Jánošík - Pravdivá historie

Držal som Jánošíkovi palce. Po dlhých peripetiach s natáčaním dospel ku koncu a s odhodlaním sa pustil nabúravať Kuchtovho Jánošíka zo 62 roku. Bol to len pokus, ktorý nemohol vyjsť. Problém vznikol už pri scenári, ktorý chce byť drsnejší, reálnejší a z národného hrdinu urobiť človeka z mäsa a kostí. Čiastočne sa to podarilo, ale to je málo na vyše dvojhodinový film - na to stačilo natočiť dokument. Film neponúka vlastne vôbec nič, je jalový a suchý ako najsuchšie martini. Tento koment píšem s odstupom jedného dňa a márne si spomínam ( až na jednu scénu ) čo sa dialo. Aby som len nekritizoval, páčila sa mi nenápadne pôsobiaca hudba, kamera a napokon Václav Jiráček v titulnej postave. (07.03.2010)

Stejně jako Bathory je i Jánošík dlouhý, rozvleklý a strašně ukecaný film, v němž je kopa scén úplně nadbytečných. A ty rozmělňují atmosféru na dětskou kašičku. Jelikož jsem si v průběhu filmu často pokládal otázku PROČ, tak i můj komentář se ponese v tomto duchu, dovolím si tedy pár technických poznámek: PROČ musí hrdinové u líbání tak mlaskat? Nebo dostal zvukař malý plat? PROČ sex ve sněhu? Že by měla Pauhofová izolované orgány? PROČ se film pohybuje od pařby k pařbě a mezitím se dočkáme dost chabých přepadení? PROČ když někdo umře, absolutně vás to nechytne? PROČ se v base vykládají vtipy o napichování na kůl? Ke kladům - Jiráček je charismatický a nehraje špatně. Líbačka přes prostěradlo? Proč ne - aspon se nemlaská! Kladem určitě je, že na konci v minutě poslední Jánošík nezačal křičet: "Svobodaaaa" jako slovutný Wallace. Poprava se děla ve stylu novodbých zabíjaček, tady bych uvítal ne tak explicitní pojetí. Závěrem nesourodého komentáře zbývá konstatování, že dobré historické filmy se točí na sever od České i Slovenské republiky, v zemích polských (a teď nemám na mysli to, že obě režisérky jsou z Polska). Jánošík by byla látka pro Jerzyho Hoffmana jako vyšitá. Dal bych i tři puntíky, ale nato jsem se fakt místy nudil a ani jedna scéna mě vyloženě neuchvátila, což je málo.............. (31.05.2010)

Zajímavý film. Úporná snaha o demýtizaci legendárního zbojníka Jánošíka zde docela vychází a líčí ho jako muže z masa a kostí, nikoliv jako démona obdařeného nadlidskými schopnostmi. A tak v rámci demýtizace je zde vynechána pověstná scéna s hrachem. Václav Jiráček je dokonale charismatický a Jánošíka zahrál jako sympatického chlapíka, který oloupí boháče, ztrestá bezpráví, každá žena mu podlehne a v působivém závěru skončí napíchnutý na hák. Ve scénách, kdy sympatická zbojníkova družina loupí, má film švih a spád, ale jsou zde i pasáže nefunkční, které bych s klidem vynechal, protože ve filmu působily rušivě. A pak jsou zde scény, které se opravdu povedly. Tahle verze sice mohla mít i větší "drive", ale i tak jsem byl spokojen. 60% (24.04.2010)

Tri hviezdičky zvyčajne znamenajú jeden krát a dosť. Nemyslím, že poetika a naturalizmus tvoria kontrast zámerne. Na mňa posobili rušivo. Kým poetika ma odvádzala od deja, naturalizmus bol občas až príliš priamočiary. Jánošík nenaplnil moje očakávania. Chýbala mu jednoduchá prepracovanosť detailov a nevyvolal vo mne žiadne pocity, okrem zhnusenia nad krvavými scénami. Škoda. (17.03.2010)

S odstupom času som si to pozrel a musím sa priznať, že som ten film nevnímal veľmi citlivo a dvomi hviezdičkami som mu krivdil.............Toto feministické poňatie témy má až dokumentárno-etnografický rozmer. Čomu zodpovedá aj naratívna, aj štylistická rovina spracovania. Príbeh sa nesústredí iba na Jánošíka, ktorý je neheroizovaný nielen výberom malého herca, ale aj priestorom aký sa mu v scenári pridelil. Veristickému podaniu slúži aj syžetové spracovanie diktované historickým výskumom. Jednotlivé obrazy oddeľujú dlhé preskoky v čase. Nejedná sa teda o sústredený dramatický tvar, ale o pásmo zviazaných epizód, čo neznamená, že by vo filme nebolo napätie. Štýl neustále švenkujúcej takmer "tonyscottovskej" kamery možno nazvať realizmom aj abstrakcionizmom. Útržkovitá rozlietaná kamera totižto na jednu stranu evokuje prežívanie zbojníka v akcii a ponúka nedefinovateľné spektrum podnetov. Na druhu stranu sa výsledný obraz často mení na skrumáž abstraktných šmúh a línií. V konečnom dôsledku je ale jedno ako to nazvete. Podstatný je hlboký emočný efekt, ktorý použité prostriedky vyvolajú. Pocit realističnosti je teda spôsobený ozvláštnením. A ozvláštňovať vedia len dobrí režiséri...................Uznávam, že scenár nie je najsilnejšia stránka filmu, ale v žiadnom prípade to nie je prúser. Výborné je intertextuálne šťuchnutie ku školskej historke o udavačke Aničke, ktorou sa film ticho vysmieva všetkým pravým Slovákom frflúcim na toto moderné poňatie legendy o Jánošíkovi. Rovnako môže ísť scenár proti srsti početnej skupine latentne mizogýnského obyvateľstva, ktoré nerado vidí na plátne či v telke emancipované ženy a kopec ženského čarovania. Scenáru chýba silnejší quest a nakoniec sa to trocha zvrhne do klišeovitej pravdy o bojovníkovi za slobodu. Vyrozprávané to je ale pomerne slušne. Hollandová vie svojich scenáristov potiahnuť. To už neraz dokázala. Slušne je vykreslená aj psychológia postáv.................A aby som sa vrátil k dobovej dišpute. S Jakubiskovou Bathory to má jednu dôležitú vec spoločnú. Je to moderné poňatie ikonických hrdinov u nás navyše ľudovo preslávených cez krvavé slúžkovské romány. A takáto demýtizácia u nás nikdy nebude mať úspech. (27.01.2013)