L. A. - Přísně tajné

Už percentá a plagát naznačujú lákavé predstavenie, no to, čo sa nasledujúce dve hodinky odohrá, sa nedá zachytiť ani plagátom ani percentami. Elegantne krvavá kriminálka zachytávajúca špinavosť v radoch polície s lákavosťou hereckého nasadenia. Film hodnotovo dozrie minimálne až po druhej projekcii, takže aj ja som sa najprv zdráhal vysokých čísel, no teraz dávam s čistým svedomím plné hodnotenie. 100%. (20.04.2008)

Velice kvalitní krimi, které má plusů hned několik. Hlavně tedy nenápadný příběh, herecké výkony, hudební vsuvky, zvláštní pomalé natáčení a celková 132 minuty dlouhá stopa. Takže prakticky všechno. Já jsem tady v tomto příkladě skutečně chyby nenašel, snad ani jednu. Což mě přivádí na myšlenku, že tenhle film je dost možná nejlepší kriminálkou, kterou jsem kdy viděl. Krom toho mi ukázala jak snadno se z nenápadného příběhu dokáže zvrhnout tak dokonalá kriminálka. (18.12.2009)

Ve vzduchu jsem cítil vydírání, špinavý peníze, pach krve. Na jednu stranu je Hollywoodská továrna pohlcena sny a jindy jak v tomto případě spíše peklo na zemi co někteří musí vytrpět jen pro potěšení druhých a pro svůj vlastní sen. Strastiplné pátrání po tajnostech hollywoodského podsvětí L. A může začít sen, který se vám možná splní. (16.11.2011)

Pekelně dobrá režie, scénář, střih, herecké výkony a andělsky krásná Kim Basinger - to vše dělá z L. A. - PŘÍSNĚ TAJNÉ jeden z vrcholů krimi-žánru. Film se na povrchu tváří jako obyčejná detektivka, ve které se odkrývá jeden spletitější případ. Stačí však odkrýt vrchní vrstvu a divák najednou proniká do světa plného vrtkavé lidské spravedlnosti, intrik, komplotů a sviňáren všeho druhu, které se dějí ve "městě andělů" (bohužel však spíše těch padlých). Pokud máte rádi detektivní příběhy, 50. léta, vhodnou míru napětí a zároveň u filmů rádi přemýšlíte, pak je toto ta správná volba. Poznámka závěrem: Snímku nechybí ani špetka odlehčení - viz nádherný gag s Lanou Turner. (11.07.2004)

Režijně přehledná, formálním stylem „retrocool“, dějově mnohovrstevnatá a přesto stále poutavá a herecky dokonale přesná kriminálka, která si z Ameriky 50. let a města andělů šikovně udělala vábivou kulisu, uvnitř jejíž zdánlivě nebeské čistoty se skrývá špinavost morálky, které není svatý lidský život natož tak zákon. Hanson na obsáhlé ploše 130 minutové stopáže rozebírá charaktery policistů, kteří si však jistě zasloužili lepší osobní historii než šablonovitou větnou frázi o nehezké minulosti týraného dítěte či příkladného synka kráčejícího v otcových šlépějích. Tu poruší pouze cynický samolibec Jack Vincennes Kevina Spaceyho, když na otázku proč se dal k policii odpoví „Vlastně si už ani nepamatuju.“. Ale ani to však filmu nebrání, aby poutal každým políčkem, aby dýchal na diváka svou úžasnou atmosférou, ale aby jej zároveň donutil přemýšlet nad tím, jak sakra mohla Kim Basinger získat za takovou roli Oscara. PS: Moment, kdy Bud White zlomí židli, je pro mě jeden z naprosto zásadních ikonických momentů kinematografie. (07.12.2006)