Evropa, Evropa

Tancujúci Stalin a Hitler a cukríky padajúce z "neba". Na tieto scény asi nikdy nezabudnem. Na druhej strane, Hitlerjugend, židovská otázka, druhá svetová vojna, skoro všetci okolo mňa sa veľmi často smiali, smiala som sa tiež, ale väčšinou som len zhrozene alebo znechutene pozerala, čo sa na plátne deje. Fuj tá demagógia v akejkoľvek podobe, či už u boľševikov alebo u nacistov. (Lumiére - 1.4.2012 - Febiofest) (01.04.2012)

Hodně zajímavý snímek o židovském chlapci, který se ve WWII dostává nejprve do stalinistické převýchovné školy a následně jako válečný hrdina fronty wehrmachtu do nacistických Hitlerjugend. Absurdní příběh překypující nečekanými zvraty a plný propagandistického vymývání mozků mládeže v obou táborech největších totalitních mocností. Kdybych měl něco vyzdvihnout, zmínil bych scény, ve kterých má hlavní hrdina Sally sny, jak se s nacistickou uniformou skrývá s Hitlerem ve skříni před svojí rodinou, nebo také tancujícího Stalina s Hitlerem. 4,5* (17.06.2013)

Hrdina proti své vůli, jehož osud připomene Pianistu, je titulní postavou celosvětově úspěšného filmu A. Holland. Téma druhé světové války přibližuje z odlehčeného pohledu mladé postavy, která nebezpečenstvími války proklouzne sérií až neuvěřitelných náhod. Nelze však štkát nad nesoudností scenáristů - toto je "příběh podle skutečné události" a "realita bývá podivnější než fikce". Židovský mladík, který se strachuje o prozrazení své identity odhalením obřízky, se dostane z Německa do Lodźe, do ruského sirotčince, k německé vojenské jednotce, jejímž hrdinou se stane paradoxně ve chvíli, kdy chce dezertovat k Sovětům. Jako hrdina se dostává do elitní školy Hitlerjugend a až na konci přebíhá k Sovětům a je zachráněn náhodnou přítomností svého bratra, který potvrdí jeho identitu. Divák tohoto příběhu, lidského a odlehčeného, nikoliv však zlehčujícího, zažívá údiv z výstřednosti ve scénách tančícího Hitlera a Stalina a ve scéně, v níž se ve skříni skrývá Hitler. K humornému, ale hluboce pravdivému zesměšnění rasové teorie pak dochází ve scéně, v níž je hlavní hrdina - Žid - prohlášen za typického Árijce. V roli fanaticky vydrilované dívky poznáme Julii Delpy, herečku a v případě sequelu i spoluscenáristku ceněných filmů Před úsvitem a Před soumrakem. (21.07.2005)

Tak trochu jiný válečný film. Měl by být mnohem známější, než je, protože veškeré patetické vojíny Ryany strká s přehledem do kapsy. Agnieszce Holland se podařilo senzačně odlehčit ono šílené téma, ale zároveň ho nezlehčit, ba naopak - zapůsobit zdrcujícím způsobem na divákovy city. Napadá mě srovnání jen s jedním filmem - Život je krásný Roberta Benigniho. U něj mě taky střídavě mrazilo a střídavě jsem se musel smát. Zobrazené události jsou tak paradoxní, bizarní, groteskní, že se člověku skoro nechce věřit, že jsou založeny na realitě. A co musím speciálně ocenit, je výkon Marca Hofschneidera. Na svůj věk a vzhledem k tomu, co je nucen před kamerou dělat (výbuchy pláče, úplná nahota) je zcela suverénní a přesvědčivý. (05.08.2012)

Příběh takové jedné Evropy, která za poslední století zažila takové množství totalit a nesvobody a zároveň i demokracie, jak nikdy jindy. Příběh chlapce - Žida, který rozpoznal Evropu ve všech barvách, od nacistické černé po bolševickou rudou, v nás evokuje fakt, že zde žijeme, pořád se v nás mísí něco z jedné a něco z druhé totality. V našich žilách proudí jak slovanská, tak nordická ale i židovská krev, jsme všechno a nic, jsme nic a všechno. Jsme Evropa... Stejně jako zde výtečná Agnieszka Holland. (29.01.2013)