Hai to gensó no Grimgar

Maximum, protože mám pocit naprostého uspokojení. Velmi pěkná, jednoduchá, ale stylová animace (MV OST), příjemná hudba, přímočará erotičnost, postavy, které se bez vzpomínek dostanou do světa videohry, ale nedozví se jak a proč, pouze mají okamžiky, kdy se jim vybavují slova jako mobilní telefon nebo Austrálie bez toho, aby věděly, co znamenají nebo kdy cítí, že měsíc by neměl být červený. Boje probíhají jen krátce, primární jsou vztahy a vývoj charakterů. Kdosi zde v komentáři napsal, že nechápe skleněné kuličky v úvodních titulcích - já v nich vidím právě ty vztahy (lidé se ovlivňují, lidé do sebe ťukají). Svět Grimgaru není světem, kde člověk přežije sám - každý kolem sebe potřebuje přátele, kteří ho doplňují a kteří mu pomáhají. I toto poselství přispívá k mému maximálnímu hodnocení. Současně se mi líbí feeling, který jsem z Popela a luzí měl: Celými dvanácti epizodami se táhne určité tajemno spojené právě s tím, že o světě ani životě mimo něj vůbec nic nevíme - že existuje, nám napovídají pouze okamžiky - například když jeden hráč podvědomě vyřeže ze dřeva letadlo. Postavy neví, odkud přišly, netouží se vrátit a chtějí pouze žít nejlépe, jak to je možné. Na začátku nic neumí a místo, aby se živily zabíjením příšer, spíš živoří, nemají ani na nové spodní prádlo a řeší věci jako hlad, neúspěch a smrt. Čímž se dostáváme k standardnímu japonskému mixu žánrů, při kterém se zábava, erotičnost míchá s temnotou a celek působí velmi realisticky. I proto dávám tomuto krátkému a "malému" seriálu plný počet. Další MV OST. ■ "Máte ve skupině dívky?" "Tři." "Vyber si mezi nimi jednu jako přítelkyni. Nebo si vezmi všechny tři." ■ P.S. Jsem jediný, komu bylo těch příšer občas i trochu líto? (25.05.2024)

Krásná kresba a zajímavý přístup k Isekai, jenže také zoufale dlouhé povídání o pocitech, které by šlo pochopit i z dialogů o polovinu kratších. A také taktická rozhodnutí, která mi příjdou hrozně divná (nepovraždím spící koboldy, ale raději se nechám v zádech, protože "na to nemám čas" při sestupu doly). (25.09.2022)

First Impressions: Ano, můžete říci "toto už tu bylo milionkrát" (resp asi 5x), ale dýchá z toho něco jiného. Pokud bych měl hodnotit nádech, je to něco mezi SAO a MUSHI-SHI.... Divné? Ano. Bude to fungovat? doufám!, protože mě to neskutečně upoutalo. Musím také vyzdvihnout hudbu a poklidný styl vyprávění. Pustil jsem to a neodlepil od toho oči 20 minut. Něco mě na tom prostě uchvátilo. Nice one. Příběh: Pokud jste ještě neodtušili, hlavní hrdinové jsou ve hře a jde jim o krk. Jak se tam dostali? Jak ven? Co se bude dít? To nikdo neví. Silných 85% (10.01.2016)

Seriál pojatý jako slice of life partičky loserů, originálně nahlížející na isekai téma z obrácené strany. Předkládá nám tudíž pomalu a hypnoticky odvyprávěné každodenní starosti a radosti party teenagerů, kteří po ztrátě paměti žijí ve hře typu „sword and sorcery“ a navíc jsou to ti nejméně schopní ze všech, takže mají zpočátku problém se zabitím i té úplně nejslabší nestvůry. A protože jen za zabité nestvůry si tu mohou koupit všechno potřebné k životu a dalšímu boji, docela dlouho se motají v existenčních problémech, občas až bizarně humorných (nedostatek spodního prádla). Jejich úspěch závisí na vzájemné spolupráci, takže se musí naučit spolu vycházet, i když najít si k sobě cestu bývá občas opravdu těžké. Kromě lovení goblinů sledujeme tedy společná jídla, večerní praní prádla, občasné hádky, nákupy ve městě, plánování akcí nebo třeba poetické noční rozhovory u ohně s kamarádem.  Někdy i s mrtvým kamarádem. Protože v tomhle světě není žádný restart a za chyby se platí. Přes to všechno je tenhle kousek vlastně docela optimistický, zdánlivě nekonečná tvrdá práce a snaha přináší postupně svoje výsledky a i ten nejméně významný hráč se nakonec může stát hrdinou. Zvláštní zmínku si zaslouží neobvyklá pastelová kresba pozadí, která ojedinělým způsobem dotváří poetiku tohoto světa. (16.02.2022)

Neskutečně nudná a předvídatelná záležitost. O to tu možná nejde, pomyslíte si. Vždyť to přece tak krásně rozvíjí vztahy mezi postavami a umožňuje nám to nahlédnout do jejich křehkých, ztrápených dušiček... Ne. Ne. Ne. Tenhle seriál nemá žádný smysl, není nic, co si z něj budu ještě za pár týdnů pamatovat. Nenechte se zmást. S ostatními anime s podobnou zápletkou to nemá nic společného. Toto je naprosto tuctové „slice of life“ a zasazení do RPG světa nemá žádnou pointu. Se svým pastelovým laděním a nijakou hudbou bych téměř nepoznala rozdíl, kdyby se to odehrávalo na střední škole. Nechápu, jak jsem to dokoukala. Bylo to pro mě neskutečně frustrující. Málem jsem vzteky převrátila stůl, když v jistém bodě jedna z postav vypotila: „Myslím, že pocity jsou důležité...“ (No a to tak nějak shrnuje myšlenkový přesah celého příběhu.) (20.10.2016)