Evropa, Evropa

Jsi německým židem stojícím na place před branami Hitlerjugend, všude vlají vlajky s hákovým křížem a než se stihneš vzpamatovat a poprvé v životě pozdravit vůdce se kolem tebe zformuje kruh možná s více než 200 nadějnými německými hochy a ty stojíš uprostřed kruhu, všechny modré oči se dívají jen na tebe a hoši prozpěvují "Nabruste dlouhé nože na dlažební kostce, zabořte nože do židovského masa".... to je jen jedna ze zobrazených zapeklitých situací a nejspíš noční můra všech židovských hochů v té šílené době. Náš hoch je ovšem mazaný jako liška a přelstí i tu nejbystřejší rasu světa. Odlehčenější přesto stále vážný a neuvěřitelný příběh z nejkrutější éry dějin. (01.11.2021)

Hrdina proti své vůli, jehož osud připomene Pianistu, je titulní postavou celosvětově úspěšného filmu A. Holland. Téma druhé světové války přibližuje z odlehčeného pohledu mladé postavy, která nebezpečenstvími války proklouzne sérií až neuvěřitelných náhod. Nelze však štkát nad nesoudností scenáristů - toto je "příběh podle skutečné události" a "realita bývá podivnější než fikce". Židovský mladík, který se strachuje o prozrazení své identity odhalením obřízky, se dostane z Německa do Lodźe, do ruského sirotčince, k německé vojenské jednotce, jejímž hrdinou se stane paradoxně ve chvíli, kdy chce dezertovat k Sovětům. Jako hrdina se dostává do elitní školy Hitlerjugend a až na konci přebíhá k Sovětům a je zachráněn náhodnou přítomností svého bratra, který potvrdí jeho identitu. Divák tohoto příběhu, lidského a odlehčeného, nikoliv však zlehčujícího, zažívá údiv z výstřednosti ve scénách tančícího Hitlera a Stalina a ve scéně, v níž se ve skříni skrývá Hitler. K humornému, ale hluboce pravdivému zesměšnění rasové teorie pak dochází ve scéně, v níž je hlavní hrdina - Žid - prohlášen za typického Árijce. V roli fanaticky vydrilované dívky poznáme Julii Delpy, herečku a v případě sequelu i spoluscenáristku ceněných filmů Před úsvitem a Před soumrakem. (21.07.2005)

Vzpomínky Sallyho Perela pod názvem "Salomon: Přežil jsem v Hitlerjugend" vyšly před časem i v češtině. Kdyby to nebyla skutečnost, považoval bych tohle vyprávění za přitažené za vlasy. "Výtečný námět," říkal jsem si, když jsem knihu četl, "a přitom je to všechno tak neobratně napsané." Film Agnieszky Hollandové naštěstí využívá dramatický potenciál příběhu naplno, mnohem lépe než knižní předloha. Přítomnost židovského chlapce, jenž je nucen skrývat svou identitu v baště mládežnického nacismu je neustálým zdrojem napětí. A absurdita celé té situace dává všemu potřebný přesah. Jen jsem se pořád nemohl smířit se Sallyho bezskrupulózním pragmatismem, s nímž pohotově měnil role a zapíral víru svých otců, jen aby si zachoval krk. A ono se mu to ne a ne vymstít. Člověk z toho nakonec může nabýt dojmu, že holé přežití je ta nejdůležitější hodnota. (Na druhou stranu, měl bych být opatrný v soudech, když jsem žádnou podobnou zkouškou neprošel...). (03.01.2007)

Když jsem to viděl před lety (od druhé poloviny) na Čt, byl jsem uchvácen a zároveň šokován. Nyní jsem film viděl celý a je škoda, že okamžik prvního dojmu už byl pryč. I tak ale na mne působila neskutečná síla filmu, který patří k řadě těch co obžalovávají nacismus... Škoda, že my nemáme svojí Agnieszku... Dokonce i našeho Palacha musela točit ona! Je až neskutečné, čím si musel projít hlavní hrdina a jakou měl místy kliku, že přežil. Když si něco přečtete o koncentračních táborech, o holocaustu od přeživších - zjistíte, že i oni většinou vděčí za své životy náhodám, někdy opravdu malinkým. Ale i ty často stačily k tomu, aby se někdo z rodiny zachránil a to často jako jediný. Já si celý snímek kladl otázku jinou. Byl hlavní hrdina ve svém věku tak naivní, že vždy přijal učení zrovna té vítězné strany a nebo to byly jen mimikry nutné k přežití? Doteď v tom nemám jasno. Na začátku snímku má hrdina pochyby co je správné. Na konci už bez skrupulí podstupuje nacistické rituály a to při vědomí co se děje v ghetu... Přesto se mu těžko bodá bajonetem do figuríny s židovskou hvězdou a nerad poslouchá projevy o Židech jako o hmyzu... Ve snímku je krásně vidět ten podivný válečný zmatek, v jehož středu bylo právě Polsko. Jednou si jej Němci dělí s Rusem aby posléze na Rusa spojence podle zaútočili... Uprostřed toho všeho prchající a umírající civilisté a Židé. Jen ti co měli možnost odjet do Ameriky zavčasu se zachránili... Leckdo prchal z Německa kde vše začlo do okolních zemí: Polska, Francie, Belgie, Holandska i na východ v dobré víře, že až tam hnědý mor nedosáhne... Bohužel v prvních letech války byla válečná štěstěna nakloněna Hitlerovy a v nepřipravené a podvedené Evropě padala jedna země za druhou... Pak už nebylo jak utéci a nebylo skoro ani kam... Než se karta obrátila stačila zrůdná nacistická ideologie skoro zcela vyřešit ,,židovskou otázku''. Báchorce o přesídlení Židů na Madagaskar nebo na východ už v roce 1944 nemohl (nebo nechtěl) věřit nikdo... Válečných scén ve filmu tam moc není a ani nejsou nijak potřebné a pro děj podstatné. Co mne ale v závěru mírně nakrklo bylo bombardování budovy policie moderním transportním čtyřmotorákem C130 Hercules... To neodpouštím. Jinak se ale jedná o skvělý film, který doporučuji vidět. Je až neuvěřitelné, že toto někomu mohlo ve skutečnosti přihodit !!! 4 vejce máčená v solené vodě. * * * * (04.04.2014)

Bizarní, neuvěřitelné a přesto pravdivé. Když jsem příběh Solomona Perela četl, říkal jsem si, že je to dobře napsané, ale v zásadě je to blbost. A i když bylo na přebalu napsáno, že je to podle skutečného příběhu, bral jsem to s rezervou. Nicméně pak jsem se v tom začal trochu pitvat a zjistil jsem, že skutečnost byla ještě trochu upravená, aby to pro čtenáře nevypadalo vyloženě prášilovsky. Agnieszka Holland pak celou knihu věrně převedla na filmové plátno a je to jedna z mála knižních adaptací, které není co vytknout. 90% (07.05.2010)