Láska a smrt

Láska a smrt je patrně nejlepší allenovská vypalovačka, která disponuje vražednou dávkou sarkastického intelektuálna, čítankově zbabělým hrdinou, jeho nymfomanskou vyvolenou a řadou ponaučení, díky nimž již vím, že subjektivita je objektivní, že při souboji nemám střílet nad sebe a k zakukleným postavám svírajícím kosu mám mít jistou míru nedůvěry. (12.11.2011)

Vodotrysky nápadov, odkazov, gagov, nekonečného sarkazmu (človek myslí na Pythonov a v zápetí na chudáka Bergmana), ktorých potenciálna genialita stroskotáva na mindrákoch malého, brejlatého mužíka, ktorý je všetko len nie rozprávač/humorista. Rád by som docenil trafnosť akou s kadenciou samopalu vzor 65 Allen masíruje klišé naprieč celým umeleckým spektrom (I am out of cliché). Žiaľ sebestrednosť a sebaparódia over the top, mi to nedovoľuje. 65% (01.12.2008)

Typický Woody Allen. Geniální mix satiry, grotesky, války, romantiky a dramatu. Scénář je něco neuvěřitelného. Spoustu gagů, komických situací připomínající grotesku, filozofické řeči a především báječné proslovy Allena na kameru. Diana Keaton je půvabná a do role přesně zapadla. Zkrátka další mistrovské dílo Woodyho Allena...... (08.01.2008)

Vojna a mír? Ale kdeže – Láska a smrt! Znáte nějaký film, kde by seznam nějakých vtipných a vypointovaných hlášek zabral aspoň tucet normostran a stejně byste nevyčerpali veškerou zásobu, kterou skýtá? Pokud ano, sem s ním. Pokud ne, Láska a smrt budiž příkladem. Allenova raná tvorba je zkrátka nepřekonatelná. Napoleonské války, Rusko, Francie, chystaná poprava… Pro někoho drama, pro Allena půda pro jeden z jeho nejlepších filmů. Všude samé odkazy, narážky na vše možné i nemožné, a to zabaleno do typického allenovského hábitu, který má hluboko v látce zašito několik filosofických myšlenek, jejichž interpretace je opět zábavného, ba až groteskního rázu (časté promluvy přímo na kameru pak vůbec nepůsobí křečovitě, ale naopak velmi senzibilně a empiristicky). Posuzování každého systému jevů přeci existuje v každém logickém, metafyzickém nebo epistemologickém rozporu s abstraktním empirickým konceptem, jakým je bytí, či nebytí nebo vyskytnutí se ve věci samé nebo věci sama o sobě…Jo, to říkám pořád. (11.12.2007)

Mé nekritické já by asi napsalo, že se jedná o výbornou satirickou komedii, kde 5 z 10 vtipů způsobuje nebezpečné záchvaty smíchu, že dialogy mají úžasný spád a šťávu a že rozcuchaný a obrýlený Woody Allen je pro svou roli typově nepřekonatelný. Mé kritické já by ale oponovalo, že je to za vlasy přitažená slátanina, kde 5 z 10 vtipů působí přiškrceně a ohraně, že šťavnaté dialogy jsou v mnoha případech ztotožněním stupidity a že Allen je naprostý pošuk, jehož charakter je schovaný za hromadou velkohubých keců a moralizování. A protože přiklonění k jedné straně by znamenalo částečně definovat styl hodnocení pro další Woodyho filmy, což by bylo trochu nefér, a také dál složitě rozepisovat "proč, co a jak", zůstanu tentokráte neutrální a tuto Woodyho konfrontaci s profláklým bytím a nebytím si uschovám na dobu neurčitou do složky "Druhá šance". Až potom se snad uvidí. :-) (22.08.2013)