Pustina

A pak že nejde natočit u nás něco silného, současného, nezahleděného do sebe, nešablonovitého. Nedá se točit furt dokola vývar ze S tebou mě baví svět (v horším Televarieté) říznutým '45 nebo '68. Potvrzuje se, že trapné herecké výkony české produkce posledních pár desítek let jsou hlavně v trapných dialozích a scénářích, se kterými se musejí potýkat. (15.01.2017)

"Co když už nebudeme nikdy nikomu věřit?" Miluju deprese a proto se mi seriál líbil. Vlastně ne. Deprese nemám rád, protože se s nimi střetávám takřka denně a proto mě to v Pustině moc nebavilo. Byl tam sice skvěle zapomnětlivý nabíječ Karel, jeho úžasně vyrovnaná dcerka Klárka nebo hodný vařič perníku Šary, ale taky tam byla tlupa dementů z pasťáku, poldové ve svetrech a detektiv, kterému někdo neustále stál na vedení. Již z obsahu jsem vytušil, že mě to nijak zvlášť bavit nebude, ale nechal jsem se nachytat hláškami o nejlepším seriálu desetiletí. Dobře mi tak, měl jsem dát na instinkt, ale když už to vzbudilo takový ohlas, tak jsem to prostě musel vidět. Nyní jsem pro referendum, prolomení těžebních limitů a vybagrování Pustiny, protože bych do ní nerad znovu zabloudil. (31.05.2017)

Než k seriálu usednete, je třeba zajít do lékárny a vybavit se antidepresivy. Když skončí, je třeba zajít tam znovu, protože jste si jich určitě nekoupili dost. Když dům, tak burda, když nebe, tak šedivé, když cesta, tak bláto, když člověk, tak parchant, anebo marod... A na konci deus ex machina. Ne, nesdílím zdejší nadšení. Je to lepší než Ordinka, je to možná nadprůměrné, ale jen na české poměry. Kam to zřejmě chtělo dosáhnout, to podle mne nedosáhlo. (01.01.2017)

Pustina je opravdu brutálně temná záležitost odehrávající se v prostředí, kde by jste žít prostě nechtěli. A přeci i tam žijí lidé. Mají své plány, sny, mají vize a někteří dokonce přemýšlejí o budoucnosti. O budoucnosti Pustiny, protože Pustina je obec. Obec Pustina ležící v pustině. Stalo se u našich filmů zvykem, že když se děj odehrává kdesi na vesnici či dále od velkoměst, jsou všichni ti lidičkové karikováni jako různí svérázové či Mařky a často jsou svým způsobem zesměšňováni pro svoji jednoduchost, která na městského člověka působí hloupě. Náhodně se objevící měšťák v takovém prostředí pak zase působí směšně sám o sobě, protože tam nepatří, protože v tom prostředí neumí fungovat a protože neumí s místními komunikovat. Sem tam se tam ještě šoupne nějaký ten hantec aby byla iluze exotička dokonalá. Jenže divák to většinou cítí a tak mně třeba Díra u Hanušovic (2014) moc nechytla. Mnohem lepší z těchto ,,sociálně temných'' záležitostí byl Dům (2011) a nebo ,,skvělá'' Poupata (2011). K těm má Pustina zdaleka nejblíže, rozdíl je v tom, že je nejméně o dva levely nad nimi. HBO machruje s každým seriálem, který vypustí a po Hořícím keři se opět sáhlo po prostředí našich luhů a hájů... Když jsem ještě dělal archeologii, dělal jsem na záchranném archeologickém výzkumu hřbitova v Libkovicích. To byla obec z níž zbyl jen barokní kostel a jeden domeček s posledním obyvatelem (shodou okolností také starostou), který se odmítl nechat vystěhovat. Břicháček se tuším jmenoval. Každý den jsem jezdil z Mostu na kole nahoru kolem rekultivovaných kopců a kalných jezer plných smrduté vody kolem výdechů z šachet do bývalých Libkovic, obce, která už na mapách nebyla a kam jezdil pošťák jen kvůli panu Břicháčkovi. Při pochůzce tam nahoře nad Mostem člověk nacházel zarostlé lavičky, kašnu s kachlíky... Zbytky domů... Bylo to tam jak v Pripjať. Místo bez lidí. Pustina. A když náhodou jel nebo šel někdo kolem, byla to většinou podivná existence táhnoucí odkudsi železa či nerozbitý vlnitý eternit... Paradoxně se důl před vybydlenými Libkovicemi zastavil a dál se v plánované těžbě nepokračovalo... Lidé už ale odešli. To podobné řeší v Pustině se starostkou Sikorovou. Nešlo si při sledování na ty Libkovice vzpomenout a samozřejmě podobný osud potkal desítky jiných obcí ležících na ložiscích hnědého uhlí... Stejně I tam tenkrát někdo už těžařům kývl na slušné odstupné, někdoale chtěl zůstat... Ty jež chtějí žít v Pustině dále a jichž není mnoho starostka Sikorová zastupuje. A jak je to s každou menšinou bránící se většině, stane se problémovou.... Pustina není skvělá jen způsobem natáčení, výběrem vskutku depresivních lokací, ale i perfektně zvolenými typy pro každou figuru. Samozřejmě exceluje Dušek, Cina, překvapil Noha, ale i ostatní podávají naprosto úžasné výkony. Škoda, že něco takového netočí ČT... Veliká spokojenost!!!! * * * * * (16.01.2017)

Divákovi to opravdu neusnadňuje, nehladí ho ani nekonejší.Na červenou nit příběhu zmizelé dcerky místní starostky v podání vynikající Zuzany Stivínové navléká korálky sociálních motivů. A nad Pustinou vesměs pustých životů vládne sychravo, šedo, smog, mlha, tma vytvářející z měsíční krajiny po minulé uhelné éře přízračné kulisy. Na vysokou laťku i souhru řemesel je radost se dívat, ač severskou vlnou poučená stylizace činí z Pustiny seriál až příliš vypiplaných rekvizit. Letité lůžkoviny, igelitové tašky poletující prázdnotou, zvadlé květiny na odpočívadlech otřískaných paneláků, oschlé chlebíčky, dokonce každičký kus prádla na šňůře buduje obraz vykořeněného zmaru tak urputně, až se ocitá na hraně jednotvárnosti – a uvěřitelnosti. Navíc točit bezčasí znamená logicky línější rytmus, byť třeba v závěrečné epizodě jej výbušně dramatizuje odběr vzorků DNA všech mužů ve vsi.Trochu účelově se řeší podíl rodičů na činech mladistvých, nicméně vzkaz, že nakonec jde vždy o děti, jež kryjeme, hájíme a neznáme, v sobě nese velkou sílu. (03.02.2019)