Papírové hlavy

Prierez jednou hnusnou dobou, ktorá národ gniavila niekoľko desaťročí. Hanák znova dokazuje, že dokument mu ide rovnako dobre ako hraný film. Oproti jeho opusu Obrazy starého sveta sú Papierové hlavy zložené aj z archívnych záberov.Tie kladie do opozície so skutočnosťou, s výpoveďami ľudí, ktorý prežili hrôzy a nespravodlivosť na vlastnej koži. Vytvára tak kriticko sociálny pohľad na jedno politické zriadenie a na čístý debilizmus obsiahnutý v propagande aj v riešení problémov. Satira s politiky s papierovými hlavami blúdiacimi po Bratislave odľahčuje, ale zároveň pôsobí značne iritujúco. Predsa sa ale neviem zbaviť určitého konštruktu, ktorý robí z filmu len jednu stranu mince, len jeden pohľad na dané hrôzy. Stráca sa odtiaľ istá bezprostrednosť a všetko je podmienené faktu, že sa chceme rozprávať o téme, o ktorej sa pred tým hovoriť nemohlo. Skvelý dokument, ktorý by mal povinne fungovať na všektých školách, ale ktorého úprimnosť je bohužiaľ prispôsobená atmosfére filmu. Taký Rudko Sloboda by vypovedal podstatne iným spôsobom ako všetci vypovedajúci. (31.05.2013)

Hanák poskytuje na poli celovečerného filmu pohľad na čs históriu od roku 1945, takže pozor, nie je to iba obžaloba čisto komunistického režimu, dotýka sa aj sudetských Nemcov. Vyťahuje dôležité okamžiky histórie, dokumentuje archívnymi zábermi a výpoveďami svedkov, sem tam sa objaví prirovnanie a metafora. Stále som však mal pocit, že skoky sú príliš veľké, že bolo toho natočené omnoho viac (napríklad chýbajú reštitúcie proti cirkvi) a ako cca 10 dielny seriál pre televíziu by boli Papierové hlavy niečím absolútne výnimočným. Na to ale asi neboli v tej dobe prostriedky. Hanák neskáče v čase, všetko je prísne časovo chronologické, čo je asi dobre, film tak plní funkciu ako umeleckého dokumentu, tak svojou prehľadnosťou aj informačno-výchovného. (20.03.2016)

Proložení nadšeneckých filmových týdeníků z doby budování ráje na zemi civilními svědectvími těch, kdo byli z budovaného ráje vyloučeni, zavíráni a mučeni vytváří z filmu téměr absurdní komedii. Smát se u ní však nedá, jen šklebit. Dechberoucí, děsuplné. Také těžce sarkastické - ta jízlivost však není výsměchem cynika, nýbrž voláním muže zraňovaného pohledem na to, jak je pošlapávána pravda a mediálně hlásán klam. (17.02.2013)

Perfektní dokument. Je to dobový výlet strojem času do období komunismu. Není to však jen tuctový a nudný dokument. Dobové budovatelské záběry na šťastné dělníky plnící plán na 280% střídají záběry na soudy se sedláky, bití chartistů atd... Vždy je to v ostrém kontrapunktu. V jednom obraze nadšený budovatel chválí úrodu obilí a do kamery říká, že mlátí ve dne i v noci, střihem pak sledujeme bývalého politického vězně který také mluví o mlácení ve dne a v noci... Tak je to celý film a o to více si člověk uvědomuje sílu propagandy bez které by se komunismus neobešel. Naštěstí po 96 min. se strojem času opět vrátíme do svobodné doby, s úlevou a uvědomíme si krásu života ve svobodě. (29.04.2011)

Výborně strukturovaný dokument, který mixuje výpovědi lidí postihnutých komunistickými represemi a hrané pitoreskní pasáže, které metaforicky ilustrují zobrazovanou dobu, s úryvky z projevů funkcionářů a dobových týdeníků, čímž se vytváří až tragikomický kontrapunkt. Toto funguje dokonale. Slabinou Papírových hlav je fakt, že příčiny a okolnosti některých důležitých momentů (rok 68, Charta 77) vůbec nevysvětluje a zůstává u nich pouze na povrchu. Nejpůsobivější jsou určitě padesátá léta a rok 89. V prvním případě je ponecháno hodně prostoru autentické a emotivní výpovědi dobových svědků. V druhém případě je naopak velmi výmluvný obraz sám o sobě. Smutnou tečkou je pak konec, který reflektuje mínění lidí v prvních letech demokracie. (17.11.2010)