Dáma s kaméliemi

V komentároch sa skloňuje slovo nuda. Veľké emočné hnutia film neobsahuje, no tým sa nudný nestáva. Po úvodnej scéne divadla vo filme, zahrňujúcej srdcervúce vyznanie lásky, Alexander Dumas ml. konštatuje, že dáma s kaméliami takú ohnivú lásku nikdy nezažila, hoci po nej vždy túžila. A tak, sama z chudobných pomerov, sa od útlej mladosti stáva predmetom obchodu. Za ním sa skrýva mužská túžba, nie láskyplná vášeň. Hrdinka sa naučí z radodajného sveta brať to, čo ju teší, a pritom nejako prežiť absenciu vrúcneho citu. Alebo aspoň pozbierať jeho záblesky v rôznorodých prejavoch mužského milostného ukojenia. Sama trpiaca tbc, snaží sa zostávajúci čas využiť naplno. Všetko poňaté vo veľkorysých kostýmoch, s hereckou európskou elitou i skvelou hudbou Ennia Morriconeho. Isabella Huppertová v hlavnej úlohe predstavovala presne tú nepreniknutuľnú a nedostihnuteľnú femme fatale, ktorú síce môže muž dostať do postele, no nikdy ju nemôže dostať doslova, pochopiť a uchopiť. Pretože je v nej niečo, čo sa vzpiera možnosti ju vlastniť, či manipulatívne láskyplne podmaniť. (17.09.2020)

Zadriemal som veľmi rýchlo po začiatku filmu. Možno by sa nemali takéto ťažké filmy sledovať s horúčkou, ale účel to splnilo a prebral som sa až pri začiatku druhého dejstva a nemal som pocit, že by mi niečo uniklo. Pri šialene pomalom tempe tohto filmu mám pocit, že pri poctivom sledovaní by som ho ani nedopozeral a hodnotenie by bolo nižšie. (15.06.2014)

Moc se to snaží být uměním a zapomíná na to, že by měl mít nějaký spád. Hlavně ale tam není psychologie Alphonsin, která by mi vysvětlila, proč si vybrala způsob života, protože mi nepasuje zádumčivá Isabelle Huppert, jak děla ze sebe prostitutku. Ve škole jsme se o tomto díle neučili, a to ani o spisovateli (to jsem zjistil až při hodnocení) ale svoji literární předlohu nezapře, protože jsem si vzpomněl na Nanu (od Emila Zoly), kterou jsem četl před časem. (21.02.2016)

Těžko říct, jestli žila tak, jak chtěla - nebo tak, jak musela. Jak kdy ... a jak v čem, řekla bych. Každopádně žila rychle - a nemyslela na zadní vrátka, protože tušila, že jí nezbývá moc času. Někdo ji miloval, někdo ji využíval ... a někdo - ať úmyslně či bezděky - kombinoval obojí. Možná byla velkorysá, když nezavrhovala nikoho z těch, kdo procházeli jejím životem ... nebo se jen naučila zužitkovat jejich slabosti. Brala je jako součást svého osudu ... toho osudu, který si vybrala - a který si vybral ji. Jeho stopu snad zachytil i filmový pásek, jakkoli se může zdát nedokonalý, protože vždycky byl a vždycky bude pouhým snem, který oživuje skutečné či fiktivní postavy a události z časů minulých, současných ... i budoucích. (25.03.2015)

Asi není moc filmů, ve kterých se sejde tolik herců absolutní světové extratřídy: Isabelle Huppertová, Gian Maria Volonté, Bruno Ganz, Fernando Rey. Na všech je vidět, že přesně pochopili režijní pojetí, které svojí civilností přirozeně propojuje občasné decentní užití naturalistických prvků s nenásilnou poetizací. Film je velmi silný právě tím, že se obejde bez povrchního vnějškového patosu. O to víc pak působí všudypřítomný smutek nad stavem společnosti i nad údělem jedince, smutek, který všechny zmíněné herecké hvězdy dokážou vyjádřit brilantně jemnou drobnokresbou. Na Oscara by jim to asi nestačilo - ale to není žádné mínus, spíš naopak. (25.06.2014)