Ten, který přežil

Velmi syrový a silně naturalisticky provedený postapo snímek debutujícího režiséra Stephena Fingletona, optikou tohoto komorního filmu opravdu velmi slibného a nadějného tvůrce, kolega Rob Roy to napsal přesně... Absence filmové hudby, pomalé tempo vyprávění, hutná atmosféra, z hlediska obnažení se náročné herecké party... PS: Předseda Pirátské strany Ivan Bartoš v dosud neviděné roli... :-) (03.08.2016)

Taky vám často skoro u všech drsňáckých post-apo filmů vrtá hlavou, proč se v nich skomírající společnost nesnaží dát se co nejrychleji znovu do kupy? Proč se zase nezačnou obdělávat políčka, proč není z každé přeživší ženy do 40-ti let těhule, a proč se nestaví domy a stavení, co by něco vydržely a lidi nemuseli trávit dny nekonečným čundrem? A proč se sakra všichni zabíjej? Uf, to je otázek. No a The Survivalist má na každou z nich konečně tu nejadekvátnější, upřímně syrovou odpověď. Myslím, že Hollywood našel režiséra pro celovečerní Stanici 11. Po debutu. (16.03.2016)

Tak tomu poviem vysoká škola prežitia v divočine. Bavilo ma sledovať, čo všetko sa dá v prírode nájsť a čo všetko zužitkovať pre svoju vlastnú potrebu, chudák chalan, celkom v pohode si nažíval až do chvíle, kedy mu na dvere zaklopali dve ženy... Musím uznať, že na to, že to bol Fingletonov debut, to po atmosferickej stránke nebolo vôbec zlé, avšak obsahová bola slabá. Chcelo to ešte nejaký nápad, viac napätia... skrátka niečo, čím by sa príbeh oživil a dostal šťavu. Navyše na to, koľko tu bolo tichých miest bez slova, to bolo zbytočne dlhé. Lepší priemer. 65/100 (04.07.2016)

Malé filmy niekedy dokážu veľké veci, ale The Survivalist ostal niekde na pol ceste. Pomalé tempo mi nevadilo, ale pri tom tempe má človek viac času na premýšľanie - kto, čo a prečo, a tak nejako očakávame, že to režisér vysvetlí a divák dostane odpovede na svoje otázky. No a ten problém je, že nedostaneme nič, alebo presnejšie skoro nič...Provokatívne penisové scény si mohli odpustiť a namiesto toho radšej povedať aspoň niečo o minulosti hlavného hrdinu a osudu, ktorý ľudstvo postihlo. Záver bol drsný a ja to mám takto rád, ale celkovo to vidím iba na slušný priemer, ktorý sa oplatí vidieť, no nesmiete čakať priveľa ako ja. 60%. (28.02.2016)

Ze skromné knihovny si Milja vybrala fiktivní knihu "Man's inhumanity to man", s obrázky, které katalogizují nehoráznosti, kterých se lidé dopouštěli vůči svým "bližním". Zřejmě z toho pochopila, že se zde a nyní neděje nic neobvyklého... Všechny tři postavy byly velice zajímavé a určitě by si zasloužili řádné psychoanalytické zhodnocení, ale mě zaujalo především téma "zahrádkáři a zloději". A to nejen proto, že tento týden byla i moje zahrada vypleněna (stejně jako loni) našimi rómskými spoluobčany (rostliny vláčeli po silnici a tak stopy byly více než patrné). Zde se ale jedná o jiné pojmy (já si mohu koupit zeleninu v supermarketu, budu-li ovšem chtít): Co se stane, bude-li víc zlodějů než zahrádkářů? Dojde k diktatuře zlodějů (jak to známe třeba ze Sedmi statečných) nebo se zahrádkáři spojí v odborech proti zlodějům? Bude mít smysl ještě něco pěstovat? A proč byl navíc lov a sběr - po sedmi letech téměř bez člověka - tak chabý? ... Pozn. 1: Citace "Man's inhumanity to man" se poprvé objevuje v básni Roberta Burnse "Man Was Made To Mourn: A Dirge", z roku 1784, ve spojitosti s verši "And man, whose heav'n-erected face / The smiles of love adorn, - / Man's inhumanity to man / Makes countless thousands mourn!" Pozn. 2: Některé recenze uvádějí, že film postrádá soundtrack. To ale není úplně pravda, disonantní akord na harmoniku a působivá elektroakustická skladbička u výstupních titulků řeknou (hudebně) mnohdy víc, než když je film přebachován, přejaggerován přepinkfloyděn. (24.09.2017)