Popírání holocaustu

Téma je zajímavé, ovšem film jako celek působí nemastně neslaně. Celovečerní film bylo možná pro tvůrce příliš velké sousto. Je tu pár hodně solidních momentů, ale nemůžu se zbavit dojmu, že jako desetiminutový kraťas by Denial vyzněl mnohem lépe. Na druhou stranu jsem po skončení nemohla uvěřit tomu, že už utekly dvě hodiny - ale to přičítám spíš tomu, že mě téma holocaustu zajímá, než že by se jednalo o nějak kvalitní film. (30.01.2017)

Mno jo, Holokaust , ten klasicky samozrejme nepopieram, len tvrdim, ze smrt Zyda v Auschwitz sa rovna smrti ukrajinskeho rolnika pocas hladomoru v 30. rokoch v ZSSR. Jo a smrt zida sa rovna aj smrti africkeho cernocha Tutsiu v Rwandskej genocide 1994. Tam vrazdili Hutuovia nielen Tutsiov ale aj umiernenych Hutu. Takze tak a podla tohoto to vyzeralo, ze ten David Yrving bude akymsi novodobym Hytlerom : 62 % (25.05.2019)

Nechápu nízké hodnocení, jde o velice chytře napsané soudní drama, kde se můžete kochat skvěle vysoustruženou strategií a argumenty při soudním líčení, které je samo o sobě velmi absurdní, jak už to v angloamerickém systému chodí - že tu existují rádobyhistorici a falzifikátoři typu Irvinga (který je idolem i mezi těmi "intelektuálnějšími" českými nácky a jeho grafomanské odpadky vycházejí i u nás, ale nebudu těm nakladatelstvím dělat reklamu), je jedna věc, ale že je třeba před soudem dokazovat, že holocaust byl a voda je mokrá, to je už trochu moc. Timothy Spall se pro tuto roli hodí ještě víc než pro Červíčka - odpornější člověk než Irving v jeho podání je snad už jen Miloš Zeman. Kromě soudu je ve filmu i moc působivá scéna návštěvy opuštěné a zmrzlé Osvětimi, kde hlavní hrdinka šlape po zbytcích plynových komor a s hrůzou si uvědomuje, co se přesně zde před 50 lety dělo (zažil jsem ten pocit při mé navštěvě také). (02.04.2017)

Skvěle obsazený snímek se strhujícím příběhem, který je ale podáván na příliš dlouhé stopáži se zbytečně "agresivním" emočním důrazem. Denial mě šokoval ve dvou rovinách. V té první faktem, že může být někdo vážně tak zabedněný, aby popíral holokaust - jedno z nejhrůznějších zvěrstev moderních dějin. V té druhé tím, o jak neuvěřitelně promarněnou filmovou příležitost se jedná. Celý příběh a herci přímo vybízejí k tomu, aby šel daný výsledek více do hloubky, možná byl i více kontroverznější a aby byl celý film podán komorněji za použití dokumentárního stylu. Takto je to jen bohužel průměrný film, u něhož jsem měl pocit z dobře odvedené filmové práce jen při scénách z Osvětimi a obžaloby postavy skvělého Timothyho Spalla. „Trouble is, what feels best isn't necessarily what works best.“ (22.04.2017)

Pragmatismus postavený nad emoce. Akt sebezapření podvolující se strategii. Klasicky podané soudní drama s atraktivním předmětem sporu a dvěma pro mě podstatnými myšlenkami. Že ke svobodě slova nedílně patří i odpovědnost za to, co řeknete a že plameny překrucovačů a podfukářů, kterým společnost s chybějícím kritickým myšlením neumí čelit, nejlépe zadusíte přiškrcením kyslíku publicity. Prosazovat obě myšlenky, které spolu úzce souvisí, je však v současné době velmi složité.. Trošku mrzí, že se mezi výčtem atributů potřebných k soudní při (skvělí právníci, trpělivost) jaksi zapomnělo na peníze. Co si budeme nalhávat, s nimi lze dosáhnout vítězství (ne nutně spravedlnosti či pravdy) o něco snadněji.. (31.10.2019)