Svatá Klára

Presne na takéto filmy som ako mladšia chodila do filmového klubu. V podstate divná vec, ale tá čudná atmosféra ma opantala a tie decká hrali tých punkových grázlikov ohromne prirodzene .. mňa bavilo a aj hudba nebola zlá. A sem-tam slušná hláška .. Za milión si kúpim nové volvo s mramorovým volantom. 3,5* (08.07.2017)

Fantasmagoricka, az apokalypticky ujeta kravina pro otrle. Snad krome samotne Klary je film plny nesympatickych postav, jejichz osudy me velmi brzy prestaly zajimat. Natoceno je to stejne neprirozene, jako je cely dej filmu. Pobavil snad jen reditel skoly s historkou o Edith Piaf a hudba je taky dobra. Verim, ze videt film v 90. letech, zaujal by me vice. (16.03.2014)

Odvážná, přitom ale funkční forma. Úspěšně balancovali na hraně, malý úkrok stranou a sklouzlo by to do trapnosti, což se nestalo. Vyjma nadlimitní dávky citu pro nadsázku jsem tady ale žádná další výrazná pozitiva neobjevil. Bylo to nevšední, ale nijak zásadní a snad z důvodu odlišné mentality místy obtížně srozumitelné. (03.12.2016)

Překvapující adaptace Kohoutovy satiry Nápady svaté Kláry, uvedená v karlovarské soutěži, odkud si režisérské duo Ori Sivan – Ari Folman, dnes proslulý tvůrce experimentující s animátorskými postupy, odneslo Zvláštní cenu poroty. Oproti dřívějšímu exilovému zpracování Vojtěcha Jasného, zachovávajícímu alegorický tón a české reálie, se debutující dvojice pustila do nesvázané, až extravagantně stylizované verze, jež rozehrává původní fantaskní, věšteckou zápletku po svém. Nadpřirozená schopnost spolužačky Kláry tu je bizarně okolím probírána v souvislostech s ruským (krymským) původem její rodiny, záhadnou (snad tarkovského) Zónou, a dívka od své obdobně zkušené matky získává radu, ať počká, než při prvním zamilování magická předvídavost pomine. Svěží a svérázný tón, nesoucí se v atmosféře rockové muziky 90. let, protíná vyprávění vděčně zabarveným filtrem zaměřujícím se výrazně na teenagerovský svět, mladistvé vzpoury (proti škole, proti systému, za revolucí), rozpaky a emoce a první doteky lásky. (12.01.2014)

To je druhý čistokrevný kousek z Izraele, který bych asi úplně každému nedoporučovala. Je zvláštní, trochu na mě působil jako bizarní experiment, vůbec bych ho na Izrael netipla, neptejte se proč, prostě je to tak. Je tam spoustu úsměvných momentů, které se střídají s těmi slabšími a smutnějšími. Tikel byl sympaťák kluk a Klára takové nevinné dítko, které umí dělat divy. Mám trochu ambivalentní pocity, protože chválu za pokus natočit něco jinak než jsme zvyklí, by si zasloužil, ale přece jen mě to trochu minulo, takže za mě je to ušmudlaná čtyřka. (05.08.2014)