Dáma s kaméliemi

Film se vyvíjí úplně stejně jako hlavní hrdinka. Když si je nejistá a její život se točí v kruhu, tak stagnuje celý film, když něco skutečně prožívá a je sebejistá, tak se skutečně začne něco dít i ve filmu. Na skutečné emoce ale kvůli celkové odtažitosti nedojde, i když se Morricone snaží. (09.05.2016)

V komentároch sa skloňuje slovo nuda. Veľké emočné hnutia film neobsahuje, no tým sa nudný nestáva. Po úvodnej scéne divadla vo filme, zahrňujúcej srdcervúce vyznanie lásky, Alexander Dumas ml. konštatuje, že dáma s kaméliami takú ohnivú lásku nikdy nezažila, hoci po nej vždy túžila. A tak, sama z chudobných pomerov, sa od útlej mladosti stáva predmetom obchodu. Za ním sa skrýva mužská túžba, nie láskyplná vášeň. Hrdinka sa naučí z radodajného sveta brať to, čo ju teší, a pritom nejako prežiť absenciu vrúcneho citu. Alebo aspoň pozbierať jeho záblesky v rôznorodých prejavoch mužského milostného ukojenia. Sama trpiaca tbc, snaží sa zostávajúci čas využiť naplno. Všetko poňaté vo veľkorysých kostýmoch, s hereckou európskou elitou i skvelou hudbou Ennia Morriconeho. Isabella Huppertová v hlavnej úlohe predstavovala presne tú nepreniknutuľnú a nedostihnuteľnú femme fatale, ktorú síce môže muž dostať do postele, no nikdy ju nemôže dostať doslova, pochopiť a uchopiť. Pretože je v nej niečo, čo sa vzpiera možnosti ju vlastniť, či manipulatívne láskyplne podmaniť. (17.09.2020)

Moc se to snaží být uměním a zapomíná na to, že by měl mít nějaký spád. Hlavně ale tam není psychologie Alphonsin, která by mi vysvětlila, proč si vybrala způsob života, protože mi nepasuje zádumčivá Isabelle Huppert, jak děla ze sebe prostitutku. Ve škole jsme se o tomto díle neučili, a to ani o spisovateli (to jsem zjistil až při hodnocení) ale svoji literární předlohu nezapře, protože jsem si vzpomněl na Nanu (od Emila Zoly), kterou jsem četl před časem. (21.02.2016)

Těžko říct, jestli žila tak, jak chtěla - nebo tak, jak musela. Jak kdy ... a jak v čem, řekla bych. Každopádně žila rychle - a nemyslela na zadní vrátka, protože tušila, že jí nezbývá moc času. Někdo ji miloval, někdo ji využíval ... a někdo - ať úmyslně či bezděky - kombinoval obojí. Možná byla velkorysá, když nezavrhovala nikoho z těch, kdo procházeli jejím životem ... nebo se jen naučila zužitkovat jejich slabosti. Brala je jako součást svého osudu ... toho osudu, který si vybrala - a který si vybral ji. Jeho stopu snad zachytil i filmový pásek, jakkoli se může zdát nedokonalý, protože vždycky byl a vždycky bude pouhým snem, který oživuje skutečné či fiktivní postavy a události z časů minulých, současných ... i budoucích. (25.03.2015)

Snaživá a ambiciózní filmová adaptace proslulé literární předlohy z dílny Alexandra Dumase mladšího. Bylo by asi naivní pídit se po tom, kolik lidí ten román skutečně četlo, ale v obecném povědomí se tohle dílko udržuje a většina lidí dokáže říct, o čem příběh pojednává. Je mi líto, ale přestože Bolognini shromáždil exkluzivní hereckou grupu v čele s femme fatale francouzské kinematografie Isabelle Huppert, výsledek je akademicky odtažitý, studený a bez tempa. Jakkoliv režisér předkládá krásné obrazy a podmalovává je precizně složenou a natočenou hudbou, výsledkem je až příliš často ušlechtilá vysoce kultivovaná nuda. Skutečné emoce, skutečná citová angažovanost se tady prostě nekoná. Je mi líto, ale tentokrát to bude jenom za 3* a 60 % celkového dojmu. (02.08.2014)