Popírání holocaustu

Ako prvé som si myslel, že dôvod, prečo má tento film tak nízke hodnotenie je ten, že ho z väčšej časti hodnotia ľudia využívajúci holokaustový priemysel, alebo na druhej strane ľudia, ktorí považujú holokaust za prísne faktickú a historicky overenú tému. Po zhliadnutí Popierania holokaustu však môžem povedať, že snímok je prakticky nestranný a iba poukazuje na fakty a snaží sa o pomerne verný prepis histórie od roku 1996 až po rok 2000. To znamená, že chyba je niekde inde. Film je nerozumne nastrihaný a niektoré pasáže by som o dosť skrátil a iné naopak predĺžil - táto chaotickosť a absencia hlbšej podstaty v deji sa prenáša na diváka a tak to celé budí dojem, že film mal celkovú stopáž asi 58 hodín a tvorcovia ponechali iba to "najviac potrebné". Najväčším sklamaním je však pre mňa jednoznačne hlavná herečka Rachel Weisz, ktorá pôsobí ako neuveriteľne hysterická a emocionálne nevyrovnaná žena, ktorá pri každom hlasovom prejave cudzej osoby reaguje neopodstatneným fyzickým a duševným tykom. A takto by veru herečka v hlavnej úlohe životopisnej drámy rozhodne nemala pôsobiť. To je o filme všetko. Chcel by som sa len vyjadriť k tomu, že každý má teoreticky právo popierať holokaust, pokiaľ tým nezasahuje do osobných a vlastníckych práv iného človeka. Hoci je popieranie holokaustu na Slovensku trestné, v USA tomu tak nie je. David Irving však žaloval Deborah Lipstadtovú za to, že ho označila za rasistu a antisemitu, ktorým pochopiteľne bol. Celý tento súdny proces mi ale prišiel nesmierne zbytočný, lebo od nikoho sa vlastne nič nevysúdilo a celá grupa preživších holokaustu a neonacistov nakoniec čakala tak enormne dlhú dobu len na to, kto má pravdu? To mi príde trochu zvrátené, ale história taká nakoniec občas býva. (29.07.2017)

Netuším, jak se Deborah Lipstadtová chovala ve skutečnosti, ale pochybuji, že by to bylo na hystericko-přeemotivované úrovni, jakou předvádí Rachel Weisz.Takovým jednáním jakoby odkrývala, že svým poznatkům vlastně moc nevěří, aniž by ji docházelo, že při posuzování TAKTO zřejmé pravdy není třeba hnout brvou, obhájí se totiž úplně v pohodě sama, nehledě na omezenost některých jedinců, potažmo systému, který takové kauze vůbec věnuje pozornost. Jinak na samotném filmu je pozoruhodné, jak se mu nedaří vtáhnout diváka do děje, i když se hlavní aktéři pohybují na kamerou poeticky snímané půdě Osvětimi. (21.04.2017)

Wau :) Více než samotné herecké výkony (na těch není co řešit, jsou to prostě profíci) mě dostalo samotné téma, kdy se dostalo před soud téma holocaust - byl či nebyl. To je něco tak absurdního, ale zároveň promyšleného. Opravdu - zkuste se nad tím chvilku zamyslet a vážně mi řekněte - jaký máme důkaz, opravdu prokazující důkaz, že holocaust byl. To je hodně zajímavé a dost na zamyšlení. Takže samotná myšlenka toho, že někdo dá k soudu takovoutu záležitost - to mě šokovalo :) :) Ale na druhou stranu - proč ne. (03.03.2018)

Téma je zajímavé, ovšem film jako celek působí nemastně neslaně. Celovečerní film bylo možná pro tvůrce příliš velké sousto. Je tu pár hodně solidních momentů, ale nemůžu se zbavit dojmu, že jako desetiminutový kraťas by Denial vyzněl mnohem lépe. Na druhou stranu jsem po skončení nemohla uvěřit tomu, že už utekly dvě hodiny - ale to přičítám spíš tomu, že mě téma holocaustu zajímá, než že by se jednalo o nějak kvalitní film. (30.01.2017)

Nechápu nízké hodnocení, jde o velice chytře napsané soudní drama, kde se můžete kochat skvěle vysoustruženou strategií a argumenty při soudním líčení, které je samo o sobě velmi absurdní, jak už to v angloamerickém systému chodí - že tu existují rádobyhistorici a falzifikátoři typu Irvinga (který je idolem i mezi těmi "intelektuálnějšími" českými nácky a jeho grafomanské odpadky vycházejí i u nás, ale nebudu těm nakladatelstvím dělat reklamu), je jedna věc, ale že je třeba před soudem dokazovat, že holocaust byl a voda je mokrá, to je už trochu moc. Timothy Spall se pro tuto roli hodí ještě víc než pro Červíčka - odpornější člověk než Irving v jeho podání je snad už jen Miloš Zeman. Kromě soudu je ve filmu i moc působivá scéna návštěvy opuštěné a zmrzlé Osvětimi, kde hlavní hrdinka šlape po zbytcích plynových komor a s hrůzou si uvědomuje, co se přesně zde před 50 lety dělo (zažil jsem ten pocit při mé navštěvě také). (02.04.2017)