Proč posedl amok pana R.

Presný obraz uzatvorenej rutiny strednej vrstvy. Prevládajú stupídne témy v dialógoch, zakrývanie podstaty, slovné nedopovedanosti, neúplnosti, simulujúce akúsi psychologicko-vzťahovú znalosť magazínových článkov zo spoločenských časopisov. Kultúrny záujem sa sústreďuje na hlúpe tv seriály a mozogvymieľajúce estrády a zábavné šou (dnes reality šou). Príznačná je scéna, v ktorej matku pána R. zaujíma len pramálo nejaká uplakaná opera pre operu samotnú. Zaujíma ju len to, že spĺňa povedomie tej, čo chodí pravidelne na operu a napĺňa tak úzus kultúry dychtivej a znalej paničky. Jej režisér či aktéri sú jej ukradnutí. Skutočný záujem jej aj jej nevesty - manželky pána R. je vo vytešení sa nejakou tv seriálovou hlúposťou. Hlavný aktér je v postavení radového zamestnanca - stavebného návrhára. Dni trávi nad rysovacím prknom, zakresľujúc do výkresov ticícky okien, garážových stojísk a vchodov do traktov kolektívnej bytovo-kancelárskej výstavby. Jeho rebélia spočíva v opileckom prejave pred šéfom a kolegami, vyznievajúcim ironicky svojou prehnanou podliezavou chválou. Veľa záberov je nakrúcaných zozadu, často vidíme len vzadu ulízané úradnícke vlasy pána R. Akoby hercov zaberala akási skrytá kamera, zaznamenávajúca autentické reči. Reči, z ktorých možno odvodiť príčinu záverečnej tragédie. Len tá samotná film problematizuje, pretože podobných riešení frustrácie strednej triedy, spočívajúcich v radikálnom vysporiadaní sa s okolím, čo Vás-Nás-Ich dennodenne serie, je minimum. Sociálno-kritickí autori v literatúre a filme veľmi radi spájajú osobné so spoločenským. Niekedy prestrelia, čo je aj prípad Amoku pána R. Presne, ako píše Artran. Stačí sa pozrieť do zrkadla. Niekedy ani netreba pootočiť ho k susedom. Forma podobá Dogma štýlu, dávno pred jeho ustanovením. (22.11.2015)

Príbehovo veľmi jednoduchý film, ktorý sa dá obsiahnuť tromi slovami - tláchanie, fajčenie, skrat. To nekonečné a nenápadité hovorenie o ničom mi pripomenulo hovory u rodiny Homolkovcov v Papouškových filmoch. Nie som povolaný hodnotiť tento film v kontexte ostatných Fassbinderových diel a tak som rád najmä tomu, že som pretrpel tie strašné dialógy až do konca, ktorý asi nemohol byť iný. (10.01.2020)

Sra*ky. Dialogy jsou fakt sra*ky. O co hůř, že reálné, tohle fakt lidi řeší. Vyčerpáván rodinnými dýchánkami, sousedskými "přátelskými" rozhovory a ždímající prací se to občas stane. Naprosto chápu. Tohle bude Moje doživotní noční můra. Spojnice mezi rannými "panelákovými" filmy Bély Tarra (co do dokumentárnosti a překvapivě i délkou záběrů) a Buňuelovským Nenápadným půvabem. Ty dialogy a chování postav jsou fakt absurdní, nejvíce při firemní pitce..... amirgal: Pan R. je vinnen, a zaslouží si nejvyšší trest! Ovšem kdo by tu potom zůstal a budoval socialismus (nebo kapitalismus, to je jedno). Pan R. tedy bude přežívat svůj mrzký život ještě nejméně staletí... (26.03.2009)

Krutě realistický pohled na rutinní život - nesmyslné a nekonečné blábolení, stupidní problémy, materialismus jakožto smysl života, vztahy ze zvyku, děti, které nejsou tak inteligentní a bezpoblémové jak by si člověk přál, pocit nepochopení... Fassbinder diváka psychicky týrá nepatřičnou délkou a naturalitou záběrů - nutí ho si neustále uvědomovat, že takhle to prostě doopravdy je... V ZOO jsem viděl orla. V kleci je smutný a nehýbe se. Když je ale volný, létá vysoko a krouží... Pan R. mříže té klece prostě vylomil násilím - jinak to ani dopadnout nemohlo... (27.06.2009)

Proč posedl amok pana R? Nojo, proč vlastně? Spořádaný člověk, žijící svůj americký sen. Má práci, pěknou milující ženu, dítě. Varovné zamyšlení Fassbindera o neviditelnosti lidských problémů. Každý v sobě nosíme a skrýváme své problémy. Ne vždy je taky dokážeme unést. Po čase každý začne nenávidět monotónnost dnů všedních. Odtud již blízko, aby člověk začal nenávidět a pohrdat lidmi, které miloval nebo si alespoň myslel, že je miluje. Člověk se hroutí duševně i fyzicky. Tak mu doktor zakáže kouření, jednu z mála jeho radostí. (Sám Fassbinder byl těžký kuřák.) Tenhle film je depresivní nihilistická vize o agónii lidského bytí a společenské přetvářce. _____ Fassbinder se na své hrdiny dokáže dívat velmi intimním pohledem, kdy má člověk neustále pocit, že stojí vedle a může vnímat každý nádech herců. Geniálně lidsky podaná je například scéna z obchodu s deskami. Pro mě byl tohle první Fassbinder. Musím říci, že jeho režijní rukopis je natolik atypický, že vyžaduje naprosto atypický divácký přístup. Režisérovi fanoušci nechť si minimálně jednu hvězdu k mému hodnocení přidají. 61% (02.11.2011)