Režie:
Mauro BologniniKamera:
Ennio GuarnieriHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Isabelle Huppert, Gian Maria Volonté, Bruno Ganz, Fabrizio Bentivoglio, Clio Goldsmith, Carla Fracci, Cécile Vassort, Gina Rovere, Fernando Rey (více)Obsahy(1)
Příběh ženy, které v její době zbýval jediný způsob, jak uniknout bídě a chudobě - ovládat muže. Učarovala všechny, které potkala, aby si je vzápětí podmanila. (Hans.)
Videa (1)
Recenze (40)
Asi není moc filmů, ve kterých se sejde tolik herců absolutní světové extratřídy: Isabelle Huppertová, Gian Maria Volonté, Bruno Ganz, Fernando Rey. Na všech je vidět, že přesně pochopili režijní pojetí, které svojí civilností přirozeně propojuje občasné decentní užití naturalistických prvků s nenásilnou poetizací. Film je velmi silný právě tím, že se obejde bez povrchního vnějškového patosu. O to víc pak působí všudypřítomný smutek nad stavem společnosti i nad údělem jedince, smutek, který všechny zmíněné herecké hvězdy dokážou vyjádřit brilantně jemnou drobnokresbou. Na Oscara by jim to asi nestačilo - ale to není žádné mínus, spíš naopak. ()
Film se vyvíjí úplně stejně jako hlavní hrdinka. Když si je nejistá a její život se točí v kruhu, tak stagnuje celý film, když něco skutečně prožívá a je sebejistá, tak se skutečně začne něco dít i ve filmu. Na skutečné emoce ale kvůli celkové odtažitosti nedojde, i když se Morricone snaží. ()
Těžko říct, jestli žila tak, jak chtěla - nebo tak, jak musela. Jak kdy ... a jak v čem, řekla bych. Každopádně žila rychle - a nemyslela na zadní vrátka, protože tušila, že jí nezbývá moc času. Někdo ji miloval, někdo ji využíval ... a někdo - ať úmyslně či bezděky - kombinoval obojí. Možná byla velkorysá, když nezavrhovala nikoho z těch, kdo procházeli jejím životem ... nebo se jen naučila zužitkovat jejich slabosti. Brala je jako součást svého osudu ... toho osudu, který si vybrala - a který si vybral ji. Jeho stopu snad zachytil i filmový pásek, jakkoli se může zdát nedokonalý, protože vždycky byl a vždycky bude pouhým snem, který oživuje skutečné či fiktivní postavy a události z časů minulých, současných ... i budoucích. ()
V tomto filmu není romantika ani láska, jako ve verzi z roku 1936 s Gretou Garbo v hlavní roli. Tento film je temný a ponurý, přitom se jakoby vysmívá hlavní hrdince, jako Gian Maria Volonté v závěru. Violetta (Marie) ve filmu není šťastná, přestože dosáhla všeho, co chtěla. Je to zkrátka úplně jiná dáma s kaméliemi, zvláštní, a není špatná. ()
Zadriemal som veľmi rýchlo po začiatku filmu. Možno by sa nemali takéto ťažké filmy sledovať s horúčkou, ale účel to splnilo a prebral som sa až pri začiatku druhého dejstva a nemal som pocit, že by mi niečo uniklo. Pri šialene pomalom tempe tohto filmu mám pocit, že pri poctivom sledovaní by som ho ani nedopozeral a hodnotenie by bolo nižšie. ()
Galerie (14)
Zajímavosti (1)
- Mauro Bolognini prevzal tento projekt po Francovi Zeffirellim, ktorý sa snažil tento film natočiť už začiatkom sedemdesiatych rokov a hlavnú rolu mala dostať Olivia Hussey, ktorá kvôli tomu odmietla niekoľko iných ponúk. Kým Hussey natáčala Lost Horizon (1973), Zeffirelli si pôvodné rozhodnutie rozmyslel a hlavnú rolu ponúkol Lize Minnelli, keďže práve dostala Oscara za Kabaret (1972). Zeffirelli však nikdy nezískal na film financie, a tak projekt ostal mŕtvy, kým ho v roku 1979 znova neuchopil Bolognini. (Arsenal83)
Reklama