Evropa, Evropa

Tancujúci Stalin a Hitler a cukríky padajúce z "neba". Na tieto scény asi nikdy nezabudnem. Na druhej strane, Hitlerjugend, židovská otázka, druhá svetová vojna, skoro všetci okolo mňa sa veľmi často smiali, smiala som sa tiež, ale väčšinou som len zhrozene alebo znechutene pozerala, čo sa na plátne deje. Fuj tá demagógia v akejkoľvek podobe, či už u boľševikov alebo u nacistov. (Lumiére - 1.4.2012 - Febiofest) (01.04.2012)

Nie príliš zaujímavý a veľmi málo realistický filmový príbeh z WW2 o Židovi v Hitlerjugend. Hlavná postava je nesympatický ťuťko, ktorý stále narieka a keď ide do tuhého, tak sa uteká skryť alebo sa beží vzdať nepriateľovi. Veľmi som mu teda nefandil. Navyše bolo nanajvýš zvláštne, že mu na jeho malé tajomstvo neprišli za celú vojnu, keď bol na fronte s Nemcami a potom si vegetil v Hitlerovej mládeži. Už na začiatku, keď ho našli náckovia a nemal doklady, tak by bolo logické si ho overiť, ako inú postavu chvíľu predtým, nie ho len tak prijať medzi seba. To by to mali špióni pri takom prístupe veľmi jednoduché a Hitler by skončil o pár rokov skôr. (14.11.2015)

Už v úvodu, kde zazněl můj nejoblíbenější valčík Na krásném modrém Dunaji, jsem vytušil, že tenhle film se mi bude líbit. A taky že ano. Navíc Evropa, Evropa na nic nečekala a hned v prvních 10 minutách přišla tragédie, která odstartovala tento neskutečný příběh Salomona Perela. Bylo více než zajímavé sledovat přesuny hlavního hrdiny z Německa přes zrovna zaniknuvší Polsko do Ruska, tam a nazpátek a hlavně perfektní schopnost Salomona se z každé nepříznivé situace vykecat. A tak ho chvíli převychovávali Rusové, pak zase Němci a já si stále říkal, kde pořád bere to štěstí (samozřejmě v neštěstí) a jak je možné, že ho tolik neuvěřitelných náhod dokázalo zachránit. A to je právě jediný problém tohoto filmu. Jejich tam tolik, že i když byl prý inspirován knihou napsané podle skutečné události (na konci vidíme i pravého Salomona Perela), dikákovi (nebo alespoň mně) se to prostě nějak nezdá. Proto "jen" ty 4*, jinak jsem byl moc spokojen a některé scény mě i pobavily (ať už to byl taneček 2 dikátorů, braní Žida jako vzor pravého árijce, nebo "obsazení" nepřátelské pozice). "Jezte správně s vidličkou a nožem. Nůž do pravé ruky, vidličku do levé. Žádné mlaskání! Žádné drobení! Mějte úctu k německému chlebu!" (11.08.2011)

Ještě nikdy jsem (snad kromě nějakého porna) neviděl film, který by se celou dobu tak šíleně točil okolo přirození hlavního hrdiny. Tedy obřezaného přirození hlavního hrdiny. On je totiž žid a to za 2. světové války rozhodně nebyla žádná výhoda. Jenže on naštěstí i nějakou tu výhodu má. Je trilingvidní a pokud se tedy na světlo nedostane jeho přirození, dokáže se ze všeho vykecat. A že se mu to opravdu daří. Několikrát přebíhá z ruské strany na tu německou a zase zpátky a i přes důkladnou ideologickou masáž na obou stranách (na rozdíl od ostatních) u něj stejně vždy vítězí ten nejpřirozenější lidský pud - přežít. Hodně se mi líbilo především to, že se ve filmu pokaždé mluví originálním jazykem. Pokud se děj odehrává v Německu, tak německy, pokud v Rusku, tak rusky a ne jako v obdobných amerických filmech, kde ať se děj odehrává třeba v Japonsku, stejně všichni mluví plynulou angličtinou. Všechno je to navíc slušně natočeno a z "Evropy, Evropy" se tak pro mě stává další film, který by rozhodně neměl chybět ve filmotéce každého filmového fajnšmekra. (23.06.2007)

Hodně zajímavý, poměrně bizardní příběh o cestě od jedněch pomatenců pějící ódy na Stalina, k ještě větším pomatencům pějící ódy na Hitelara. Vymývačka mozku par excelence, zvláště scéna s měřením lebky mě pobavila. Jenom těch náhod bylo trochu moc, zajímalo by mě kolik je věrný přepis a co je dramatické "vylepšení". (11.07.2010)