Monstrum

Takový hezký příběh to mohl být. Příběh člověka, který miluje své řemeslo, má udělat práci, která je vrcholem jeho díla, ale ideologický s ní nesouhlasí a za to se dočká pohrdání ostatních. Toto zpracování je pouze plytkou pohádkou, ve které jsou všechny postavy umělé. Emoce zde nefungují, jsou totiž ilustrativně popisovány, takže herci jsou pouhými deklamatéry scénáře. Situace jsou předvídatelné a často působí až komicky. Výběr hudby? Requiem při umírací scéně? Vážně? Proč mi musí tvůrce návodně říkat: "teď buď diváku smutný, teď se máš smát." Kde je nějaký šikovný dramaturg? Škoda. (30.05.2017)

Po opeře Žádný člověk Jiřího Kadeřábka je toto již druhý kulturní počin během jednoho roku věnovaný osudům sochaře Otakara Švece a stavbě Stalinovi sochy. Docela pozoruhodné. Náměr je to atraktivní, žel provedení bohužel spíš pokulhává. Psychologie postav nebyla moc propracovaná, vše bylo spíš v takových náznacích. Divák se tak toho o Švecovi (a o tom, co se mu honilo hlavou) vlastně moc nedozví. Naopak moc nechápu, proč zde bylo tolik prostoru věnováno postavě Švecova asistenta. A taky mi není vůbec jasné, proč je děj filmu zaplevelován vedlejšími zápletkami spojenými hned s několika milostnými trojúhelníky. Herecky je to též docela nevyvážené. Zuzana Stivínová je standardně výborná, Jiří Novotný svým výkonem též neurazí. Ale třeba Martin Kraus mě vůbec nepřesvědčil. Ale možná to bylo i tím, že jeho postava mě fakt nebyla moc sympatická. Snad jediné co bych mohl ještě dále ocenil je zdařilá dobová atmosféra, kterou filmu dodávají záběry z filmového týdeníku i dobové socialistické songy. A plus tedy pár reálných záběrů s velkou maketou Stalinovi sochy na Letné. Ale když si vezmu kolik toto asi muselo stát, tak mě fakt o to více mrzí, že takhle atraktivní námět nepřetavil Viktor Polesný v něco filmově kvalitnějšího. (29.05.2017)

Teskná romance o tématu umělec versus doba viděný mezigenerační optikou. Ruší melodramatické momenty s banalitou deště a úpornou hudbou Ze snímku se pak vyklube politický plakát s málo plynulými dialogy. Vedle sochaře (Jan Novotný) se objevuje jeho mladý asistent (Martin Kraus), což filmu dodává střet generací. Jeho dialog s Krausem jako platonickým ctitelem vyloženě srší erotikou i něhou bez nutnosti doteku. Vztahy mezi postavami a jejich konflikty jsou tezovité a pochopíme je jen když se vysloví nahlas.věčné téma umělec versus doba“. Účinnost Monstra spočívá v jeho střízlivě ztvárněné konkrétnosti. Obecné úvahy vynechává podobně jako autorské soudy; když hrdina v soustředěném podání Jana Novotného prohlásí, že „za každého režimu je lepší dělat než vzdychat, co by kdyby“, a pak si nad výtvorem uleví „vošklivý je to k zblití“, postihne v přesné zkratce celou absurditu. Úporná hudba zbytečně napovídá, co herci svým výrazem sdělí bez afektu. Třeba tichý způsob, jímž se Novotného světový sochař propíjí do nižších cenových skupin, je obdobně podmanivý jako souhra výpravy s kamerou, díky níž se žulová obludnost nad Prahou vyjímá současně velkolepě i velikášsky. Náladu dokresluje husicka a plány spolužáka na emigraci. Dávám70%. (30.09.2018)

Dva pohledu: A) má to všechny prvky biograficko-dramatického trháku, silný životní příběh, pár milostných motivů, několik osobních tragédií, akční zápletku v pohraničí B) je to přeplácané, linek, motivů a osudů postav se míchá dohromady příliš, ZS je příliš neatraktivní do role paní sochařové (aby ji nadbíhal mladej Kraus, když tu vypadá jak Petra Buzková). Celkově 4 a 2, průměr tři. (21.06.2017)

Slušný tv film, který dojíždí na to, že jednak honí příliš zajíců na jedno, například vůbec není o sochaři Švecovi, ale hlavní postavou je jeho student (docela by mě zajímalo, zda je v něm alespoň náznak nějaké reálné postavy). A to je docela problém, protože pokud by se vymazali hrozně naivní dialogy, které tenhle pakoňista vede, jsou občas dost mimo a Martin Kraus tomu taky zrovna nepomáhá. A to to mohl bejt fakt dobrej film. Kurńa ČT, sežeňte si nějaké kvalitní dramaturgy, prosím, prosím, smutně koukám.. (05.06.2017)