Rio Bravo

Ani tento film vzešlý ze spolupráce John Wayne a Howard Hawks mi moc nesedl. Jednak mi ani tentokrát nezačal být Wayne sympatický a také děj mi přišel s malými odchylkami totožný jako u El Dorado. Spousta nadbytečných dialogů a na chlup stejné postavy: zkrachovalý opilec co se pokouší začít znovu (mimochodem jediný sympaťák z celého filmu), otravný bláznivý dědek, žena co hledán nový život, mladík co umí rychle tasit a… John Wayne. Než se tyhle postavy zdárně prokecali ke konci, málem jsem usnul. Filmově také žádný větší zážitek, jen spousta nažehlených kovbojů ukazujících divoký západ tak, jak nejspíš nikdy nevypadal. (26.06.2013)

Vskutku "překrásná" připitomělá slátanina, u které vás bude mrzet jedna ošemetná věc - je to naprostá ztráta času. Jediné, co stojí za zmínku je opijácký Dean Martin s jeho moralizujícím postojem a ještě jeden roztomilý střílející dědoušek. Ovšem, pokud vám stojí za to, dívat se na stárnoucího Johna Waynea srandovně držícího bouchačku a jeho ukecanou ženskou, která polovinu svého hereckého výstupu prořve a další polovinu nudí svými nesmyslnými monology, tak prosím. Já tohle ale tolerovat nemůžu a už vůbec ne z nostalgie. Druhá hvězdička je za skvělou písničku, kterou si střihne Dean Martin s Rickym Nelsonem... (06.08.2006)

Je rok 2006 a já se považuji (většinou) za dospělého člověka, ale ne za nostalgického senila, takže pochybuji, že by i američani před 47 lety věřily, že jejich "hrdinní" předkové před 200 lety chodily a jednaly toporně jak prkna a okázalí Ferdové mravenci... ehm, co to melu...to ty čisté uvázané šátky kolem krků a vyžehlené kovbojské oblečky mě zmátly....., tedy okázalí herci, kteří toto vše divadelně názorně, jak na nějakém ochotnickém představení (pravda, občas s nezávadně líbivě obrhroublými, samozřejmě tou správnou U.S. cenzurou posvěcenými a doporučenými, výrazy), usměvavě ztvárnili. Jasný? OK, jednoduše: před půl stoletím v USA pro američana - možná paráda, dnes v civilizaci pro normálního člověka - legrace. (06.08.2006)

Ani bych nevěřil, že se mi někdy bude líbit film s Johnem Waynem. Pakliže to opravdu byla reakce a odpověď na V pravé poledne, pak u mě o fous vítězí Rio Bravo (politiku do toho v tomto případě netahám, neřeším, který film je levicový, který pravicový atd.). Hawks natočil western, který nevytáhne paty z jedné ulice a několika domků, pořád se tam jen mluví a skoro vůbec nestřílí. A to je právě to. Dokázal tomu dát ucelený rámec, jako diváka mě do děje a světa vtáhl a udržel mě v něm po celou dobu. Má to v sobě určitou latentní melancholii, takže to zároveň potlačuje ten jindy vždy přítomný "macho touch" rolí Johna Waynea, díky kterým je pro mě tak těžko snesitelný. Rio Bravo si sice nezařadím k vrcholům westernového žánru, ale v rámci té klasické éry hollywoodského westernu (Hawks+Ford) je patrně jedním z nejlepších. 7/10 (01.12.2019)

Je zajímavé porovnat Hawksovo Rio Bravo s Fordovými Stopaři. Tam, kde Stopaři nabídnou velkolepé záběry divočiny, nabídne Rio Bravo pouhé kulisy městečka. Tam kde Stopaři nahlížejí postavy z hlediska několika let, tam se Rio Bravo omezí jen na několika dnů. A tam kde jsou Stopaři tak úžasně dynamičtí, je Rio Bravo po celou dobu pomalé až vláčné. A přesto mám pocit, že se Hawksovi podařilo něco velkého - z minimálního námětu vydobýt pomocí střihu, barev, hudby a charisma herců nesmírně stylový western místy dotažený až k opojné kráse. Pokud uživatel Foma u Stopařů napsal, že jsou jak román od Tolstého, pak Rio Bravo připomene antickou tragédii. Wayne se pokouší udržet nad vodou svého přítele a alkoholika Martina. Podléhá kouzlu Angie Dickinsonové a zároveň zjišťuje, jak neocenitelnou pomoc získává v mladičkém Ricky Nelsonovi. Kulhavý stařík Brennan neustále skvěle kolísá mezi humornou a tragickou polohou. Čas k závěrečnému střetnutí je vtipně vyměřen barvou Waynových košil. Nad vším se vznáší smrtelně vážná melodie El Dagueiro. Mrtvých nepřátel postupně přibývá. A atmosféra pomalu a neznatelně houstne. (28.01.2008)