Deokhyeongjoo

Občas celkem drsná podívaná zaobírající se temnou částí korejského národa v době okupace Japonskem resp. poslední korejskou princeznou. Kratší období jejího dospívání bylo zpracováno poutavě a dětské verze Son Ye-jin se jí co se týče podoby velmi povedly. Když jsem ji pak spatřil v bílém sedící u piána, zapomněl jsem i dýchat, takové má kouzlo i když k vám sedí zády. Nicméně film není rozhodně žádná idylka, spíše přehlídka utrpení, násilí, vyhnanství a korejského odboje kdy o napětí není nouze, hudba všemu hezky napomáhá. Ale i v té temnotě se najde trocha prostoru pro romantiku a dojemnost, zejména závěrečná scéna na letišti se mnou dokázala značně zacloumat. Božská Son Ye-jin odvádí tradičně výkon na jedničku s hvězdičku, zde není co dodat – úchvatná dáma i herečka jež prakticky nemá konkurenci. (17.07.2017)

Poslední princezna Korejského císařství neměla na růžích ustláno, byla sice nejmladší dcerou císaře, nicméně její matka byla konkubína.. Navíc v době, kdy se narodila, Korea úpěla pod nadvládou Japonska.. O svého milovaného otce přišla v pouhých sedmi letech a od té doby byla vydána na milost či nemilost politiků, politikaření a mocenských zájmů.. Půvabná Ye-jin Son ztvárnila korejskou princeznu dech beroucím způsobem a mně se moc líbila.. (29.05.2021)

Když jsem to dokoukal, dal jsem tomu plný počet. Pak jsem si četl historické souvislosti a ponížil jsem to, protože tam ta relativní historická věrnost chyběla. Rozleželo se mi to během pomoci u vánočního úklidu v hlavě, a přece jen tam psali, že to je inspirováno historickými událostmi, ta historická nepřesnost je tedy povolena. Vrátil jsem to na plný počet, a to z jednoho prostého důvodu. Má oblíbená herečka Son Ye-jin předvádí nejlepší výkon kariéry. Viděl jsem od ní snad všechno, v mé sbírce chybí poslední film (v červených číslech), který jsem neviděl, a tady prodává vše, co se za těch 15 let ve filmech naučila. Neskutečně přesvědčivá, věrná, strašně vás to bere za srdce. (28.11.2021)

Japonské císařství ovládalo Koreu od roku 1910, kdy utnuli korejského císaře Kondžonga, až do konce II. světové 1945. Tahle jednoduchá věta by měla být pro evropské diváky hned na začátku, aby se zorientovali v časových reáliích filmu, protože jinak je to trochu zmatené. Nicméně film o životním příběhu poslední korejské princezny je samozřejmě v detailech romantická, akční fikce, což nesnižuje kvalitu filmu, který je obrazově nádherný, retrovýprávný, skvěle zahraný a ač děj plyne asijsky pomaleji, tak je vyprávění poutavé. (27.07.2017)

Rozhodně to není dokonalý film, některé události jsou až příliš zjednodušené, ale o třídu výš v mém hodnocení ho povznesly dvě věci. První je možná překvapivá, ale to, co tady předvedli maskéři (hlavně v závěru filmu), je neuvěřitelné. Už mockrát jsem viděla mladé herce nalíčené za mnohem starší a většinou to byla tragédie. Tady ne, tady to bylo tak dokonalé, že nebýt blázen do korejské kinematografie a vidět někde jenom ukázku finále, tak prostě neuvěřím, že se dívám na mladé a pohledné lidi. K tomu se váže věc druhá. Budu se opakovat, ale Son Ye-jin je na celém světě jenom jedna. Jak tahle úžasná, božská a drobná osůbka zahrála finále filmu, to bylo prostě neskutečné! Když jsem ji viděla, ještě drobnější s tíhou celého princeznina života na ramenou, tak na mě padl takový smutek, že jsem brečela jako želva. Ona dala návratu princezny do Koreje (to není spoiler, to je prostě historický fakt), takový rozměr, že se z něho budu ještě chvilku vzpamatovávat. Kdyby pro nic jiného, tak pro ni ten film za shlédnutí stojí. Titulky. (05.07.2017)