edith Scob, Denis Podalydès, Laure de Clermont-Tonnerre, Nils Hugon, Valéry Schatz, Chantal BronnerObsahy(2)
Na své deváté narozeniny oznámí Camille své matce, že jeho pravé jméno je Paul a že se chce vrátit zpátky domů ke své mámě. Zoufalá Ariane neví, co se s jejím synem děje, ale rozhodne se po jeho naléhání následovat jej za ženou jménem Isabell. Když neznámou ženu nejdou, vrhne se jí Camille do náručí s přesvědčením, že toto je jeho opravdová máma. V domnění, že je Camille nemocný, vezme Ariane Isabellu k sobě domů a doufá, že jí její pobyt vysvětlí zvláštní chování jejího syna. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (12)
Jako seriózní drama lehce šmrnclé kriminální zápletkou to nefunguje, protože příběh, resp. chování postav není z tohoto světa. Na druhou stranu, pokud ke Komedii nevinnosti přistoupím jako k mysteriózní záležitosti, vznikne z toho tajuplná, lehounce mrazivá hříčka o odcizení a špatně fungujících rodinných vztazích, kterým dominují dvě špičkové charakterní herečky. A přesně takhle jsem to i vzal. Jako fanda Isabelle Huppert se nakonec u takhle mizerně hodnoceného filmu přikláním ke slaboučké čtvrté hvězdičce. Celkový dojem: 70 %. ()
Malý Ruiz taky Ruiz. Detektivní zápletka s podtóny nadpřirozena kryje (slovy samotného režiséra) příběh dětství Dona Juana. S přispěním dvou výborných hereček (Isabelle Hupert tradičně neprůhledné a Jeanne Balibar zásadně kočičí) a štábu (co Jacques Bouquin natočil v rozmezí od střízlivého popisu přes pochůzky podél metafyzických zátiší až po amatérské videozáznamy, věrný Jorge Arriagada svěže napínavě ilustroval) Ruiz ve stopách Chabrola a ještě spíš Buňuela předvádí krizi měšťácké rodiny a zklamání, nudu a protiútok dětí do ní bez viny vržených. Dílo, které sotva koho nadchne, a ctitele filmařské osobitosti neurazí. ()
Komornější Ruiz podle cizího scénáře, v rámci jeho díla snad evokující zde taky nízce hodnocené psychodrama O Território anebo kvůli přítomnosti vody L'Éveillé du pont de l'Alma. Pro mě značně znepokojivá atmosféra filmu plynula ze základního tématu dezintegrace dítěte. Ve filmu není v podstatě nic jiného, je to atmosférické natažení nepříjemného pocitu ztráty, viny a nenávisti, vzájemně kolující mezi všemi hlavními hrdiny. Příběh celou dobu osciluje na hraně mysterióznosti, závěrečné rozuzlení je však naprosto logické, byť by jeden byl snad i radši, kdyby šlo o nějakou duchárnu typu Šestý smysl. Takhle to i obrazově směřuje prostě k analýze psychopatologie vyšší střední třídy našeho prvního světa, rozložením sil ne nepodobné třeba Strachu před strachem od Fassbindera. Líbila se mi samozřejmá výtvarnost (zestárlo to), obě hlavní herečky byly výtečné, Huppert dovede na kameru zahrát opravdu nechutné ženské hraní, takové to naplnění prostoru neautenticitou, napětím – jako když ženská není s něčím spokojená a všem okolo to dá pocítit. Co se týče dětského herce, myslím, že si Ruiz kolikrát musel připomenout svá vítězná tažení s Melvilem Poupaudem v osmdesátkách. Arriagada odvedl v tomhle kousku výtečnou práci, hudba je soustředěná, krásná, nevykrádá sebe sama ani nijak extra Debussyho. ()
Zlatý Lev - výběr ()
Isabelle se do toho filmu hodí úplně přesně, koneckonců i Jeanne Balibar. Zrpvu to byla trochu nudné záhadné sychravé pseudokrimidrama, rozuzlení si člověk začne uvědomovat tak od poloviny filmu a na konci se potvrdí, že o nic nadpřirozeného se nejedná (a s Isabelle v hlavní roli ani jednat nemůže). Každopádně nijak zvláštní film, žádná ztráta času, ale nijak obohacující snímek. Z interiérů a z kamery na mě padal trochu nepříjemný pocit anonymního neútulna. ()
Reklama