Jejich nejlepší hodina a půl

Onehdá jsem kdesi v hospě vedl s kamarádem diskusi na téma krásy žen v rámci jednotlivých zemí. Překvapilo ho, že hned za Slovenkami jsem dal Angličanky. Vždyť jsou šeredné jak noc, podivil se. Tak hele řekl jsem mu. Keira Knightley, Emily Blunt, Rosamude Pike, Emma Watson, Kate Winslet, Audrey Hepburn... a samozřejmě Gemma Arterton. Jasně, je to o vkusu každého chlapa a některé krásky nám už odkvétají či dokonce odkvetly. Přesto nelze jen tak opominout tyto ostrovní růže a samozřejmě jsem jich vyjmenoval jen zlomek. Pod touto salvou krásek mi byl můj názor nakonec uznán. Koho poslední dobou hodně můžu je právě Gemma. A jsem tedy rád, že tohle byl další film s ní.  V podstatě se jedná o válečný snímek a jeho hlavní náplní je propaganda. Dnes to slovo vnímáme hodně negativně, ale za druhé světové uměla dobře použitá propaganda povzbudit válkou unavený národ, či zlepšit výkon pracovníků v továrnách vyrábějících zbraně a munici pro frontu. Dobrá propaganda uměla povzbudit unavené vojáky v poli či letce a námořníky. V první chvilce jsem si enbyl jist, jestli se mi to bude (krom Gemmy ovšem) líbit. Ale pak se to rozjelo a fakt jsem si to užíval. Válečný Londýn byl super i samotné natáčení. Bill Nighty opět prokázal nejen skvělý komediální talent, ale i to, že dokáže krásně zpívat. A z té společné písničky u klavir mi šel až mráz po zádech. Miluji, když lidé někde začnou takhle spontánně zpívat spolu. Je to úžasné. Pořád smát se ale u tohoto filmu nebudete, bohužel. Každopádně já jsem si moc pošmákl a doporučuji jej k vidění! Dávám za 4 namotaná lana na lodní šroub. * * * * (24.02.2024)

Film o filmařích a scénáristech zvláště. Žena pracující na scénáři filmu je pro mě velice zajímavé téma, kdysi jsem se sama pokoušela (amatérsky) psát. Nahlédnout do filmového zákoutí při vzniku nového díla je také nanejvýše nosný motiv. Líbilo se mi, jak je zde patrno, že do práce scénáristů mluví kde kdo, včetně politiků. Autoři slov musejí dobré i špatné až směšné připomínky bystře a diplomaticky zasouvat do příběhu, aby pořád při tom všem vypravování dávalo smysl a nerozsypalo se jim na nesourodé, podivně poslepované, nezáživné kousky. Nebo je poutavé jak scénáristé upravují skutečné historky ze života, ať už k dobru či ke škodě vznikajícího filmu, jak z obyčejných žen dokáží udělat hrdinky a zkreslit z různých důvodů fakta. Drama nepostrádá ani poměrně četné více či méně úsměvné inteligentní vtipy a nadhled, přestože je z válečného období. Nicméně jsem se při tom všem trošičku nudila. To je také důvod, proč tomuto spíše povedenému filmu dávám pouze silnější tři hvězdy, ačkoli i ty čtyři by si tento kousek patrně zasloužil. ( - Viděno v rámci 52. Mezinárodního filmového .festivalu Karlovy Vary 2017). (08.07.2017)

Zase trochu jiný pohled na válku aneb jak natočit propagandistický film o evakuaci z Dunkerku, který by oslovil všechny vrstvy, obě pohlaví a navíc by pohnul i s Američany. Téma to je perfektní a pokud se Scherfig věnovala všemu, co souviselo s natáčením, bavil jsem se na jedničku. Nicméně jakmile uhodila na romantickou linku a do příběhu začala pronikat smrt, kterou válka přináší, byl jsem trochu na rozpacích. Ne že by to bylo natočené špatně, ale těch kontrastů tu bylo moc a na konci jsem si nebyl jist, co si z toho mám vlastně vybrat. Pokud by se jednalo o čistou komedii, bylo by to lepší. Herecky výborné od všech zúčastněných, takže i přes výhrady to nakonec vidím na 70%. (24.09.2018)

Kategorie "doják" prokazuje svou životnost stranou přežitých genderových schémat. "Their Finest" do klasického milostného trojúhleníku vnáší motiv emancipace, který zase podmiňuje převrácení klišé a rolí, které jsou postavám přiřknuty na základě pohlaví. S tím koresponduje linie o prosazování se žen na postech a v odvětvích dříve přiřknutých mužům. Skrze dobře rozvržené mužské postavy nabízí film identifikační vzory také pro mužskou část publika, což ve výsledku skládá podívanou, u které si emancipačně může pobrečet každý. (14.07.2017)

Že letos uvidím dva filmy o Dunkerku, to by mě teda ani ve snu nenapadlo ;). Po rozpačitějším úvodu se rozjede zajímavý vhled do zákulisí příprav propagandistických snímků, který podporují dobře zvolení herci (Claflinovi sekne dokonce i knírek, Nighy je hvězdou vždy a všude bez ohledu na velikost jeho role), výprava a hudba. A protože za hudebním doprovodem nestojí nikdo jiný než Rachel Portman, dojde v závěru i na dojetí. Jedno z nejmilejších překvapení KVIFF 2017. (07.07.2017)