Papírové hlavy

Výborně strukturovaný dokument, který mixuje výpovědi lidí postihnutých komunistickými represemi a hrané pitoreskní pasáže, které metaforicky ilustrují zobrazovanou dobu, s úryvky z projevů funkcionářů a dobových týdeníků, čímž se vytváří až tragikomický kontrapunkt. Toto funguje dokonale. Slabinou Papírových hlav je fakt, že příčiny a okolnosti některých důležitých momentů (rok 68, Charta 77) vůbec nevysvětluje a zůstává u nich pouze na povrchu. Nejpůsobivější jsou určitě padesátá léta a rok 89. V prvním případě je ponecháno hodně prostoru autentické a emotivní výpovědi dobových svědků. V druhém případě je naopak velmi výmluvný obraz sám o sobě. Smutnou tečkou je pak konec, který reflektuje mínění lidí v prvních letech demokracie. (17.11.2010)

Zneklidňující dokument o komunistické totalitě, založený na vnímavém (sdělujícím a interpretujícím) spojení archivních záběrů se svědectvími pamětníků. Jako starší Hanákovy filmy se i tento snaží syntetizovat a zbytečně neinstruovat: předkládá nestrojeně exponovaný obraz a upřímné slovo, bolestně těžené z hloubi lidské paměti (mysli i těla, kdysi zkoušených ponížením, nyní lhostejností), a umožňuje tak divákovi čistou, ideologicky nezatěžovanou konfrontaci vlastní životní zkušenosti s empirií člověka, národa a státu. Trefně zvolený obraz papírových hlav, zároveň směšné i hrůzné metafory, připomíná moc anonymity a anonymitu moci, dvě etické zrůdy, které mohou povstat kdykoliv – uniformou a zákonem, davem a vládcem. (23.12.2013)

Z tohoto filmu mám smíšené pocity, líbily se mi autentické materiály (především ze soudních řízení), ale ne laciná snaha zesměšnit (to do dokumentu nepatří, bez toho se zesměšňují už samy o sobě), líbily se mi některé výpovědi svědků, ale ne jejich anonymita a jejich vlastně ničím podložené výpovědi (tím neříkám, že lžou!), nejvíc mě ale rozmrzela část o vysídlení Němců, mám ráda dokumenty, které sledují i příčiny, nikoliv pouze důsledky, mám ráda, když zazní vyváženě rozdílné názory, nikoliv když dostává prostor jen jedna strana. Tato část filmu mi přijde nepatřičná, tendenční, mnohem raději bych viděla slovenského autora, kterak se vyrovnává s nacistickou minulostí vlastního národa v době Slovenského štátu...jak nám sám radí. Celkově mám pocit, že jsem zhlédla barevnou koláž, která je sice působivá, ale je to málo. Zajímavý komentář: Volodimir2 (04.10.2012)

No, hodnotiť Papierové hlavy nebudem, pretože hodnotenie dokumentárnych filmov spoločne s hranými nepovažujem za správne. Vyjadriť sa však musím, pretože ide o mimoriadne závažný dokument s vysokou vypovedacou schopnosťou. Nielen pre pamätníkov, ale najmä pre tých, ktorým už zobrazované udalosti nič nehovoria, pretože nepoznanie tejto, nie príliš vzdialenej histórie, môže ľahko viesť k jej repríze. To je asi najdôležitejší odkaz Hanákovho filmu generácii, ktorá otcom vyčíta nečinnosť neuvedomujúc si ich vlastnú aktuálnu pasivitu voči totalitným pokračovateľom. (27.12.2010)

Hanák poskytuje na poli celovečerného filmu pohľad na čs históriu od roku 1945, takže pozor, nie je to iba obžaloba čisto komunistického režimu, dotýka sa aj sudetských Nemcov. Vyťahuje dôležité okamžiky histórie, dokumentuje archívnymi zábermi a výpoveďami svedkov, sem tam sa objaví prirovnanie a metafora. Stále som však mal pocit, že skoky sú príliš veľké, že bolo toho natočené omnoho viac (napríklad chýbajú reštitúcie proti cirkvi) a ako cca 10 dielny seriál pre televíziu by boli Papierové hlavy niečím absolútne výnimočným. Na to ale asi neboli v tej dobe prostriedky. Hanák neskáče v čase, všetko je prísne časovo chronologické, čo je asi dobre, film tak plní funkciu ako umeleckého dokumentu, tak svojou prehľadnosťou aj informačno-výchovného. (20.03.2016)