Proč posedl amok pana R.

Sra*ky. Dialogy jsou fakt sra*ky. O co hůř, že reálné, tohle fakt lidi řeší. Vyčerpáván rodinnými dýchánkami, sousedskými "přátelskými" rozhovory a ždímající prací se to občas stane. Naprosto chápu. Tohle bude Moje doživotní noční můra. Spojnice mezi rannými "panelákovými" filmy Bély Tarra (co do dokumentárnosti a překvapivě i délkou záběrů) a Buňuelovským Nenápadným půvabem. Ty dialogy a chování postav jsou fakt absurdní, nejvíce při firemní pitce..... amirgal: Pan R. je vinnen, a zaslouží si nejvyšší trest! Ovšem kdo by tu potom zůstal a budoval socialismus (nebo kapitalismus, to je jedno). Pan R. tedy bude přežívat svůj mrzký život ještě nejméně staletí... (26.03.2009)

Kdybych musel velkou část života čelit takhle nekompromisni lavině bezduchosti a nikam nevedoucích bezvýznamných dialogů, věřím tomu, že mě popadne úplně stejný amok. Kurt Raab je ve svojí uťáplosti dokonalý, mám pro něj slabost už od Satansbraten (kde teda rozehrával daleko šílenější hru). Škoda, že se Fassbinder od tohohle filmu úplně distancoval - mám pocit, že by z něj vytřískal brutálnější podívanou. (21.05.2014)

Herr R. (Kurt Raab) pracuje jako technický kreslíř v malé mnichovské kanceláři, jeho kolegové jsou celkem milí. Žena pana R (Lilith Ungerer) vede domácnost a stará se o jejich jediného syna (Amadeus Fengler), který má sice ve škole nějaké problémy, avšak učitelka dodává rodičům naděje. Večery tráví manželský pár většinou u televizoru; matnýma očima hledí pan R. na obrazovku. Brzy se však musí něco stát... Realistický psychologický snímek o katastrofě neměnnosti a ritualismu. Prakticky všechno improvizováno podle hrubě načrtnutých skic. Raný a výborný Fassbinder. (26.06.2005)

No čo k tomu dodať? Fassbinderovi sa po psychologickej stránke podarilo dokonale vystihnúť každodennú, rutinnú stránku života i s jej možným a vôbec nie nepravdepodobným dopadom na jedinca. V tomto kontexte šokujúci záver snímku nie je až tak nečakaný. Naoko šťastný manželský pár prežíva pozvoľnú, plazivo lezúcu manželskú krízu, ktorú si naplno uvedomuje hádam len ich podvedomie. Samozrejme to nie celé. V pozadí napr. cítiť aj silnú sociálnu kritiku všeobecného industrializmu a komerčného konzumu. To všetko Fassbinder ponúka divákovi ako na zlatej tácke s maximálne uveriteľným priblížením sa postavám a spôsobom natočenia, ktorý diváka ľahko prenesie k postavám až k nim do obývačky, akoby bol ich súčasťou (v niektorých aspektoch mi to pripomínalo Dogmu 95). Pôvodne som chcel dať silné štyri hviezdy, ale po nejakej dobe nemôžem inak len dať plný počet. Zrejme tento film potrebuje nejaký čas na strávenie a na dozretie myšlienok v hlave. (29.10.2015)

Príbehovo veľmi jednoduchý film, ktorý sa dá obsiahnuť tromi slovami - tláchanie, fajčenie, skrat. To nekonečné a nenápadité hovorenie o ničom mi pripomenulo hovory u rodiny Homolkovcov v Papouškových filmoch. Nie som povolaný hodnotiť tento film v kontexte ostatných Fassbinderových diel a tak som rád najmä tomu, že som pretrpel tie strašné dialógy až do konca, ktorý asi nemohol byť iný. (10.01.2020)