Římanka

Rovnomenný román významného talianskeho spisovateľa Alberta Moravia (vlastným menom Alberto Pincherle), ktorý poslúžil ako predloha pre tento čiernobiely snímok, som ešte nemal možnosť čítať. A po zhliadnutí tejto jeho filmovej adaptácie z roku 1954 ani moc chuti naň nemám. Príbeh mladej, devätnásť ročnej, ženy z chudobnej rímskej štvrte, z ktorej sa po sklamaní v láske a pod vplyvom nepríjemných okolností, stane predajná deva ma veru moc nezaujal. Gina Lollobrigida bola vskutku krásna, okúzľujúca žena a zároveň aj výborná herečka, ale celé to filmové pojatie mi prišlo z dnešho pohľadu veľmi archaické, málo dramatické, dosť nudné. *** (22.06.2012)

Krásná dívka z chudé rodiny v podání Giny Lollobrigidy je v rámci možností působivá, svůdná, místy naivní, někdy i srozumitelná.. Příběh Adriany, která po zjištění, že její snoubenec je už ženatý, sklouzne po šikmé ploše a příliš tomu nevzdoruje.. Pak na chvíli záblesk nové naděje v podobě studenta, ovšem ten žije víc politikou a odbojem proti fašismu.. Zdařilé drama, které má i dnes co nabídnout, životní potřeba lásky, rodiny, pravdy, cti, čistého svědomí je zřejmá a stále platná.. (17.01.2023)

Románová předloha Alberta Moravii, nechává vzpomenout skvělou De Sicovu HORALKU, od téhož autora. V tomto srovnání sice ŘÍMANKA ztrácí, ale to většina filmů. Pro režiséra Zampa znamená toto období (stejně jako pro většinu italských režisérů) odklon od neorealismu. Autenticita času, postav a děje dostává postupně vale před precizní výstavbou příběhu a charakterů. Objevují se nové prvky. Zatímco Vittorio De Sica je považován za jednoho z mála režisérů, který se nikdy neorealismu nezřekl (i to je sporné), u L. Zampa je v tomto jasno. To sice není na škodu, ale u klasického Moraviova neorealistického románu možná ano. Ačkoli na scénáři to znát není (podílel se na něm i Moravia), výsledný obraz mluví jasně. Autenticita prostředí dobového válečného Říma chybí na rozdíl třeba právě od HORALKY. Přesto filmový výsledek hodnotím pozitivně, jako rozumný poměr mezi délkou a obsahem. Inu zkuste vtěsnat život jedné z nejslavnějších hrdinek italské literatury do 90 minut filmu. (vtip) No a cenzura v puritánské Itálii? ______ Gina zahrála výborně. Proměny její postavy z naivní slušné dívky v luxusní prostitutku, od šťastné lásky ve ztrátu ideálů, vyznívají v rámci (nutných) časových skoků věrohodně. Je jen škoda, že Gina zde k sobě nemá výraznější mužské partnery. Ale možná to byl cíl. Srovnání s románem by bylo jistě zajímavé, ale nutno ho brát s velkou rezervou. 80% (19.07.2011)

Knihu jsem kdysi od Alberta Moravia četla snad třikrát a pokaždé mě vtáhla stoprocentně do děje oproti zfilmované verzi. Nevím, co jsem přesně očekávala, ale ani krásná Lollobrigida to nezachránila. Snad trochu prkenné, toporné hraní. Nevyznělo mi to přirozeně i když Gina do toho dala asi nejvíc umu, který v té době vlastnila. Cítila jsem emocionální nevyrovnanost a to je moc velká škoda, ale není všem jejím filmům konec. Přece jen je to hvězda minulého století. (10.04.2019)

Pohled pod povrch mussoliniovské Itálie je v každém případě alternativou všednodenněji zaměřeného ZVLÁŠTNÍHO DNE. Více - bezprostředněji - je tu patrný tlak doby a její mravní rozkolísanost. Zbytky meziválečného sentimentu neruší; naopak. Mravní dilema postavy hrané Lolobrigidou je zřejmé právě tak jako umělecká suverenita a atraktivnost hereččina zjevu. Její kolísání mezi konspirací, totalitou a polosvětem je nakonec zastaveno otěhotněním. Dítě je tím pojivem, které je jak navázáním na neblahý způsob života, jemuž nedobrovolně začala stále náruživěji propadat, tak jeho pozitivním překonáváním a určitostí naděje do budoucnosti. Role i film sám pak hvězdným Lolobrigidiným nástupem k další světové kariéře na stříbrném plátně. Výsledkem je i dnes hluboký, jímavý zážitek překonávající půlstoletou propast uplynuvši od premiéry zřejmě i pro přátele hraného fimu z mladších generací. Rozhodně, zvolí-li tuto klasiku, neprohloupí. (05.11.2007)