Monstrum

"Kámen a Blbost" ... Hele, spíš než kdo s kým chrápal a jak se asistenti prali o samici s agitačním hercem, by mě například zajímaly detaily práce na sousoší a důvody úpadku velkého sochaře. Že byla Švecova "Fronta na maso" vyčerpávající monstrprojekt, je myslím intuitivně zřejmé - jenže na dno jsme si s hlavním protagonistou vlastně nikdy nesáhli. Proboha, tam se muselo řešit takovejch těžkostí, problémů a překážek, který od prvotního nadšení vedly k naprostýmu vyčerpání a rezignaci. Jenže v Monstru se o nich nedozvíme, hlavní hrdina se zhruba v polovině filmu vytratí. Dále se tu "dějí věci", lidi se buď peleší nebo se chovají "náhodně"... a na konci to dopadne špatně. Hm. Tak sorry. (05.06.2017)

Agitka, a hloupá k tomu. Něco takového by se dalo snést počátkem devadesátých let, ale téměř po třiceti letech od převratu bych čekal nějakou poučenější a sofistikovanější reflexi let padesátých. Ani ty detaily, které by měly charakterizovat dobu, si tvůrci neohlídali. Vždyť je tolik filmů z těch let, že by ty dobové reálie a dobová mluva neměly být problém. Kdekdo tam vcelku veřejně nadává na komunisty, to mají být ta dusná padesátá? A ti komunisti jsou povětšinou jen karikatury. Tak mělo to být drama či groteska? (05.06.2017)

Tak jako vždy u českého filmu byla myšlenka dobrá, ale zpracování ledabylé. Stalinův monstrózní pomník a osud jeho tvůrce Otakara Švece. No, dle příběhu i nejen jeho. Děj je rozkouskován na epizody z určitého období a jak je dnešní dobou zvykem, není opomenut razantní důraz na absurditu doby, čímž se stává svoji antikomunistickou propagandou dalším filmovým výkvětem. Bohužel. Stačí snímek porovnat s těmi vzniklými v 50. letech. Tehdy byl špatný kapitalismus, nyní komunismus. Dopomůže k tomu i využití dobových záběrů, které snad ani nikdo nezná. Důraz je také kladen na psychologii Otakara Švece a bohužel poněkud nešťastně. Vytváří to z něho poblázněného podivína zralého na psychiatrický dohled. Scénář je značně toporný postrádajíc smysluplnou dějovou linku. Snímek Tento televizní film je spíše ukázkou toho, jak se to dělat nemá. (22.11.2017)

Po opeře Žádný člověk Jiřího Kadeřábka je toto již druhý kulturní počin během jednoho roku věnovaný osudům sochaře Otakara Švece a stavbě Stalinovi sochy. Docela pozoruhodné. Náměr je to atraktivní, žel provedení bohužel spíš pokulhává. Psychologie postav nebyla moc propracovaná, vše bylo spíš v takových náznacích. Divák se tak toho o Švecovi (a o tom, co se mu honilo hlavou) vlastně moc nedozví. Naopak moc nechápu, proč zde bylo tolik prostoru věnováno postavě Švecova asistenta. A taky mi není vůbec jasné, proč je děj filmu zaplevelován vedlejšími zápletkami spojenými hned s několika milostnými trojúhelníky. Herecky je to též docela nevyvážené. Zuzana Stivínová je standardně výborná, Jiří Novotný svým výkonem též neurazí. Ale třeba Martin Kraus mě vůbec nepřesvědčil. Ale možná to bylo i tím, že jeho postava mě fakt nebyla moc sympatická. Snad jediné co bych mohl ještě dále ocenil je zdařilá dobová atmosféra, kterou filmu dodávají záběry z filmového týdeníku i dobové socialistické songy. A plus tedy pár reálných záběrů s velkou maketou Stalinovi sochy na Letné. Ale když si vezmu kolik toto asi muselo stát, tak mě fakt o to více mrzí, že takhle atraktivní námět nepřetavil Viktor Polesný v něco filmově kvalitnějšího. (29.05.2017)

Monstrum Viktora Polesného sa snaží o faktografiu udalostí okolo výstavby Stalinovho pomníka. Na jednej strane ignoruje pohnútky a motívy zainteresovaných, na druhej strane plytvá časom na milostných avantúrach... Tak mi z toho vychádza, že najlepším riešením vynikajúceho námetu by bolo všetko prestrihať a doplniť a rozviť niektoré scény. Kladom príbehu je hlavná postava v podaní Jana Novotného, kvalitná hudba a nepoznané dobové scény. Monstrum malo určite naviac. (29.05.2017)