Evropa, Evropa

Vzpomínky Sallyho Perela pod názvem "Salomon: Přežil jsem v Hitlerjugend" vyšly před časem i v češtině. Kdyby to nebyla skutečnost, považoval bych tohle vyprávění za přitažené za vlasy. "Výtečný námět," říkal jsem si, když jsem knihu četl, "a přitom je to všechno tak neobratně napsané." Film Agnieszky Hollandové naštěstí využívá dramatický potenciál příběhu naplno, mnohem lépe než knižní předloha. Přítomnost židovského chlapce, jenž je nucen skrývat svou identitu v baště mládežnického nacismu je neustálým zdrojem napětí. A absurdita celé té situace dává všemu potřebný přesah. Jen jsem se pořád nemohl smířit se Sallyho bezskrupulózním pragmatismem, s nímž pohotově měnil role a zapíral víru svých otců, jen aby si zachoval krk. A ono se mu to ne a ne vymstít. Člověk z toho nakonec může nabýt dojmu, že holé přežití je ta nejdůležitější hodnota. (Na druhou stranu, měl bych být opatrný v soudech, když jsem žádnou podobnou zkouškou neprošel...). (03.01.2007)

Hrdina proti své vůli, jehož osud připomene Pianistu, je titulní postavou celosvětově úspěšného filmu A. Holland. Téma druhé světové války přibližuje z odlehčeného pohledu mladé postavy, která nebezpečenstvími války proklouzne sérií až neuvěřitelných náhod. Nelze však štkát nad nesoudností scenáristů - toto je "příběh podle skutečné události" a "realita bývá podivnější než fikce". Židovský mladík, který se strachuje o prozrazení své identity odhalením obřízky, se dostane z Německa do Lodźe, do ruského sirotčince, k německé vojenské jednotce, jejímž hrdinou se stane paradoxně ve chvíli, kdy chce dezertovat k Sovětům. Jako hrdina se dostává do elitní školy Hitlerjugend a až na konci přebíhá k Sovětům a je zachráněn náhodnou přítomností svého bratra, který potvrdí jeho identitu. Divák tohoto příběhu, lidského a odlehčeného, nikoliv však zlehčujícího, zažívá údiv z výstřednosti ve scénách tančícího Hitlera a Stalina a ve scéně, v níž se ve skříni skrývá Hitler. K humornému, ale hluboce pravdivému zesměšnění rasové teorie pak dochází ve scéně, v níž je hlavní hrdina - Žid - prohlášen za typického Árijce. V roli fanaticky vydrilované dívky poznáme Julii Delpy, herečku a v případě sequelu i spoluscenáristku ceněných filmů Před úsvitem a Před soumrakem. (21.07.2005)

"Cítil jsem se zmatený. kdo jsou moji přátelé, kdo nepřátelé? Proč jsou na mě hodní a ve stejnou dobu tak hrozně zabíjejí? Proč je to tak? Co nás rozděluje? Jenom předkožka?" Odpověď je jednoduchá-absurdita ideologie. Absurdita války, nepřátelství, rasových a třídních rozdílů očima dospívajícího chlapce, který se z pudu sebezáchovy, a snad i ze snahy vybrat si jednu stranu, kde jedna je horší než druhá a není alternativa na důstojný život, zachová jako 90% lidstva - přizpůsobí se. A Žid Salomon se přizpůsobuje až s Gumpovskou absurditou a paradoxem těm absurdním a paradoxním situacím - aneb jak raději ztratit identitu než život. "A tak jsem se místo dezertérem stal hrdinou jednotky". Prazvláštní film, u kterého se dokážete zároveň jak smát, tak bát a pořádně se znechutit nad hrdinovou přizpůsobovistí, jenže do toho se neubráníte obdivu vůči jeho osobě. Dobře divný film. (19.11.2011)

Tancujúci Stalin a Hitler a cukríky padajúce z "neba". Na tieto scény asi nikdy nezabudnem. Na druhej strane, Hitlerjugend, židovská otázka, druhá svetová vojna, skoro všetci okolo mňa sa veľmi často smiali, smiala som sa tiež, ale väčšinou som len zhrozene alebo znechutene pozerala, čo sa na plátne deje. Fuj tá demagógia v akejkoľvek podobe, či už u boľševikov alebo u nacistov. (Lumiére - 1.4.2012 - Febiofest) (01.04.2012)

Ideologie je nemoc a fundamentální náboženství je nemoc a Evropa je zřejmě ještě dlouho nevyléčitelně tím vším nemocná. Dovedně vedený příběh, který je přes všechny zobrazované absurdity zcela uvěřitelný. Na jeho pozadí humorně, dramaticky a tragicky současně autoři vykreslují zhoubnost všeho, čeho se lidé a národy chytají, když je nedostatek víry v sebe zažene hledat autoritu v něčem vznešeném vyšším. Vznešené vyšší vždycky skončí jako hnus na dně kanálu, ať se tomu říká jakkoliv. (19.12.2009)