Ledové království II

V jednom kině vyprodáno - ve druhém skoro, ale to už jsme se tam dostali. A hordy malých převážně holčiček (zhruba tři na jednoho dospělého), které byly natěšené a nakonec se zasmály jedině když něco (cokoli) hýknul Sněhuláček Olaf. Ostatnímu (jakože příběhu) nijak zvlášť nerozuměly, ale nezdálo se, že by je to trápilo. Hlavně, že naše princezničky Anna s Elsou byly pořád tak úhledné, se štíhlým pasem a v krásných šatech. A pořád se měly rády hlavně mezi sebou; není divu, když si Anna musela vystačit s tím trumberou, který ji celý snímek oddalovaně (Bože, v kolika filmech jsme to už viděli!) žádal o ruku a Else radši ještě nikoho ani nenašli (asi až v trojce, že). Ale ani jednou jsem neusnula, což se mi u animáků stane málokdy, takže bych neměla škudlit a za tento megafenomén dát aspoň 4 hvězdy, což ale neudělám, protože se tvůrci dopustili jedné zásadní chyby: za šest let nedokázali oslovit nikoho, kdo by napsal jednoznačný hit jako byl v jedničce. Všechny holčičky denně zpívaly "Najednou..." a teď mají smolíka. Néé, vlastně musím dát čtyři hvězdy, to nemůžu neteřím udělat, ony tady nehlasují, protože se neumějí ještě ani pořádně vysmrkat, ale jistě by daly plný počet. (26.11.2019)

Na rovinu musím přiznat, že mě překvapilo, jak dospělou fantasy představuje jádro příběhu druhého Ledového Království. Ale stejně tak musím zdůraznit to "jádro". U Disneyho totiž na otázku vyrovnávání se se zpochybněním našeho dědictví a důvěry v rodiče, a také na pokračující Elsiny pochybnosti o tom, zda někdy pochopí sebe sama, a také zda obstojí jako ochránkyně svého lidu, navěšeli typická cinkrlata od dětinského humoru přes osmdesátkově znějící songy (Kristoff je druhý Lionel Richie, včetně videoklipu uprostřed filmu, WTF?) a roztomilé pišišvory - a také afroame..., pardon, afronordického důstojníka - a jako už tolikrát zabili něco, co mohlo být výjimečné. Zůstala jenom úžasně animovaná pohádka, která má momenty, kdy i dospělému může zatrnout, a opět velmi silnou Elsinu píseň (Show Yourself/Ukaž Se) - ale není třeba se nechat mýlit, stále je to prostě Disney, a podle toho to také se všemi dopadne;) Uznávám, že místy je to opravdu působivé, a odhalení, co vlastně byl zač zpěv v roztmívačce prvního dílu, docela "wow", stejně jako "bod zlomu" v Atohalanu a magie živlů vůbec. Oceňuju, že se tvůrci pokusili posunout od sesterské lásky k skutečné dospělosti (dobře, u Anny ještě ne úplně, ale i ona vyzrává) a hledání sebe sama, a nadnesli ty mnou na začátku zmíněné otázky, ale i když je to příběhově rozhodně lépe zvládnuté než nelogičnostmi prošpikovaná jednička, asi bych spíš ocenil, kdyby Anna taky objevila svoji kouzelnou moc a stala se Sithem:D Ale není třeba si zoufat, do třetího dílu času dost:) In your face, Disney, za to, co jste provedli se Star Wars, tohle budete poslouchat docela dlouho:P Ale abych to nějak zakončil, bude fér přimrazit téhle záležitosti 70%, byť z jiných důvodů než proč jsem totéž dal prvnímu dílu. (31.10.2020)

Když šel film do kin, byla jsem na něj hned v prvním týdnu, pak jsem na něj byla v kině dokonce znova, protože kdo by odmítl promítání zdarma. No a teď jsem si jej po dvou letech pustila potřetí a musím říct, že mě pořád stejně baví a musím dokonce zvýšit hodnocení ze 4* na 5*, protože je to stejně cool jako jednička. Songy Into the unknown a Show yourself jsou topka. Nejlepší scéna je bezpochyby, když Olaf převypravuje ve zkratce celou story Jeleně a poručíkovi :D "...No aspoň, že měly rodiče... Rodiče však umřeli... A nazdar, já jsem Anna, vezmu si prvního, koho potkám... Elsa se vztekne... Sníh, sníh.. " (03.04.2021)

Dvojky bývají průšvih a vykrádačka sama sebe, pokud to vůbec má nějakou myšlenku (jinou, než vydělat tvůrcům nějaký ten další milion), jde-li o muzikál, koná se přehlídka nevýraznosti a plytkosti bez nápadu. Ledové království II jde ve vyšlapaných kolejích - hrdina pocítí nutkání někam jít a řešit, jde, vyřeší a všichni se radují (poznáváme všechny ty drakobijce, hledače zlatých ptáků, ale v podstatě i Pána prstenů), drží se i schématu dvou milujících se sester, které se snaží chránit jedna druhou, přičemž, jak ty vrstvy na hokejce, doopravdy silné jsou jen spolu. Chtít a očekávat něco fungl nového je jako vymýšlet hranaté kolo. V nastaveném schématu tedy po nahlédnutí do minulosti pokračuje příběh dál. Se zacílením na původní fanoušky si dovoluje v zápletkách přidat na složitosti a temnosti. S ohledem na rodiče, tvořící skutečným divákům doprovod, jsou dodány vtípky nejčastěji ze strany Olafa, který konečně přestal být jen otravný tupan a začal být funkční odlehčující prvek, a geniální parodický love song Kristoffa (nějaký americký Michal David, jehož nedokážu identifikovat). U hudby se dá říct, že ač nemá dynamickou hitovku, jakou v jedničce byla Elsina Najednou!, není tupá a kolovrátková. Oscarový hit bude úvodní píseň, co Iduna zpívá dcerkám All is Found, která svou poetičností dotahuje na úvodní píseň maminky z Písně moře (asi není náhoda, že takové písně jako ukolébavku zpívají maminky). Co zážitek z filmu zvedá z objektivních čtyř hvězd na subjektivních pět, je to: "Já bojím, dej ruku! Kam jde Anna? Co dělá Elsa? Má šaty, sluší šaty," které znělo vedle mě. Doufám, že když už si tvůrci dali tu práci s vytvořením spousty krásných šatů a šperků pro obě hrdinky, bude mezera na trhu zaplněna jejich reálnou podobou. Ty plastové korunky a bižuterní hrůzy jsou výsměch veškeré estetice. (25.11.2019)

No jo, tak jsem z výběru TÁTA - MÁMA u naší dcery vyhrál cestu do kina tentokrát já. A nejen cestu, ale i super zábavnou pohádku s pořadovkou číslo 2. Jednička se u nás promítá od nevidím, do nevidím, proto opravdu uvítám Annu, Elsu, Olafa atd... konečně i v jiným přebalu. Zadařilo se! Chytlo mě to, má to opět parádní děj a myšlenku, zase nový songy, který budeme denně slýchat, Olaf tlačí ještě o kousek víc na pilu, než jak jsme ho znali a je toho prostě fůry pozitivního! Jako vždy - zážitek otec/dcera/kino k nezaplacení! 90% (04.12.2019)