Po bouři

Možná již mnohokrát odvyprávěný rodinný příběh, ve filmech i v životě samotném, nicméně v tomto podání a prostředí dokáže bez pochyby stále inspirovat, zvlášť při tak skvělém herectví, kterému vévodí Kirin Kiki v roli roztomile filosofující starostlivé matky a Hiroši Abe v podání muže, jehož charakter a morální hodnoty se dostaly do víru tajfunu, žije v dobrovolné lži a pomalu, ale jistě, ztrácí v životě to nejcennější, co kdy měl...co nelze zpeněžit, jen uchovat hluboko v srdci.[Filmový klub Citadela - Litvínov]. (02.01.2018)

Je potěšující vědět, že dysfunkční rodiny a starostlivé babičky s mrazáky přecpanými laciným dávno prošlým jídlem, jsou stejné v Japonsku stejně jako Horních Kotěhůlkách. Koreeda opět ve své již tradiční civilní poloze a s tématem, které by jedenáct z deseti režisérů neustálo bez citového vydírání či alespoň nějakého toho klišé. Nikoli však on. Škoda jen toho, že zdejší ticho před bouří je s ohledem na krátkost "bouře" samotné až příliš dlouhé (jakkoli ne nudné). (09.10.2016)

Mám rád takéto civilné drámy s pomalším tempom s dôrazom na postavy, preto mi Hirokazu Koreeda celkovo vyhovuje, ale väčšinou sa mohol oprieť aj o nejakú silnejšiu zápletku, čo ale nie je tento prípad. Hlavný hrdina mi sadol, spisovateľ, ktorý je už dávno za zenitom a tak sa v súčasnosti živí ako súkromný detektív, ale aj tak je kvôli svojmu spôsobu života stále bez peňazí, čo mu pokazilo aj vzťahy s rodinou, navyše ho predstavuje Hiroshi Abe, ktorého vždy rád vidím, takže som mu aj celkom fandil, predsa len to nie je zlý človek a snaží sa, ale kvôli svojej povahe všetko pokazí. A ani zvyšné dôležité postavy nie sú zlé, hlavne jeho bývalá manželka a syn, matka už bola skôr navyše. Ale zápletka už toho ani moc viac neponúkne a vlastne ani nikde negraduje, film sa neustále venuje jeho životnej situácii a vzťahom s rodinou a to je všetko. Aj takto sa na to pozerá celkom dobre, predsa len takýto štýl mám rád, ale chcelo by to niečo viac, čo nepríde až do konca. Ale aj tak sa tu nájde viacero dobrých scén, hlavne celá záverečná fáza, čiastočné zblíženie sa rodiny vďaka búrke sa mi páčilo, ale mohlo byť toho aj viac. Takže After the storm je dobrý film, na ktorý sa mi dobre pozeralo, ale kvôli nevýraznej zápletke nemá potenciál byť viac, než len žánrovým priemerom. Film výhradne na jedno pozretie. 62% (05.03.2017)

Umimachi Diary se mi sice líbilo o něco málo více (nemluvě o Daremo Shiranai), ale i v tomto filmu Koreeda dokazuje, že je špička mezi současnými režiséry a scénáristy. Je zvláštní, jak moc film může být zajímavý, i když v podstatě postrádá příběh a jen se věnuje pohledu na život několika postav a studii jejich charakterů. Abe Hiroshi si tady tentokrát zahrál takového budižkničemu. Ale přestože jeho postava má do líbivosti daleko a je spíš špatné povahy, dokáže být zároveň velmi lidská a něčím si nás i možná získá. Spojuje se tady mistrné umění tvorby Koreedy a herecký um Abeho, takže není divu, že výsledek je skvělý. Velmi zaujala i babička, kterou hraje Kiki Kirin. Název filmu Umi yori mo Mada Fukaku (doslova "hlouběji než je samotné moře") je právě součástí výroku této postavy, která je v tomto filmu jako matka hlavní postavy svým způsobem středobodem celé rodiny a zároveň středobodem filmu. ~(4,2★)~ (19.10.2016)

Chvíli jsem si zvykal na hodně pomalé tempo a někdy i delší scény s „absencí“ hudby a nemůžu říct, že bych občas nevnímal spády do (menších) hluchších míst, ale ve finále to byla moc příjemná zkušenost s japonským rodinným dramatem ze současnosti... Takový obyčejný příběh se zajímavými postavami, především tou hlavní s aktuálně neobyčejnou prací soukromého detektiva, konající tuto profesi z důvodu čerpání zkušeností pro psaní románu. Bavilo mě sledovat Hirošiho Abeho, jednak tento herec dodal své postavě příjemně civilní charisma a pak jsem také ocenil, jak komplexně máme možnost hlavního hrdinu vnímat, pokud jde vedle náhledu do obou profesí o rozebírání jeho minulosti a vykreslení vztahů k mnoha členům rodiny od matky přes bývalou manželku až po syna. Vzájemný vztah synka s tátou spěje zcela přirozeně bez patosu k nevtíravě dojímavým momentům a působil na mě často pozitivním dojmem. Líbí se mi, když název filmu ukrývá ve finále víc významů a také, že po oné bouři přírodní i vztahové vnímám na konci i nepřehlédnutelné světýlko naděje. Pěkný malý delší filmeček, také s množstvím krásně barevných záběrů. [75%] (18.05.2023)