Reklama

Reklama

Obsahy(1)

"Příběh zázraků a lásky" se točí kolem dívky jménem Mitsuha a chlapce jménem Taki. Mitsuha je studentkou střední školy, která žije spolu se svou mladší sestrou a babičkou v málem městečku hluboko v horách. Mitsuha je dcerou zdejšího starosty, který je velmi přísný a obzvláště nyní, když se blíží další volby, chce, aby se jeho dcera chovala vzorně. Dívka je také svazována spoustou tradic spojených s tím, že se její rodina po několik generací stará o šintoistickou svatyni ve městě. Není tedy divu, že Mitsuha svůj život velmi těžce snáší a sní o nádherném životě ve velkém městě jakým je Tokio. V centru Tokia žije Taki, student střední školy, který tráví svůj volný čas se svými přáteli, nebo na brigádě v italské restauraci, kde pracuje jako číšník. Takiho velkým koníčkem je architektura a výtvarné umění. Jednoho dne má Mitsuha velmi živý sen, ve kterém je chlapcem v centru Tokia. Taki má také zvláštní živý sen, ve kterém je mladou studentkou v malém městečku v horách, kde nikdy nebyl... (Jeoffrey)

(více)

Videa (13)

Trailer 2

Recenze (221)

Frajer42 

všechny recenze uživatele

Tento snímek vyčnívá v žánru anime hrozně zajímavou myšlenkou a hlavně totálním oproštění se od klišé. Velkou část stopáže jsem měl strach, že sleduji přeslazenou romantickou předvídatelnou jednohubku a tedy zbytečně ztrácím čas. Tvůrci z toho ovšem dokázali vyrobit něco mnohem víc a dali mi tak příležitost si po hodně dlouhé době užít anime. Dokonce se mi hrozně líbila animace, což u starších anime rozhodně říct nedovedu. Dlouhou chvíli mi bohužel trvalo, abych se ponořil do děje a nepříjemně dlouho jsem se tedy nudil. Také mohu jistotou prohlásit, že Sake pochybného původu nikdy nepozřu. Japonsko je zvrhlý národ hovad a dokážou člověk znechutit nemožné. Také mě neskutečně zklamalo, že se nekonal otevřený konec, hrozně by snímku slušel. Takhle to budou "jen" tři hvězdy. ()

Luicy 

všechny recenze uživatele

Tenhle film je opravdu příjemným pohlazením po duši. Začátek sice působil trochu zmatečně, no nakonec se z toho vyklubal překrásný příběh o střetu dvou mladých lidí, které neustále sužoval pocit, že jim v životě něco chybí. Hrozně si cením, s jakou lehkostí a přirozeností děj vygradoval a že i přes komplexní hrátky s časem a prostorem nepůsobil nikterak přeplácaně. Dlouho se mi nestalo, že by ve mně film zanechal takové příjemné hřejivé pocity se špetkou melancholie na závěr, kterou lze stěží popsat slovy. Opravdu nádhera. Vizuálně taktéž. Asi to nebude pro každého, uznávám, ale pokud jste hluboko v srdci trochu snílek, věřím, že si přijdete na své… :) mě osobně to oslovilo daleko víc, než Miyazakiho opěvovaná Cesta do fantazie a vřele to doporučuju všem, kterým nevadí kreslená tvorba. Za sebe pevně věřím, že se na to nedívám naposled… ()

Reklama

zdepapepa 

všechny recenze uživatele

(No spoilers) Já prostě pro tyto příběhy osudových setkání / lidí svedených dohromady osudem (kolikrát podbarvených nějakou speciální schopností) mám slabost. Cashback, Sense8, Groundhog Day, z jiného soudku třeba videoherní Life is Strange. A nyní i Kimi No Na Wa. Když jsem si to tu tak vypsal tak si uvědomuji fakt, že z každé ze jmenovaných věcí by se v Kimi No Na Wa něco našlo. Oproti ostatním anime tu až tak není potřeba suspendovat disbelief (netuším jak to napsat česky), pokud přistoupíte na ústřední zápletku výměny těl, po zbytek filmu se vše pohybuje v mantinelech rozumu a smyslu. Když si tedy odmyslím některé momenty, které by se ale daly velice snadno odmávnout nebo vysvětlit (pokud se vše děje jako sen, tak se nedivím, že si nic nepamatují, já si totiž po prosněné noci kolikrát nic nevybavím)(ve stejném duchu - lucidní snění bohužel taky neovládám, abych si zjistil, kde se zrovna nacházím)(ohledně nepoužití sociálních sítí a internetových vyhledávačů jsem ale žádnou výmluvu nenašel). Dechberoucí animace, věrohodně nakreslené téměř vše a nádherné volby úhlů "kamery". Doporučuji si o filmu nic moc nezjišťovat. Není to sice "druhý příchod Ježíše Krista", jak hlásají některá média a žebříčky tržeb, rozhodně to ale má zasloužený úspěch. ()

swed 

všechny recenze uživatele

Nechce se tomu věřit, ale Šinkai to skutečně dokázal. Po téměř deseti letech od jeho vrcholného díla "5 centimetrů za sekundu" přišel s obdobně emocionální peckou, která se nebojí míchat/střídat neslučitelné žánry a razantně měnit směr vyprávění - divák je už před polovinou ponechán s otevřeným ústy a nemožností odhadnout následující vývoj. Stejně jako již zmíněných "5 centimetrů" jde o film pro lidi s hlavou v oblacích. Realisticky orientovaní jedinci se s ním nejspíš minou. 10/10 ()

Tom_Lachtan 

všechny recenze uživatele

Do pytle práce, další film, co Makoto Šinkai natočil a já mám teď nutkání začít provádět nějaké totálně maskulinní zhovadilosti - jako třeba vysmívat se roztomilým koťátkům a dopovat nosorožce steroidama, nebo tak něco - a to jenom proto, abych nebyl tak rozněžnělej, jako momentálně jsem. Ono se to totiž dost povedlo, tenhle film je další skvělá Makotovo věc a to jsem si první tři čtvrtě hodinu myslel, že TO tam tentokrát není, jen obyčejná romance s mnohokrát viděným prohazovaní těl, bez melancholie, bez toho, co činí filmy tohohle tvůrce jedinečnými, ale pak... Pak je to zase další slzopudná, leč originální a... A... A je to prostě fajn, howgh. PS: asi vyhodím všechny své kožené náramky a začnu nosit třikrát obtočený, pletený provázek ()

Galerie (60)

Zajímavosti (16)

  • Stužka, kterou nosí Mitsuha, reprezentuje nit osudu, která podle japonské pověry spojuje člověka s jeho osudovým protějškem. Tuto pověru dále zpracovává seriál Doteky osudu (od r. 2012). (fallanga)
  • Restaurace, kde pracuje Taki, se jmenuje „Il giardino delle parole“, což je italsky „Zahrada slov“, název jednoho z předchozích filmů Makoty Šinkaie. (fallanga)

Reklama

Reklama